Jak dokázala primitivní civilizace vztyčit mnohatunové kamenné bloky? Objevila se mnohá vysvětlení, leckdy fantastická: Vedle středověkých obrů můžeme zmínit i moderní dohady, že neolitickým lidem pomáhali mimozemšťané. O nejpravděpodobnější metodě stavby menhirů se už v roce 1714 rozepsal münsterský lékař Cohausen: „Známe přece docela jednoduché způsoby, jak pomocí tyčí a dřevěných válců podle libosti pohybovat s tělesy nesmírné váhy, v neposlední řadě za pomoci velmi silných pák – našich končetin.“
K budování dolmenů a menhirů se zřejmě využívaly nejen volné balvany v krajině, ale i odštěpené kusy skal. K jednoduchým starým metodám lámání skály patří zahřátí a rychlé zchlazení, případně zasazení dřevěných klínů, jež po polití vodou nabobtnají a materiál roztrhnou. Stejné způsoby sloužily už starým Indům a dodnes se uplatňují u některých primitivních národů.
Po oddělení od skály se kamenný blok po dřevěných kůlech přesunul na místo určení. Díky podkládání vrcholového konce a s využitím pák se zasadil do připravené jámy a dalším podkládáním a tahem se vztyčil. S mnohem náročnějším úkolem se potýkali stavitelé dolmenů, kteří na svislé kameny umisťovali několikatunové překlady.
TIP: Záhadné menhiry: Vznikly slavné megalitické kamenné aleje lidskou rukou?
S vysvětlením zde vědcům pomohla náhoda v podobě nedokončené hrobky na ostrově Jersey u francouzských břehů. Její obvodové kameny už stojí, ale překlad ještě nebyl položen. Hrobka je zasypaná hlínou až k vrcholům pilířů a do stejné výšky i zvenku, kde materiál utvořil šikmou rampu. Právě po takových náspech se zřejmě překlad posouval pomocí pák až na místo, načež se hlína vybrala a vznikla kamenná komora.
Výraz „megalit“ pochází z řeckého „megos“ neboli „velký“ a „lithos“, tedy „kámen“. Označení „menhir“ pak vzešlo z bretonštiny, kde „men“ znamená „kámen“ a „hir“ je „dlouhý“.
ZajímavostiAfgánská kvalita
Heroin sice patří k opioidům z předchozí skupiny a je odvozen od morfinu, ale jeho příběh je trochu jiný. Jeho užívání má předlouhou historii, včetně „legální fáze“, kdy byl volně podáván jako dětský lék proti kašli. Riziko vytvoření závislosti je prakticky stoprocentní, často jako navazující fáze po předchozím zneužívání opioidů. Neméně extrémní rizika nese zneužívání heroinu pro individuální zdraví, a to vysokou mortalitou uživatelů – ať už skrze předávkování, infekce, selhání srdce, onemocnění ledvin, jater a záněty žaludku.
V současnosti je heroin celospolečensky závadnou drogou, především kvůli tomu, jak masivní sítě organizovaného zločinu stojí za jeho výrobou, pašováním a distribucí. Jen pro zajímavost: Přibližně 95 % současné produkce heroinu vzniká v Afghánistánu. Počty závislých se vzhledem k ilegální podstatě heroinu těžko odhadují (asi 3–7 milionů), počty předávkovaných/mrtvých se pohybují okolo 530 000 (v roce 2017). (foto: Shutterstock)