Supervulkán na Plutu? Kráter Kiladze možná ukrývá překvapivou minulost
Nová analýza dat sondy New Horizons naznačuje, že kráter Kiladze na Plutu je ve skutečnosti kaldera obřího kryovulkánu, který mohl být aktivní před méně než třemi miliony let.
Pluto, ještě do nedávna považované za ledový a mrtvý kout Sluneční soustavy, možná zažilo geologickou událost obřích rozměrů – explozi kryovulkánu, která mohla být srovnatelná s erupcemi supervulkánů na Zemi. Nová studie naznačuje, že útvar známý jako kráter Kiladze není pozůstatkem dopadu asteroidu, ale kalderou – propadlým vrcholem sopky chrlící „ledové magma“.
Od kráteru k supervulkánu
Když sonda New Horizons v roce 2015 proletěla kolem Pluta, objevila nečekaně bohatou geologickou krajinu. Zatímco útvary Wright Mons a Piccard Mons byly brzy potvrzeny jako kryovulkány, Kiladze byl původně klasifikován jako impaktní kráter. Planetární vědec Al Emran z NASA JPL však při podrobné analýze zjistil, že něco nesedí – kráter je příliš hluboký na svou velikost a nenaplňuje typické proporce impaktních útvarů na Plutu.
Průměr Kiladze činí asi čtyři kilometry, ale jeho dno klesá až tři kilometry pod okolní terén. Pokud by šlo o kráter, měl by být mělčí, zejména vzhledem k tomu, že povrch Pluta je aktivní a krátery se časem zanášejí.
Podle výpočtů mohl výbuch z útrob Kiladze vychrlit až 1 000 km³ kryomagmy – směsi vody a jiných těkavých látek – a rozmetat ji na vzdálenost přes 100 km. To splňuje definici supervulkánu. Není jasné, zda šlo o jediný gigantický výbuch, nebo o sérii erupcí, v obou případech by ale šlo o událost, která dramaticky přetvořila tamní krajinu.
Stopy v ledu a vůně čpavku
Kiladze leží severně od světlé oblasti Sputnik Planitia. Zdejší terén je neobvykle bohatý na vodní led – na Plutu jinak tvoří pevný „podklad“ –, a obsahuje i stopu amoniaku. Ten snižuje bod tuhnutí vody, takže může umožnit delší přežívání kapalných kapes pod povrchem. Amoniak je však křehká stopa – sluneční vítr a kosmické záření jej rychle ničí. Jeho přítomnost tedy naznačuje, že poslední erupce proběhla relativně nedávno, zřejmě před méně než 3 miliony let.
Na Plutu se postupně usazuje jemný opar z částic vzniklých sublimací metanu a dalších plynů. Tyto částice by časem zakryly vodní led a vytvořily povrch bohatý na dusík. K tomu, aby se led ztratil z dohledu, je zapotřebí alespoň 10 mm této „mlhovinové přikrývky“, což podle modelů trvá zhruba tři miliony let. Znamená to, že pokud je led stále viditelný, erupce je geologicky čerstvá – a Pluto může mít stále teplé nitro a tamní kryovulkanismus může být stále aktivní.
Al Emran přirovnává Kiladze k Yellowstonské kaldeře, která má za sebou několik supererupcí. Ačkoliv se Pluto nachází téměř šest miliard kilometrů od Slunce, jeho nitro může skrývat dostatek tepla na to, aby pohánělo obrovské erupce kryomagmy.
