Světluška proti Hitlerovým šelmám: Britský tank Sherman Firefly v Normandii (2)

Když se v Africe a na východní frontě začaly objevovat německé obrněnce Tiger a Panther, přistoupili Britové k ráznému kroku – vzhledem nespokojenosti s vlastními tanky Cromwell (nazvanými Challenger), se rozhodli raději vsadit na konverzi americké stroje typu Sherman se sedmnáctiliberním (76mm) dělem. Sherman Firefly se tak stal jediným středním tankem vyzbrojeným dělem této ráže připraveným pro invazi do Normandie.

Úvodní část: Světluška proti Hitlerovým šelmám: Britský tank Sherman Firefly v Normandii (1)

Normandie: křest ohněm

K 31. květnu 1944 vzniklo 342 Shermanů Firefly, které si rozdělily divize britské 21. armádní skupiny, a jak se později ukázalo, načasování spuštění sériové výroby bylo velmi šťastné. Spojenecká statistická analýza ukořistěných německých strojů, která vešla později ve známost jako „německý tankový problém“, totiž naznačovala, že nepřítel přijal do výzbroje mnohem více obrněnců, než Spojenci původně odhadovali. Navíc se spojenečtí plánovači zprvu domnívali, že střední panther je doplňkem těžkého tigeru a bude i v Normandii k dispozici ve velmi omezené míře, takže skutečné počty nasazených pantherů je velmi nepříjemně zaskočily. Ještě větším překvapením byly kvalitně pancéřované panthery pro spojenecké tankové velitele.

Tankový střelec a později velitel Ken Tout z 33. britské obrněné brigády později vzpomínal na to, jaké změny pro osádky tanků přineslo přezbrojení shermanů novým sedmnáctiliberním dělem: „Firefly byl sice běžný tank Sherman, ale aby se do něj vešel velký závěr sedmnáctiliberního děla a zbylo místo i pro jeho velké náboje, zrušila se pozice druhého řidiče a jeho původní místo posloužilo jako úložný prostor. Výstřel z nového kanonu přitom vždy doprovázel tak oslnivý záblesk, že jak velitel, tak střelec, museli při výstřelu mrknout, jinak by byli oslepení tak dlouho, že by neviděli, zda střela zasáhla cíl. Navíc z úsťové brzdy vždy vyšlehlo tolik plamene, že pokud stál tank na suché trávě nebo u živého plotu, začalo před ním po jednom či dvou výstřelech hořet. Hlaveň byla navíc tak dlouhá, že během přesunu museli řidič, střelec i velitel stále hlídat, aby s ní nenarazili do nějakého stromu, sloupu veřejného osvětlení nebo domu.“

Tanky Panther a Tiger tvořily celých 30 % ze všech 2 300 německých obrněnců nasazených v Normandii. Zbytek představovaly tanky PzKpfw IV, útočná děla StuG III a další obrněné stroje, se kterými byly schopné bojovat i klasické shermany se svým 75mm kanonem. Nicméně kvůli důležitosti města Caen jakožto strategického cíle a také kvůli operacím Montgomeryho jednotek, které donutily Němce držet pozice před postupujícími Brity tak, aby mohli Američané zaútočit západním směrem, stály v jednu chvíli britské tankové útvary před plnými 70 % všech v Normandii nasazených německých obrněnců. A co hůř, řada německých jednotek byly elitní, skvěle vyzbrojené a vycvičené tankové oddíly Waffen-SS. 

Jediný recept na kočky

Vzhledem k všemu výše zmíněnému měl typ Sherman Firefly na tomto úseku frontu skutečně hodně práce, protože jako jediný ze spojeneckých tanků dokázal na běžnou bojovou vzdálenost probít přední pancíř obou německých šelem – středního pantheru i těžkého tigeru. Není divu, že si spojenečtí tankisté nový sherman velice oblíbili a ještě dlouho po válce jej prohlašovali za nejvýznamnější spojenecký tank své éry. Ale stejně tak, jako si jej spojenečtí tankisté oblíbili, neušel firefly pozornosti ani u jejich protivníků. Ti brzy odhalili nový stroj s dlouhým kanonem a zjistili, že pro jejich obrněné formace představuje mnohem větší nebezpečí než standardní shermany. I proto byly jak obsluhy protitankových kanonů, tak osádky samohybných děl a tanků instruovány, aby se na typ Firefly zaměřovaly vždy jako na první. 

Když se to mezi britskými tankisty rozkřiklo, uvědomily si osádky „světlušek“ i nevýhodu dlouhého kanonu: stroj s ním byl vzhledem k nasazování s ostatními typy tanků Sherman velmi snadno rozeznatelný od starších variant. Prakticky ihned poté začaly osádky své dlouhé kanony přemalovávat tak, že jeho druhou polovinu směrem k úsťové brzdě přemalovaly vodorovně napůl na bílo, aby vytvořili dojem kratšího kanonu. Někdy se také pokusily ze starých pytlů uprostřed kanonu vytvořit nápodobu úsťové brzdy, aby to vypadalo, že jde o sherman standardního typu, nebo otočit věž zbraní dozadu a na její zadní část připevnit maketu krátkého kanonu ráže 75 mm.

Taktika nasazení 

Přestože se fireflye staly na bojišti cílem prvořadé důležitosti, existovala paradoxně statisticky nižší pravděpodobnost, že budou vyřazeny z boje než ostatní obrněnce, a to zejména díky způsobu jejich nasazení. Spojenečtí velitelé si totiž svých výkonných tanků cenili a vytvořili pro ně v Normandii novou taktiku. Velitel před nasazením obhlédl okolí a vytipoval vyvýšenou pozici, ze které je dobrý rozhled do krajiny. Během bitvy, stejně jako na východní frontě samohybné houfnice ISU-152, zůstávaly stroje Firefly dál za čárou střetu s nepřítelem a kryly přesně mířenou palbou klasické shermany, které prováděly standardní útok. 

Pokud nepřátelský tank zahájil palbu, přenesli na něj svoji palbu velitelé fireflyů. Takto útok probíhal až do vyčištění prostoru, načež se jak útočící shermany, tak fireflye přesouvaly do nových pozic. Stejně tak při přesunech se „světlušky“ nechávaly jet zpravidla až nakonec, aby se snížila hrozba jejich prvotního zasažení nepřítelem. Tato taktika se pochopitelně nedala použít vždy, zejména pokud byly tanky nuceny přejít k boji v otevřeném prostranství, kde se daly mezi ostatními shermany velmi snadno identifikovat.

Panthery jako kachny 

Jedním z typických příkladů použití nového typu tanku Sherman se stala bitva o Norrey-en-Bessin. Na francouzskou vesnici 9. června 1944 zaútočily stroje 3. roty 12. tankového pluku SS ze stavu 12. tankové divize SS „Hitlerjugend“. Jejich cílem bylo obsadit oblast a poté se připravit k účasti na chystané ofenzivě, která měla britské a kanadské jednotky přinutit k ústupu zpět na pobřeží. Slavný německý tankový velitel Kurt Meyer rozkázal 12 pantherům 3. roty zaútočit na Norrey a vyhnat z něj Kanaďany. Tanky vyjely do boje hodinu po poledni a zastavovaly pouze během palby. Bohužel pro útočící jednotky postupovaly příliš rychle a brzy se tak ztratily podpůrné pěchotě, na kterou Spojenci zahájili dělostřeleckou palbu. 

Když se tanky dostaly na vzdálenost zhruba kilometr od města, začalo na ně střílet devět shermanů standardních verzí. Poručík G. K. Henry, který stál se svým fireflyem opodál, ještě chvíli počkal (jak později uvedl jeho střelec „až se panthery postaví do řady jako kachny“ a šesti přesně mířenými ranami zničil hned pět z nich. Útok byl odvolán a Meyerovi zbylo z 12 útočících pantherů pouhých pět.

Zničeny jednou ranou

Podobná bitva proběhla o pět dnů později během operace Perch, která si kladla za cíl obklíčit německé jednotky v Caen. Britové dobyli osadu Lingèvres nedaleko vesnice Tilly-sur-Seulles a seržant Harris ze 4./7. pluku Dragoon Guards se svým Shermanem Firefly, podporou dalších tří standardních shermanů a jednotkou pěchoty zaujal obrannou pozici na jejím okraji. Když začal dalekohledem prohledávat okolní krajinu, spatřil dva panthery blížící se k vesnici z východu. Seržant, dosud nezpozorován, zahájil palbu, přičemž dvěma ranami vyřadil oba nepřátelské obrněnce. Při přesunu na lépe krytou pozici na druhé straně osady zpozoroval další tři panthery, které se k ní blížily ze západu. I k jejich zničení jemu a jeho střelci Mackillopovi stačil na každý tank opět jeden výstřel. Po pouhých pěti ranách ze sedmnáctiliberního děla bylo dobojováno. 

Zřejmě nejslavnějšího vystoupení se britské a kanadské Shermany Firefly dočkaly během bitvy s německými těžkými tanky v rámci německé protiofenzivy u obce Saint-Aignan-de-Cramesnil dne 8. srpna 1944. Boj zahájily fireflye z britské 33. obrněné brigády a 2. kanadské obrněné brigády, když přepadly skupinu sedmi tanků Tiger I ze stavu elitního 101. praporu těžkých tanků SS, podporovanou středními tanky PzKpfw IV a útočnými děly StuG III. Když část britských tanků ráno osmého srpna dorazila k vesnici, začala budovat obranu, zatímco zbývající pokračovaly dále k lesu, který se rozprostíral na jihu a z jehož okraje byl skvělý rozhled po okolí.

Smrt Černého barona 

Po chvíli spatřil velitel jedné ze světlušek řadu německých tanků postupujících po silnici číslo 158 směrem od osady Cintheaux. Velitelé přikázali svým osádkám připravit se k palbě, ale zatím vyčkávat, dokud Němci nepřijedou blíž. Joe Ekins, střelec z tanku seržanta Gordona, nazvaného „Velikiye Luki“ (tanky této roty nesly názvy podle měst v Sovětském svazu), vypálil jako první. Přestřelka trvala dvanáct minut a na jejím konci byly všechny tři tigery, viditelné z pozice Gordonova tanku, vyřazeny – a všechny zničil sám Ekins. Jen o chvíli později zahájili Němci dlouho připravovaný protiútok na pozice další skupiny tanků na druhém konci lesa. Tanky z předchozí přestřelky se k nim rychle začaly přesunovat, těžce zraněný velitel Ekinsova stroje Gordon však už mezitím svůj firefly opustil. Ekins, který převzal velení, stačil zničit další PzKpfw IV, než byl jeho stroj zasažen a osádka ho musela opustit. 

Až později se zjistilo, že v jednom z tigerů velitelské roty 101. praporu těžkých tanků SS, s nimiž se chrabří Britové a Kanaďané toho dne střetli, seděl také legendární tankový velitel a opěvovaný miláček německé propagandy Michael Wittmann. Historici měli dlouhá léta za to, že to byl právě Ekins, kdo Wittmanna zabil. Podle novějších výzkumů, které do detailu analyzovaly fotografie zničených tanků a vzájemné postavení jednotek během bitvy, však Wittmanna zabila střela, která prošla levým ventilátorem chladiče jeho tanku, který se nachází přímo za věží. Ekinsova jednotka se však v té době nacházela více než kilometr daleko z pravé strany Wittmannova tigeru, což dělá zásah levé části stroje nemožným. 

Slavného Černého barona tak zřejmě přemohl jeden z kanadských tanků z druhé strany bojiště, které se stále nacházely v rozvalinách zámečku uvnitř osady a které mohly na Wittmannovu jednotku zahájit palbu zprava. Stejně jako předchozí tanky i Kanaďané nestříleli, dokud neměli své cíle v ideální pozici. Poté vše vzalo rychlý spád. Dva tanky Firefly a šest standardních shermanů rychlou palbou zničily dva PzKpfw IV a dva těžké tigery, přičemž v prvním z nich nalezl svůj osud i obávaný německý tankový velitel.