Svatyně Icukušima: Nebeská brána k duším předků

Reklama

Ostrov Icukušima pokládali šintoisté za svaté místo od nepaměti. První zdejší svatyně se datuje již do roku 593. Dnešní podoba lokality se nicméně váže až k 12. století, kdy ji nechal zvelebit slavný císařský kancléř Taira Kijomori.

Posvátná plující torii

Celá sakrální památka se rozkládá na ploše 431,2 ha, a to nejen na souši – včetně zalesněné oblasti na úpatí hory Misen –, ale i na moři. Sedmnáct budov a tři architektonické komplexy dohromady tvoří dvě svatyně: hlavní se nazývá Honša a menší z nich se říká Seša Marodo-džindža.

Snad nejznámější turistické lákadlo představuje tzv. torii, jedna z největších posvátných bran Japonska. Její současná podoba se datuje do roku 1875, ale původní tvar vznikl už v roce 1168. Za přílivu vypadá tato rudá šestnáctimetrová kráska z kafrového dřeva, jako by plula po moři, zato za odlivu k ní lze dojít „suchou nohou“.

Vstup zakázán

Ke svatyním se váže i další zvláštnost: lidé v jejich blízkosti dříve nesměli žít, a dokonce jim byl zapovězen vstup na posvátnou půdu – ke stánkům bohů mohli přijíždět jen na loďkách. Celý ostrov přitom nepředstavuje duchovní místo pouze pro šintoisty, ale nachází se tu i řada buddhistických chrámů. Turisté mohou obdivovat rovněž představení tradičního japonského divadla nó nebo starodávné dvorní tance gagaku.

Nejstarší víra

Šintoismus představuje nejstarší japonské náboženství. Jeho název se odvozuje od slov „šin“ – bůh či duch – a „tó“ neboli cesta; spojení lze tedy volně přeložit jako „cesta bohů“. Zmíněná víra staví především na uctívání duší předků a množství božstev a rané doklady o její existenci pocházejí z 3. století př. n. l. Náboženství se pojí s četnými obřady včetně některých magických rituálů. V šintoistické architektuře nenajdeme žádné klasické chrámy, pouze jednoduché otevřené svatyně, vystavěné často na pozadí nádherných přírodních scenérií.