Svatyně a tanečnice: Křehká harmonie ostrova Bali

13.06.2019 - Bohdana Rambousková

Indonésie se skládá z více než čtrnácti tisíc úchvatných ostrovů, ale Bali mezi nimi hraje prim. Jeho obyvatelé vyznávají hinduismus a dohlížejí na to, aby tu vládla harmonie a život jako v ráji

<p>Tanečníky čekají dlouhé přípravy bohatých kostýmů a složitého make-upu. Precizní práci se šminkami skvěle zvládají i muži.</p>

Tanečníky čekají dlouhé přípravy bohatých kostýmů a složitého make-upu. Precizní práci se šminkami skvěle zvládají i muži.


Reklama

Přestože je Indonésie nejlidnatější muslimskou zemí světa, stala se zároveň domovem pro početné křesťanské, hinduistické a buddhistické komunity. Náboženská tolerance tu dosáhla obdivuhodné síly – stát oficiálně slaví důležité svátky všech zdejších vyznání a největší mešitu v hlavním městě Jakartě projektoval křesťan ze Sumatry. Přesto v různých částech Indonésie čas od času dochází k náboženským střetům, především mezi muslimy a křesťany.

To ovšem není případ ostrova Bali. I když tam stojí četné mešity, prostředí plné aroma vonných tyčinek, čerstvých květinových obětin a radosti ze života si každého podmaní. Natolik, že některé muslimky zde dokonce odloží šátek a třeba i vyhrnou rukávy.

Na Bali panuje atmosféra harmonie. Krajina se sopkami a jezery je poseta hinduistickými kláštery či svatyněmi, z nichž některé se otevírají jen pro jedinou zvláštní příležitost v roce. Všechno a každý má na tomto ostrově svoji roli v udržování rovnováhy mezi světem lidí, světem přírody a božskou podstatou. Balijský hinduismus nevyznává statisíce různých bohů, které je neustále potřeba si usmiřovat. Věří, že trojice Brahma–Šiva–Višnu je jen různými podobami nejvyšší duchovní podstaty Sanghyang Widhi, jež je přítomna ve všem kolem nás.

Co mají bohové rádi

Každý den života na Bali je utužováním harmonického vztahu se světem božských forem. Jeho nejviditelnějším projevem jsou drobné obětiny, které Balijci různým podobám bohů přinášejí třikrát denně. Nejde o to si je předcházet, nýbrž poděkovat jim a rozdělit se s nimi o to, co nám lidem dali. Na Bali existuje celý rozvinutý byznys obětinových potřeb, které musí být každý den k dostání čerstvé. Jedná se o přírodní materiály, jež pak ženy umně přetvoří v mističky nebo kornoutky z banánového listu naplněné barevnými květy, travami, rýží, ovocem, kokosem a spoustou dalších dobrých věcí.

A protože bůh se nachází všude, nejsou obětiny soustředěny pouze do chrámů, ale pokládají se na nejrůznějších místech. Tak se stane, že zatímco si dopřáváte snídani na verandě bungalovu, přijde usměvavá stařenka s tácem obětin, přímo před vámi provede rychlý obřad, položí na vaše schody mističku s květy a zapálí vonnou tyčinku. Nepozorný turista rozhlížející se všude kolem velmi snadno takovou malou obětinku položenou na kraji chodníku rozšlápne. 

V dusném horku se čerstvé květy rychle promění v seno, popel ze shořelých tyčinek vítr rozfouká a jídlo začne hnít. Večer všechna tahle krása skončí zametena do smrdutých zadních uliček, kde si na jejích zbytcích pochutnají opice nebo krysy. Ale druhý den všechno znovu rozkvete barvami.

Můj dům, můj chrám

Balijci věří v reinkarnaci, takže zatímco tělo umírá, duše zůstává v našem světě a vstupuje do dalšího životního cyklu. Pohřební schránky členů rodiny jsou přechovávány přímo v zahradách příbytků, a tak každý dům, v němž žilo několik generací, začíná vypadat jako chrám. V Ubudu jsem ve svém fotografickém nadšení vstoupila železnou brankou do jednoho takového místa, ale po chvíli jsem si všimla staříka sedícího vedle obřího odkapávače na nádobí, jak mi s úsměvem kyne. Proboha, tohle není chrám, jsem v soukromé zahradě!

Svatyně ve stínu sopky

Největším a nejvýznamnějším chrámem na Bali je komplex Besakih umístěný na východních svazích největší balijské sopky Agung. Když v roce 1963 vybuchla, tekoucí láva chrám minula o pouhé metry. Ze silnice vedoucí po strmých březích jezera Batur je v zeleni dodnes viditelný lávový jazyk, jenž zabil skoro dva tisíce lidí.

Do balijských svatyní a chrámů se smí vstoupit pouze v obřadním sarongu – batikovaném pruhu látky omotaném kolem pasu. Platí to pro ženy i muže. Stoupáme po vysokém centrálním schodišti Besakih: po levé straně jsou stupně se sochami hodných bohů, po pravé démonů. Nahoře však narážíme na železnou bránu, za kterou smějí už jen hinduisté. Závistivě pokukujeme po dvojici Američanů, kteří se svým průvodcem vstupují dál. Lhát o víře kvůli tomu ale nebudeme…

TIP: Poplach na ostrově Bali: Vulkán Agung hrozí bezprostřední explozí

Zpoza vysokých zlatých dveří k nám větřík přináší občasné zacinkání obřadního zvonečku. Dovnitř se schází věřící v sarongu a bílé košili nebo vyšívané dlouhé halence zvané kabaja. Přináší s sebou rákosové krabice plné obětních darů, které nižší církevní hodnostáři rovnají na dlouhý zdobený stůl. Skutečná hostina pro bohy! Nám bohužel nezbývá, než kradmo nakukovat přes zeď. 

Průvod zlatých býků

Po příjezdu do Ubudu nás majitel hotýlku přivítal báječnou zprávou: přicházíme právě včas na velkolepé tradiční obřady. V královském paláci se další den koná pohřeb tří příslušníků královské rodiny, kteří prý zemřeli během jednoho měsíce.

Ubud žije přípravami již celý týden. Nejprve členové komunity přinášeli dary pozůstalým. Tyto kondolenční návštěvy bývají spojeny s opulentním pohoštěním a hudebními představeními, zejména když se jedná o královskou rodinu. Mezitím probíhala stavba tří obřích bohatě zdobených soch býků a tří devítipatrových věží. Na nich budou těla převezena do chrámu Pura Dalem Puri, kde proběhne kremace.

V den pohřbu vládl v královském paláci čilý ruch již od rána. Ve veřejně přístupné části se to hemžilo tanečníky a tanečnicemi, kteří se připravovali na vystoupení. Přímo před našima očima se jejich obličej měnil v umělecké dílo s tlustou vrstvou šminek. Zvědavých turistů zde bylo víc než místních lidí. Každý má kolem pasu neuměle omotaný sarong, který si musel za přemrštěnou cenu koupit před vstupem od pouličních prodavačů. Pozůstalí jsou jediní, kteří smějí pokračovat úzkými dveřmi dál do hlubin královského paláce.

Krasavice s „křivými“ těly

Na schodišti pokrytém červeným kobercem začíná představení tance legong. Krásné dívky v bohatě zdobených kostýmech, zlatých korunkách a černých příčescích sahajících až k pasu mistrně předvádějí zvláštní kombinaci strnulého postoje s vytrčeným zadkem, ladných pohybů rukou a vykulených očí těkajících ze strany na stranu. Pomalé pohyby střídají s rychlým kroužením zápěstími, tenké prsty mají propnuty do oblouku jako luk.

Na protější straně ulice probíhá koncert tradičního orchestru gamelan, který se skládá z velkého množství různých bicích nástrojů včetně xylofonů, gongů, zvonkoher a bambusových fléten. Ústředním nástrojem je stoleček s řadou kovových misek s pokličkou, do nichž hráč freneticky buší dvěma malými kladívky. Když gamelan spustí, nevíte nejdřív, zda je to hudba, nebo zběsilý rámus. Až si však na zvláštní melodii zvyknete, dokážete si její poslech skutečně užít – i když gamelan nikdy nezahraje píseň, kterou byste si pak mohli sami zapískat. 

TIP: Indonéský chrám Tirta Empul: Svatyně vnitřní očisty

V podobných radovánkách uběhlo celé dopoledne. Pozůstalí mezitím vykonávají různé rituály, přinášejí obětiny, modlí se. Po dvanácté se davy lidí soustředí podél hlavní ulice Jalan Raya, policisté vyklízejí silnici, doprava je zastavena. Vysoké smuteční věže po jedné přijíždějí k můstku zbudovanému vysoko nad ulicí, odkud do nich muži nakládají rakve. Někteří příbuzní nasedají k nim a pak se celé procesí pomalu dává do pohybu. Sochy býků i věže jsou totiž vystavěny na pevném bambusovém žebroví, které nesou na ramenou desítky najatých nosičů. Věže i býci se těžkopádně pohybují ulicí na místo kremace. Jakmile projdou, čekající doprava se okamžitě rozjíždí. Výkřiky a povely smutečního davu střídá řev motorů a klaksony.

A zase od začátku

Cílem cesty je chrám Pura Dalem Puri. Tam jsou těla přeložena ze smutečních věží na hřbety posvátných býků seřazených teď bok po boku vedle sebe. Po odříkání patřičných modliteb dá kněz příkaz k zahájení kremace. Majestátní býci jsou zapáleni. Díky benzinu se jejich sametová látka mění v hořící cáry a odhaluje vnitřní bambusovou konstrukci. V té chvíli se zřejmě duše mrtvých osvobozují z těla.

Druhý den ráno bude popel z kremace shromážděn a přenesen na pláž do jihobalijského Sanuru, kde kněží odslouží poslední očistné rituály a pak ho rozptýlí do moře. Duše mrtvých však žijí dál. Křehká harmonie ostrova Bali byla znovu nastolena.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

I když se Anna z incidentu téměř úplně zotavila, koncem roku 2009 stále ještě trpěla menšími symptomy na rukou a nohou, které způsobilo poranění nervů.

Zajímavosti
Věda

Britské „muničky“ se podílely na produkci 80 % zbraní i nábojů pro královské vojsko

Válka

Oranžově dráha mezihvězdné komety Borisov.

Vesmír

Londýnské metro, snímek z oslav 150. výročí zprovoznění.

Historie

Královna korpulence - vítězkou letošního klání o nejvypasenějšího medvěda se stala medvědice Holy.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907