Svatovítská neděle v Sarajevu: Atentát na Františka Ferdinanda d’Este (2)

01.08.2019 - Jiří Skoupý

Dne 28. června 1914 ukončily výstřely atentátníka v Sarajevu život následníka habsburského trůnu a jeho manželky. Tímto dnem také skončila takzvaná Belle Époque a otevřela se cesta ke světové válce

<p>Následnický pár jen pár hodin před svojí smrtí v Sarajevu</p>

Následnický pár jen pár hodin před svojí smrtí v Sarajevu


Reklama

V neděli 28. června 1914 se následnický pár František Ferdinand d'Este a Žofie Chotková přepravil po ranní bohoslužbě vlakem do Sarajeva, kde začal program prohlídkou tamějších Philippovićových kasáren. Zatímco arcivévoda přehlížel mužstvo a přijímal hlášení, Žofie musela čekat venku. Zdálky se mezitím ozývala kanonáda. Na Žluté baště nad starou částí města stálo několik děl, která na počest urozených hostí pálila celkem 24 oslavných salv. 

Předchozí část: Svatovítská neděle v Sarajevu: Atentát na Františka Ferdinanda d’Este (1)

Projížďka městem 

Před štábní budovou už stála připravena kolona automobilů. Protože bylo pěkné počasí, nástupnický pár si zvolil pro tuto vyjížďku zcela otevřený vůz svého starého známého, moravského šlechtice Františka hraběte Harracha s jeho osobním řidičem Čechem Leopoldem Lojkou. Šofér měl pro tuto slavnostní příležitost elegantní livrej s páskou se znakem Rakouského dobrovolnického automobilového sboru (RDAS). Do zadní části vozu naproti arcivévodovi a vévodkyni usedli Harrach v uniformě důstojníka RDAS) a po vojensku se ustrojil i Potiorek, který si chtěl vychutnat triumfální jízdu městem s Výsostmi.

František Ferdinand měl oblečenou slavnostní uniformu generála kavalerie, vévodkyně byla celá v bílém s šerpou okolo pasu. Na levé straně vozu vlála zlatá arcivévodská standarta s černým dvouhlavým orlem. Kromě prvního automobilu patřícímu policii měly všechny vozy plátěné střechy, které řidiči kvůli pěknému počasí shrnuli dozadu. K radnici musela kolona urazit od kasáren zhruba tři kilometry, přičemž nejdelší úsek (asi 2 km) vedl po Appelově nábřeží. V průběhu cesty zastavil vůz s následnickým párem krátce před poštovním úřadem, kde Výsosti převzaly dopisy od dětí. Automobily se opět rozjely a František Ferdinand projevil nyní přání jet co nejpomaleji, aby si mohl dopodrobna prohlédnout okolí. Přesně toto atentátníci předpokládali.

První pokus

Jako první spatřil arcivévodu a jeho doprovod u mostu Drvenija Mehmedbašić, u budovy policejního velitelství dále po směru trasy stál Čubrilović, ale ani jeden v sobě nenašel dostatek odvahy k hození granátu. První atentát se tak odehrál až zhruba v 10.25 na Appelově nábřeží nedaleko mostu Čumurija. Nedeljko Čabrinović, který ale zapomněl svoji pistoli v hotelu, vzal vše do svých rukou.

Aktivoval časovou roznětku granátu systému Vasić-VTZ M1904/12 úderem o sloup elektrického vedení, což vydalo hlasitý zvuk připomínající výstřel, a spodním obloukem hodil kouřící předmět na pomalu jedoucí vůz s následnickým párem. Bomba však sklouzla – částečně i díky Lojkovi, který po spatření letícího předmětu okamžitě přidal plyn – po stažené střeše vozu a zůstala ležet na vozovce. Granát Vasić byl konstruován pro výbuch se zpožděním asi 12 sekund od iniciace.

Zfušovaný atentát 

Lojkův vůz dělilo od následujícího automobilu přibližně 30 m, přesto jeho řidič nevyhodnotil nečekanou situaci správně – namísto zastavení pokračoval v pomalé jízdě. Bomba tak explodovala přímo pod ním a zranila asi 16 okolostojících a další dva muže z osádky zasaženého automobilu (hrabě Boos-Waldeck a podplukovník Merizzi). Oba pak dopravil narychlo přivolaný sanitní vůz do posádkové nemocnice. Ušetřen nebyl ani nadporučík Egger v dalším automobilu, jenž mohl hovořit o velkém štěstí. Střepina bomby mu pouze proděravěla čepici.

Pokračování: Svatovítská neděle v Sarajevu: Atentát na Františka Ferdinanda d’Este (3)

František Ferdinand dal příkaz k zastavení vozu a vyslal Harracha, aby posoudil situaci. Jemu v ústrety už běžel nejvyšší hofmistr Rumerskirch s čerstvými informacemi a naléhal, aby kolona pokračovala dále a neposkytovala případným dalším atentátníkům snadný cíl. Čabrinović mezitím skočil do řeky Miljacky a po neúspěšném pokusu o sebevraždu neúčinkujícím jedem jej na druhém břehu zatkli policisté, kteří nenašli odvahu skočit za ním do vody. 

  • Zdroj textu:

    I. světová

  • Zdroj fotografií: Pinterest

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Jenom přístav nestačí

Severní Amerika
kdy: 1803
cena: 5,95 miliardy korun

Obrovské území o rozloze 2 140 000 km², jemuž se v 18. století říkalo Louisiana, představovalo od kolonizace Severní Ameriky žhavou oblast evropské politiky a nadvládu nad ním si postupně předávala Francie se Španělskem. V roce 1800 jej sice získal zpět pod kontrolu Francouzů Napoleon Bonaparte, nicméně jeho zemí zmítaly nepokoje a válka s Brity, což vojevůdce přivedlo na myšlenku prodat Louisianu Američanům. Svým rozhodnutím nahrál do karet tehdejšímu prezidentovi Thomasi Jeffersonovi, který o koupi území již dlouho usiloval – jeho součást totiž tvořila strategicky významná řeka Mississippi a také přístav v New Orleans: Podle původního plánu měly Spojené státy koupit pouze zmíněné město, ale po poradě s delegáty Jamesem Monroem a Robertem Livingstonem se jejich zájem rozšířil na celou Louisianu

V roce 1803 skutečně došlo k prodeji v přepočtu za 5,95 miliardy korun a navrch USA odpustily Francii dluh ve výši 1,9 miliardy korun. Díky tomuto obchodu se přitom rozrostly takřka dvojnásobně: Na novém území vznikly státy Louisiana, Arkansas, Missouri, Iowa, Oklahoma, Kansas či Nebraska, ale zahrnuje rovněž části Severní i Jižní Dakoty, Montany, Wyomingu, Colorada, Minnesoty či Texasu. 

Zajímavosti
Věda

Arthur Schopenhauer (1788–1860 byl německý filosof 19. století. Byl hlasatelem pesimistické filosofie. Výrazně ovlivnil mnoho pozdějších myslitelů, mimo jiné například Friedricha Nietzscheho.

Historie

Srdcem vesnice se stala vždy masivní mešita, postavená spíš jako kasárna – včetně zbrojnice a zásob obilí.

Cestování

Vojáci trávili v zákopech dlouhé dny a nejvíce je deptaly nekonečné hodiny nudy.

Válka

Aguas Zarcas, páchnoucí kosmická hrouda hlíny.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907