Přísně tajné svatyně (3): Pevná víra za čtyřmi ploty šintoistické svatyně

01.02.2018 - Kateřina Helán Vašků

Nejposvátnější místa na světě obvykle zároveň představují vyhledávané cíle věřících i turistů. Pro Velkou svatyni Ise to ale neplatí. Do její vnitřní části smí kromě několika vyvolených kněží vstoupit pouze japonský císař

<p>Komplex Velké svatyně Ise zahrnuje víc než sto menších šintoistických chrámů</p>

Komplex Velké svatyně Ise zahrnuje víc než sto menších šintoistických chrámů


Reklama

Stromy, kameny a další přírodní prvky se v Japonsku odedávna uctívaly jako hluboce posvátné. Vyznavači šintoistických tradic (viz Bohové skal a stromů) totiž věřili, že se v nich silně projevuje tajemný duch přírody prostupující veškerou hmotou. Proto své chrámy stavěli v blízkosti hor a lesů. 

Snad nejpřesvědčivější ukázku zhmotnění této šintoistické myšlenky představuje Velká svatyně Ise. Vyrostla na úpatí hor Kamidži a Šimadži již ve 3. století a mnozí ji považují za „duchovní domov“ ostrovní země. Její název je ovšem poněkud matoucí: Ve skutečnosti se totiž jedná o komplex více než 120 svatyní seskupených do dvou hlavních částí – vnější „Geku“ a vnitřní „Naiku“

Jen pro císařské oči

Zatímco vnější část z 5. století je volně přístupná všem poutníkům, vnitřní část zahrnuje místa, kam se běžný smrtelník nikdy nepodívá. Od okolí ji dělí les i řeka Isuzu, přes niž vede most jako hranice mezi obyčejným a duchovním světem. Chrám Šogú – nejposvátnější část vnitřního komplexu – pochází zřejmě již z 3. století a je zasvěcen bohyni slunce a „dárkyni světla“ Amaterasu, z jejíchž potomků prý vzešel japonský císařský rod. Do místa odděleného čtyřmi řadami dřevěných plotů smí ovšem vstoupit jen hrstka lidí zahrnující nejvyšší šintoistické kněze a členy císařské rodiny. 

Podle tradice se ve svatostánku nachází i jeden z korunovačních klenotů – posvátné zrcadlo, které prý prvnímu japonskému císaři věnovali sami bohové. Kromě panovníka a několika kněží však vzácný předmět nikdy nikdo nespatřil. 

Utajené obřady

Tajemství obestírá i stavbu celého chrámu Ise. Kvůli šintoistickým tradicím se totiž dvě hlavní budovy komplexu každých dvacet let bourají, načež se na nedalekém místě osm let budují znovu. Přesný důvod nezasvěcení neznají. S jistotou lze pouze říct, že pravidelná obměna staveb souvisí s šintoistickým přesvědčením o koloběhu života a smrti, znovuzrození přírody nebo s estetikou wabi-sabi, jíž se přezdívá „moudrost přirozené jednoduchosti“ či „hledání dokonalosti v nedokonalosti“.

Staví se s využitím tradičních technik a materiálů – budovy jsou například celé ze dřeva a nesmějí se používat hřebíky. Po dokončení chrámu následuje složitý obřad, při němž se duch bohyně označovaný jako „kami“ vítá zpět do nového domova.

Bohové skal a stromů

Šintoismus představuje prastaré a stále živé japonské náboženství, jehož kořeny prý sahají až do prehistorického období Džómon (10500 až 500 př. n. l.). Nejstarší písemný záznam o šintó nicméně pochází teprve ze 2. poloviny 6. století. Samotný název sestává ze slova „šin“, označujícího něco, co člověka významně přesahuje, a výrazu pro cestu „tó“ (stejný znak se používá i pro známější „tao“). 

K základním pilířům směru patří uznání existence „kami“ – posvátné všeprostupující esence, jež může mít podobu nejen bytostí, ale i stromů, skal, pramenů nebo nástrojů. V současnosti najdeme v zemi vycházejícího slunce na 100 tisíc šintoistických svatyní a celosvětově se počet věřících pohybuje mezi třemi a čtyřmi miliony. V Japonsku se šintoistických rituálů alespoň jednou za čas účastní až třetina populace, za šintoisty se však nepovažují ani 4 % Japonců.


  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ještě v červenci 1942 bylo naživu 80 % budoucích obětí holocaustu. O 11 měsíců později však byl tento poměr přesně opačný. Čím méně se Němcům dařilo na východní frontě, tím více zvyšovali své úsilí ve věci tzv. konečného řešení židovské otázky.

Zajímavosti

Čtyři a půl metru dlouhá ankylorhiza s tlamou plnou zubů děsila vše živé v oceánu období oligocénu.

Věda

Extrémně velký

Název: Extrémně velký dalekohled (Extremely Large Telescope, ELT)
Průměr: 39,3 m
V provozu od roku: 2025

Čím je průměr objektivu větší, tím víc světla může teleskop soustředit a tím víc podrobnějších informací získat… Evropští astronomové se rozhodli postavit dalekohled, který hned tak něco nepřekoná. Původní představy dokonce počítaly s průměrem 100 m, což se však ukázalo být nad současné technické i finanční možnosti. Vedení Evropské jižní observatoře (ESO) dalo zelenou konstrukci menšího, ale přesto mimořádně velkého dalekohledu ELT – Extremely Large Telescope.

Projekt počítá s přístrojem o průměru 39,3 m. Primární zrcadlo se bude skládat ze 798 šestiúhelníkových segmentů o průměru 1,4 m a tloušťce pouhých 50 mm. Do optické soustavy se začlení zrcadla systému adaptivní optiky, kvůli kompenzaci neostrosti snímků způsobené neklidem atmosféry. Jedno z nich bude podepřeno soustavou šesti tisíc aktivních členů, tzv. aktuátorů, s úkolem „zakřivovat“ zrcadlo v závislosti na stavu ovzduší 1 000krát za sekundu, čímž se dosáhne mimořádně kvalitního obrazu.

V roce 2010 vybrala ESO pro budoucí umístění observatoře horu Cerro Armazones v chilské oblasti Antofagasta, v nadmořské výšce přes 3 000 m. Teleskop má chránit otáčivá kopule o průměru 86 m. Stavební úpravy terénu započaly v červnu 2014 a o tři roky později, 29. května 2017, byl slavnostně položen základní kámen obřího teleskopu.

Německá firma SCHOTT ve své továrně v Mainzu loni v lednu úspěšně odlila prvních šest segmentů primárního zrcadla, které po procesu pomalého chladnutí čeká ještě řada tepelných úprav. Následně budou vybroušena do správného tvaru a pokovena s přesností 15 nm na celé optické ploše. Obojí zajistí francouzská společnost Safran Reosc, jež se ujme rovněž testování zrcadel.

ELT se stane největším okem lidstva, jaké kdy vzhlíželo k obloze, a může revolučně změnit naše vnímání vesmíru. Jeho úkolem bude řešit celou řadu vědeckých záhad, jež mohou pomoct osvětlit naše vlastní kořeny, včetně pátrání po známkách života na planetách podobných Zemi, studia povahy temné energie a temné hmoty nebo sledování raných stadií vývoje vesmíru. Zároveň zcela jistě přinese řadu nových otázek, které dnes nedokážeme ani odhadnout. První pozorování by se mělo uskutečnit v roce 2025.

Vesmír

Klášter s dvojím prvenstvím

Břevnovský klášter

Nejen mečem a bojem živ je Přemyslovec. Čeští panovníci a později i mocní šlechtici rádi trávili čas budováním četných klášterů. Ostatně očekávali, že si tím zajistí spásu nejen pro sebe, ale i pro své rodiny. Nejstarší mužský klášter v Českých zemích je ten na pražském Břevnově. Založit jej nechal v roce 993 kníže Boleslav II. A jaké druhé prvenství klášter má? Nejdelší tradici vaření piva v celé republice! 

Historie

Přestože se ofenziva nevyvíjela podle plánu, von Hindenburg s Ludendorffem obdrželi vysoká vyznamenání.

Válka
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907