Syfilis: Nemoc z lásky, která se nevyhýbala ani mocným, se opět vrací na výsluní

18.05.2019 - Jitka Tláskalová

Víte, co měli společného král a císař Rudolf II., malíř Gauguin a vojevůdce Albrecht z Valdštejna? U všech těchto velikánů je značná pravděpodobnost, že je sužoval takzvaný venerický mor neboli syfilis. Kde se tato choroba vzala a proč je i dnes takovým strašákem?

<p>Neléčená nemoc se mimo jiné projevovala vředy, ze kterých někdy vytékal sekret.</p>

Neléčená nemoc se mimo jiné projevovala vředy, ze kterých někdy vytékal sekret.


Reklama

Skutečný prapůvod syfilidy je dodnes obestřen rouškou tajemství, existují však tři hlavní teorie, jež dnešní věda považuje za nejpravděpodobnější. Podle první z nich se nemoc vyskytovala na starém kontinentu už v předkolumbovských časech. Další možností je, že šlo o neduh původního amerického obyvatelstva, jenž se do Evropy dostal spolu s Kolumbovou výpravou. Nejvíce zastánců má názor, podle kterého se jednalo o nepříliš závažné dětské onemocnění vyskytující se u obyvatel Afriky již v paleolitu. Odtud se nemoc rozšířila jak do Ameriky, tak do Evropy, kde se pod vlivem různých přírodních, klimatických i socioekonomických podmínek začala rychle vyvíjet. 

Dotek sladké Francie

Kdy se choroba masově rozšířila? Podle převažující teorie se tak stalo až na konci 15. století, a to díky vojskům krále Karla VIII. (1470–1498). Tento mladý francouzský panovník se tehdy rozhodl dobýt neapolské království, a proto shromáždil početnou armádu, kterou navíc na tažení doprovázelo velké množství dalších osob.

Chabě bráněná Neapol se vzdala za pouhé tři dny, což zavdalo příčinu k oslavám, trvajícím skoro tři měsíce. Další vývoj už tak pozitivní nebyl. Vladař se dostal do obklíčení, přišel o většinu kořisti a jeho vojáci se rozprchli do všech koutů Evropy, čímž se do Evropy dostala i syfilis.

Těžko říci, zda se nemoc v Itálii vyskytovala i před invazí, či sem byla teprve zavlečena. V každém případě většina pramenů klade její počátky v zemi galského kohouta mezi roky 1495 až 1498. Další šíření bylo bleskurychlé. Na britských ostrovech se objevila mezi lety 1497–1498, Rusko jí podlehlo roku 1499 a Dánsko mezi lety 1502–1510. Ušetřen samozřejmě nezůstal ani zbytek světa. Do Afriky zavlekli nemoc Španělé a v Číně přistála na palubě jedné z evropských lodí.

Nemoci mocných

Lavina se samozřejmě nevyhnula ani českým zemím, kde se první dobře zdokumentovaný případ choroby datuje do roku 1503. V dalších stoletích se neduh rozšířil i do nejvyšších pater společnosti. K nemocným pravděpodobně patřil i nejvyšší císařský purkrabí Adam II. z Hradce (1549–1596). Možné projevy terciárního stadia však byly nalezeny i na ostatcích samotného císaře a krále Rudolfa II. (1552–1611). Nemocí pravděpodobně trpěl rovněž jeho syn don Julius Caesar (d’Austria) (1586–1609), který zemřel v mladém věku. Dalším možným pacientem byl vojevůdce Albrecht z Valdštejna (1583–1634) a mnozí další.

Situaci 17. a především 18. století zajímavě dokresluje výzkum na pohřebišti u kostela sv. Benedikta a Norberta v Praze, kde bylo odkryto 850 hrobů a bezpečně detekováno 11 syfilitických koster. 

Blýská se na lepší časy?

Zásadní změna přišla v roce 1905, kdy zoolog Fritz Schaudinn (1871 až 1906) a dermatolog Erich Hoffmann (1868–1959) izolovali bakterie Treponema pallidum. Rok nato bakteriolog August von Wassermann (1866–1925) představil historicky první netreponemový test. 

V průběhu druhé světové války objevil Alexander Fleming (1881–1955) penicilín, který začal chránit vojáky coby nejohroženější skupinu obyvatel. Po válce se lék začal využívat i pro civilní obyvatelstvo, kde nahradil bolestivé a nákladné arsenikové injekce.

V té chvíli se zdálo, že má lidstvo vyhráno. Počty nemocných začaly celosvětově klesat a vše nasvědčovalo tomu, že nemoc po čase úplně vymizí. Ale nestalo se. Naopak, počty nakažených v Evropě a USA strmě rostou a v Austrálii se počet nakažených mezi lety 2010 až 2017 zvedl o 250 %. Podle Světové zdravotnické organizace mělo být ve věkové kategorii 15 až 49 let nakaženo 10,7 milionu osob.

Syfilis vrací úder

Důvodů tohoto nečekaného návratu je samozřejmě celá řada a jejich výčet by vydal na samostatnou publikaci. Na jednu z poněkud nečekaných příčin však nedávno upozornil Josef Pazdera, redaktor vědeckého internetového magazínu osel.cz. Vydavatelé podobných e-zinů se totiž neobejdou bez reklamy; aby nalákali inzerenty, musejí se vyhýbat „ošklivým“ tématům. Roli soudců a ochránců dobrých mravů v této oblasti převzali roboti.

TIP: Odborníci bijí na poplach: Kapavka možná bude neléčitelná

Právě ti totiž trpělivě procházejí stránku po stránce a podle výskytu některých slov a typu obrázků určují bonitu pro inzerenty. Najdou-li tedy například na portálu zabývajícím se zdravím článek o návratu syfilidy, dané stránky nedoporučí, neboť jsou nevhodné a mravně pochybné. Výsledkem je nižší informovanost, která hraje do karet dalšímu šíření choroby. Lidstvo tak stále nemá vyhráno. 

Co je po jméně?

Syfilis se samozřejmě nevyskytovala v jediné „univerzální“ podobě, hluboko do minulosti je však téměř nemožné hovořit o konkrétním typu. Neduh se navíc objevoval pod mnoha různými jmény. Nejčastější název syfilis je odvozen ze jména pastevce Syphila prokletého samotným bohem Apollónem. Pojem příjice pro změnu pochází od bohyně lásky Priji, zatímco označení lues venerea – tedy mor venerický či venerická nákaza – v sobě zase nese jméno římské bohyně lásky Venuše.

Vzhledem ke svému původu bývala choroba nejčastěji označována za morbus gallicus, tedy francouzskou nemoc, v samotné Francii ji ovšem analogicky nazývali chorobou italskou či přímo neapolskou. V Nizozemí se zase hovoří o nemoci španělské a na Tahiti o chorobě britské. V našem prostředí se o ní mluví jako o uherské nemoci, protože si ji šlechtici vozili z Uher, kde byli v rámci tažení proti Turkům. Tito muslimové zase neduh pojmenovávají jako křesťanskou nemoc.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Sara Plazová stojí v místech, kde se dřív nacházely rozlehlé louky, kam pastevci naháněli své ovce.

Zajímavosti
Revue

Kometa na své poslední cestě

Vesmír

Ulrich von Lichtenstein

Historie

Autonomní nákladní automobil v barvách TuSimple.

Věda

LST u pláže v Inčchonu v září 1950

 

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907