Tajemství hrobu královny Konstancie: Skutečně odpočívá v Porta coeli?

02.02.2019 - Josef Unger a kol.

Před několika lety bylo s vedením kláštera Porta coeli dohodnuto prozkoumání ostatků připisovaných královně Konstancii a tohoto úkolu se ujali pracovníci Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Co antropologové o tělesných pozůstatcích druhé manželky Přemysla Otakara I. zjistili?

<p>Konstancie založila klášter Porta coeli</p>

Konstancie založila klášter Porta coeli


Reklama

Osudy Konstancie Uherské, dcery uherského krále Bély III. (vládl 1172–1196) a francouzské kněžny Agnes de Chatilion byly zejména v počátcích nelehké. Dostala se do Čech roku 1198 jako žena ještě legitimně nerozvedeného Přemysla Otakara I. Svoji pozici si však jako matka následníka trůnu i moravského markrabího dovedla uhájit. Po manželově smrti roku 1230 získala rozsáhlý vdovský úděl na Moravě a její snaha se upřela k založení kláštera.  Za pomoci svých synů, krále Václava I. i moravského markraběte Přemysla, dala roku 1233 vzniknout tišnovskému klášteru cisterciaček, přičemž počítala s tím, že zde bude jednou pohřbena. Ve smrti ji však předešel syn Přemysl, jenž zemřel 16. října 1239 a byl pohřbený v klášterním kostele. Konstancie zemřela 6. prosince 1240 a její tělo spočinulo rovněž v tamější hrobce. 

Místo posledního odpočinku

V cisterciáckých klášterech bývali zakladatelé (fundátoři) pohřbíváni v kněžišti, často na evangelijní, tedy severní straně, nebo přímo před oltářem. Podobně byl zřejmě umístěn i hrob královny Konstancie. Svědčí o tom i kronikářská zpráva o pohřbu takzvané druhé zakladatelky kláštera, abatyše Alžběty v druhé polovině 15. století vlevo od královny Konstancie. Královnin hrob bychom tedy mohli hledat na ose chrámu, někde v prostoru příčné lodi. Podle dobových zvyklostí se zřejmě jednalo o obezděnou hrobku pro jednu osobu. K jejímu narušení mohlo dojít roku 1752 za abatyše Konkordie Hübnerové (1749–1763), kdy před hlavním oltářem byla zřízena větší krypta pro řeholnice. Zhruba o sto let později byly ostatky královny exhumovány, o čemž svědčí zpráva o jejich převezení roku 1867 do kláštera v Marienthalu v Horní Lužici. Po obnově tišnovského kláštera byly podle údajů kronikáře Rudolfa Klátila, „...ostatky vráceny a nalézají se nyní upravené na způsob relikviáře na kůře klášterního kostela“.

Moderní archeologický výzkum, při němž se s pomocí georadaru zkoumala příčná loď a části kněžiště chrámu v Předklášteří, vedl ke zjištění několika anomálií, které obvykle ukazují na přítomnost hrobů a hrobek. Umístění hrobky nebylo ověřeno ani vrtem ani výkopem. Odborníci tak předpokládají polozasypanou vyzděnou hrobku do hloubky až 1,2 m, vysunutou do kněžiště, jež svědčí o významném jedinci, kterým mohla být právě královna Konstancie. Rovněž i částečné zasypání by odpovídalo svědectví písemných pramenů, podle nichž byly ostatky královny vyzvednuty. 

Antropologické analýzy

Samotné kosterní ostatky, označené jménem královny, jsou dnes v klášteře uchovávány ve speciálním kovovém relikviáři s kovovým a skleněným víkem. Schránka je vyložena červenou látkou a na spodní straně kovového víka je nápis „Ostatky královny Konstancie, zakladatelky kláštera Porta coeli. Matka blah. Anežky české.“ Jednotlivé kosti jsou obaleny tylem a ozdobeny kovovými květinami a barevnými sklíčky. Relikviář je malý a kosterní pozůstatky v něm nejsou uloženy v anatomické poloze. Na povrchu leží lebka, pod ní zkřížené tibie (holenní kosti) a hlouběji ostatní kosti. Ostatky mají tmavě hnědou lesklou barvu, což svědčí o konzervaci neznámou látkou. Některé z dlouhých kostí byly rekonstruované. Výzkum ukázal, že nepoškozené zůstaly pouze kosti stehenní a holenní; ostatní, včetně lebky, byly rozlámány. 

Potud je vše v pořádku, ale další zkoumání poukázalo na značné pochybnosti o totožnosti ostatků. Znaky na kostře jednoznačně svědčí pro to, že se jednalo o mírně robustní ženu. Podle znaků na chrupu šlo o ženu zemřelou ve věku asi 24 až 35 let, přičemž je možné se přiklonit spíše k horní hranici věku. To ovšem s věkem královny nesouhlasí. Z odhadu výšky postavy (cca 170 cm) lze usoudit, že žena byla na svou dobu nadprůměrně vysoká a podle nalezených patologických změn prodělala velký stres. Poškození na předních zubech svědčí o nemocnosti a možná i nedostatku potravy v dětském věku. Tento stres se patrně projevil jednak poruchami růstu skloviny a jednak také skoliózou bederní páteře. O žádné z objevených patologických změn na skeletu však nelze říci, že by způsobila smrt.  

Komu patří ostatky v hrobce?

Žena nemá na pánevních kostech poporodní změny, s vysokou pravděpodobností tedy nikdy nerodila. A tak zjištěné skutečnosti ukazují na to, že ostatky nejspíš královně Konstancii nepatří. Podle historických údajů se totiž dožila 59 let a porodila větší množství potomků, mimo jiné i sv. Anežku Českou. Její ostatky by tedy musely vykazovat poměrně velké opotřebení ve všech směrech, protože se dožila na svou dobu poměrně vysokého věku a jednalo se, podle písemných dokladů, o velmi aktivní ženu. 

TIP: Nejstarší česká světice: Proč musela zemřít kněžna Ludmila?

Ostatky královny Konstancie nejsou tedy známy. Je možné, že při vyzvednutí roku 1867 došlo k záměně s kostmi jiné osoby, nebo k záměně došlo při navrácení ostatků z Marienthalu. Památkou po této významné ženě nejsou sice její ostatky, ale celý areál cisterciáckého kláštera v Předklášteří, což jistě plně odpovídá původním záměrům královny.

  • Zdroj textu:

    Tajemství české minulosti

  • Zdroj fotografií: Wikipedie (Kloster Porta Coeli - Herbert Frank)

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Milovníci konspirací rádi argumentují vztyčenou vlajkou: Vypadá, jako by vlála ve větru, který však na Měsíci nefouká.

Zajímavosti

Vojenskou posádku města Otranta tvořilo pouze 400 mužů. Proti nim stálo patnáct až dvacet tisíc tureckých vojáků.

Historie
Revue
Věda

Prototyp vesmírné trouby na pečení

Vesmír

Opice si s kamennými nástroji rozumí

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907