Švýcarsko, kam se podíváš: Krajinu s přívlastkem najdeme po celém světě

05.02.2022 - Jan Vítek

Lidem přelomu 18. a 19. století učarovala krajina Švýcarska považovaná za vzor romantických přírodních scenérií. Díky tomu jsou (nejen) na území naší vlasti mnohá krásná místa dodnes označena názvem tohoto alpského státu

<p>Působivá scenérie uprostřed Českého Švýcarska.</p>

Působivá scenérie uprostřed Českého Švýcarska.


Reklama

Přelom osmnáctého a devatenáctého století se nesl na vlně romantismu, která se významně odrazila nejen v malířství, hudbě a písemnictví, ale také ve zvýšení všeobecného zájmu o přírodu a její krásy. Tehdy byla považována za jakýsi vzor či symbol romantických přírodních scenérií horská krajina Švýcarska, a proto byla jménem tohoto alpského státu označována i řada dalších podmanivých území, která si u lidí vysloužila zasloužený obdiv. 

Švýcarska u našich sousedů

Mnohá z dřívějších pojmenování se už dávno vytratila, ale některá se vžila a jsou používána dodnes. Asi nejznámějším příkladem jsou názvy dvou na sebe navazujících národních parků – Saské Švýcarsko a České Švýcarsko, které chrání úchvatnou pískovcovou krajinu po obou stranách naší a německé státní hranice. Ostatně, označení Saské Švýcarsko se už před více než dvěma sty lety stalo průkopníkem mezi všemi „nešvýcarskými Švýcarsky“. 

Také řadu dalších, poměrně rozmanitých území s označením „Švýcarko“ najdeme u našich západních sousedů. Daleko to třeba nemáme do Franckého Švýcarska, jenž se vyznačuje „divočinou“ skal, jeskyní a hradů. Zcela odlišné je pak Meklenburské, Ruppinské a Braniborské Švýcarsko. Tyto oblasti se totiž rozprostírají v lesnatých jezerních rovinách severního Německa. Stejný ráz mají i severopolská Švýcarska – Mazurské a Mazowiecké

Švýcarska Asie, Afriky i Jižní Ameriky

Když se podíváme trochu dál za hranice, najdeme na mapě i méně známé Litevské Švýcarsko, které vypadá podobně jako zmíněná severopolská Švýcarska. K hojně vyhledávaným turistickým cílům patří pískovcová krajina Lucemburského neboli Malého Švýcarska na severovýchodním okraji Lucemburska. Rakouským Švýcarskem zase bývala nazývána alpská krajina kolem Solné komory. Ve Francii měli Normandské Švýcarsko a už v hloubi 19. století neslo „švýcarskou nálepku“ také několik britských lázeňských míst – kupříkladu Anglické Švýcarsko patřilo k chloubám hrabství Derbyshire.

Rozličná „Švýcarska“ však nejsou výsadou pouze evropského kontinentu, ale jsou roztroušena prakticky po celém světě – snad jen s výjimkou Antarktidy. A tak se na pomyslné mapě přírodních krás či v prospektech cestovních kanceláří setkáme třeba s Africkým Švýcarskem (a to hned několikrát – na území Botswany, v příhraničí Rwandy a Ugandy aj.), Argentinské Švýcarsko zase leží v daleké Patagonii, Středoamerické Švýcarsko v horách Kostariky, Pacifické Švýcarsko v novozélandských Alpách a na Sibiřské Švýcarsko bývá někdy pasováno asijské pohoří Altaj.

Dominanty Labských pískovců

Co na tom, že většina ze jmenovaných území nemá s charakterem švýcarské krajiny prakticky nic společného? Ostatně to platí i pro všechna „Švýcarska“ na území naší vlasti. Nepochybně nejznámější je už zmíněné České Švýcarsko, tvořící s přilehlým Saským Švýcarskem krajinnou partii, známou též jako Labské pískovce (v Německu Elbsandsteigebirge). Jeho osou se vine kaňon Labe a dominanty tam vytvářejí především pískovcová návrší tvaru stolových hor či tabulí. Příkladem je nejvyšší vrch celého území Děčínský Sněžník (723 m), jenž patří k oblíbeným vyhlídkovým místům. Celé seskupení stolových hor pak vystupuje na německé straně. 

I při pohledu z našeho území zaujme „rozdvojená“ tabule Zschirnstein, více turistů ale směřuje na kopce v okolí města Königstein. Například stejnojmenný vrch byl kdysi obetkán nedobytnou pevností, ostatní stolovitá návrší – Lilienstein, Pfaffenstein, Papstein a další – lákají hlavně bizarními pískovcovými útvary a vyhlídkami. A na většině z nich nechybí ani hospůdka s možností občerstvení.

Ale vraťme se na naši stranu „pískovců“, jejichž nejhodnotnější část byla na přelomu tisíciletí vyhlášena národním parkem České Švýcarsko. Nejvyhledávanějším místem parku je unikátní Pravčická brána – s výškou 18,5 metrů a šířkou 27 metrů jde o největší skalní most ve střední Evropě. K malebným zákoutím patří i blízké okolí Jetřichovic, jemuž dominuje členitá kulisa na sebe navazujících vyhlídkových návrší, spojených značenou cestou. První na trase je „špičatá“ Mariánská skála, do kategorie nezapomenutelných patří i vyhlídka na Vilemínině stěně a už poněkud stranou vystupuje strmý Rudolfův kámen neboli Ostroh, zpřístupněný soustavou žebříků a lávek.

Za romantikou do skal a údolí

Další „naše Švýcarska“ už tak známá nejsou. Snad jen Dubské Švýcarsko, zahrnující část pískovcového území CHKO Kokořínsko–Máchův kraj, tu a tam objevíme na turistických prospektech a jmenuje se tak i zdejší občanské sdružení. Název Malé Švýcarsko se kdysi neujal pro další pískovcovou skalní oblast, tentokrát na východě Čech. Dnes je známá jako Maštale či Toulovcovy maštale. Také naše hlavní město dřív mělo své Pražské Švýcarsko – pověstmi opředenou rokli Divoká Šárka. 

Údolní ráz měla i některá další Švýcarska. Například Poříčské Švýcarsko lemovalo břehy Sázavy, obestřené romantikou prvních trampských osad. Clamovo neboli Clamovské Švýcarsko zase skrývá Kryštofovo Údolí pod severočeským Ještědem, Severomoravské Švýcarsko doprovází poklidné údolí Bystřice v Nízkém Jeseníku a Českomoravské Švýcarsko v hlubokém údolí Svratky je nyní do značné míry skryté pod hladinou údolní nádrže Vír.

Plno krápníků a „zubatých“ skal

Romantické označení Moravské Švýcarsko se nevyhnulo ani našemu největšímu a nejnavštěvovanějšímu vápencovému území. Ještě počátkem minulého století se tak běžně říkalo Moravskému krasu – nynější chráněné krajinné oblasti v severním okolí Brna, kam se jezdí především za krásami krápníkového podzemí, monumentální propastí Macochou a atraktivní plavbou po ponorné Punkvě. Něčím zvláštní je však každá ze zdejších podzemních klenotnic – pětice přístupných jeskyní. 

Při městečku Sloup se otevírá vstup do rozsáhlého labyrintu Sloupsko-šošůvských jeskyní, barevnou krásou krápníků zase vyniká Balcarka a také v Kateřinské jeskyni poblíž Macochy je hlavním lákadlem bohatá výzdoba i rekordně velká podzemí síň. Poněkud jiný zážitek nabízí jeskyně Výpustek v údolí Křtinského potoka, jejíž „útroby“ člověk využíval od dávných časů až do nedávna. Za první republiky se tu těžila fosfátová hlína, pak se v hlubinách podzemí zalíbilo vojákům – byl tu například muniční sklad, za 2. světové války zbrojní továrna a posléze protiatomový kryt.

TIP: Polský národní park Stolové hory: Unikát, který je k vidění jen v Africe a v Kanadě

Za bližší poznání stojí i mnohé zajímavosti na povrchu Moravského krasu. Fantazii našich předků vydatně dráždily rozličné kamenné hříčky, například „zubaté“ skály „hřebenáče“, modelované rozpustnými účinky dešťové vody. Nejznámější Hřebenáč střeží vchod do Sloupsko–šošůvských jeskyní, poblíž stojí i „rodinka“ vápencových věžiček – Otec, Matka a Syn a působivým skalním seskupením jsou také Kolíbky při trase naučné stezky.

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií:

    Jan Vítek (se souhlasem k publikování)

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Dospělá samice skákavky pruhované (Salticus scenicus) z čeledi skákavkovití (Salticidae). (foto: Wikimedia Commons, Kaldari, CC0 1.0)

Věda

Kanadští kulometčíci během bitvy u Vimy, někteří důstojníci je trestali například jen za bláto na kalhotách. (foto: Wikimedia Commons, Library and Archives Canada, CC0)

Válka

Půlmetrový meteorit CNEOS 2014-01-08 je podle vědců nejstarším známým mezihvězdným návštěvníkem. V roce 2017 astronomové zaznamenali průlet objektu 'Oumuamua a o dva roky později průlet mezihvězdné komety 2I/Borisov

Vesmír

Lýdský král Kroisos ukazuje své pohádkové bohatství, autor Gaspar van den Hoecke (kolem 1630) (ilustrace: Wikimedia Commons, Národní muzeum ve Varšavě, CC0)

Historie

Charles Ponzi (1882–1949) ve dvacátých letech 20. století. (foto: Wikimedia Commons, Mgreason, CC0)

Historie

Šamana si veřejnost bude moci společně s originály venuší nalezených na území Moravy (i té nejslavnější Věstonické) na vlastní oči prohlédnout na výstavě Nejstarší šperky a ozdoby těla v Pavilonu Anthropos od 19. srpna 2022. (foto: Moravské zemské muzeum, Jan Cága, CC BY 4.0)

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907