Tajemná místa Pražského hradu: Co se dělo na Žiži a kde stál knížecí stolec?

21.07.2017 - Jan Frolík

Již nejméně 1100 let je Pražský hrad centrem českého státu. Známe ale všechna jeho tajemství?

Pražský hrad -<p>Až do 12. století se Prahou rozumí pouze Pražský hrad</p>
Pražský hrad -

Až do 12. století se Prahou rozumí pouze Pražský hrad


Reklama

Počátek Pražského hradu lze totiž stanovit čtverým možným způsobem. Jednak jej můžeme vztáhnout do doby, kdy ostroh nad Vltavou alespoň občas obývali naši slovanští předci. Druhým je období, kdy byl ostroh bezesporu trvale osídlen, a třetím doba, kdy můžeme určit, že se stal centrem (ústředím) širší oblasti. Teprve čtvrtá varianta znamená nesporné doklady státního centra a sídla vládnoucího knížete a máme k ní psané prameny. Předchozí tři se neobejdou bez pomoci archeologie.

Pahorek „Žiži“

V písemných pramenech se pahorek zvaný Žiži objevuje pouze jednou, a to v Kosmově kronice. Podle tohoto kronikáře se v roce 1002 vrátil kníže Oldřich do Prahy obsazené polským knížetem Boleslavem Chrabrým a „poslal jednoho svého bojovníka s úkolem, aby vnikna do hradu Prahy, v noci zvukem trouby postrašil nic netušícího nepřítele. Věrný služebník ihned rozkaz vykonal, a vstoupiv v noci uprostřed hradu na vyvýšené místo, jež slove Žiži, zatroubil a mocným hlasem několikrát volal“. Pokud pomineme Kosmovo špatné datování a chybnou identifikaci knížete, můžeme opatrně pahorek Žiži ztotožnit s nejvyšším hradním místem, na kterém dnes stojí budova Starého proboštství.

Podnět k teoriím o místě pohanského kultu zavdávalo neobvyklé jméno. Odvozovalo se o slova „žhnouti“ – „žár“ a evokovalo pohanské ohně, jak je známe z pohanských svatyní třeba na Ukrajině. Novější teorie uvažuje o původu ve slově „seděti“. Tím se místo jakoby propojuje s dalším neméně záhadným objektem – knížecím stolcem.

Knížecí stolec

Knížecí stolec hrál důležitou ceremoniální úlohu při nástupu nového knížete k moci. Po přijetí křesťanství se před jeho nastolením skonala mše v bazilice svatého Jiří. Nato byl kníže slavnostně posazen na stolec a přijal hold shromážděného lidu. Výstižný popis nacházíme u Kosmy: „Vzal (kníže Jaromír) za ruku synovce Břetislava a vedl ho ke knížecímu stolci, a jako se děje při volbě knížete, házeli přes mříže hořejší síně peníze (…) mezi lid, aby se netlačili na knížete sedícího na stolci, nýbrž raději chytali házené peníze.“

Přes zdánlivě přesné lokalizační údaje nemáme zatím představu, kde stolec v hradním areálu hledat, protože nevíme, kde v té době stál knížecí palác, v němž se stolec nacházel. Podle zahraničních analogií to mohlo být na vyvýšeném místě (na Jiřském náměstí?). Umístění stolce je tedy stejně neurčité jako v případě pahorku Žiži.

TIP: Je Pražský hrad největším na světě? Co ho předčí?

Sdílnější není ani kanovník Vincencius, který ve zprávě k roku 1142 bezděčně vystihuje velký význam stolce: „[…] jeden kámen, který ještě teď stojí uprostřed hradu a za nějž nejen nyní, ale i odedávna padlo v boji mnoho tisíc bojovníků []“. Nejnověji se uvažuje o přímé souvislosti s pahorkem Žiži. Stolec a s ním spojený obřad je dávnou (indo)evropskou předkřesťanskou zvyklostí. Podle dochovaných analogií mohl mít stolec podobu nějakého (upraveného) přírodního útvaru, který snad byl součástí původního skalního hřbetu. Nastolovací rituál přetrval do 12. století, opuštěn byl až se zavedením královských korunovací, které se odehrávaly v chrámu sv. Víta.

  • Zdroj textu:

    Tajemství české minulosti 6/2014

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Spisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.

Zajímavosti

Červené světlo pomáhá stárnoucím očím

Věda

Ledoví obři Uran a Neptun

Vesmír

Na sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.

Historie

Původně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách

Válka

Horal každým coulem

Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens)Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.

„Nízkohorská“ nemoc

Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907