Nikola Tesla se všeobecně považuje za jednoho z nejvýznamnějších vynálezců všech dob. Osobnost srbského inženýra, kterého současníci vnímali jako podivína, však obklopuje řada mýtů a konspirací. Skutečně pracoval na tajných projektech, jež se dostaly do rukou americké vlády?
Titul největšího génia dějin se v minulosti připisoval hned několika osobnostem, od renesančního umělce Leonarda da Vinciho až po všestranně vzdělaného německého básníka Johanna Wolfganga Goetheho. V úzkém kruhu vyvolených většinou nechybí ani jméno Nikoly Tesly, rodáka z vesnice Smiljan v dnešním Chorvatsku, který tam roku 1856 přišel na svět do srbské rodiny. Stalo se tak právě v době, kdy svět fyziky začal objevovat principy elektrotechniky – na nichž de facto stojí moderní civilizace – a nebýt Tesly, dost možná by lidstvo zdaleka nedosáhlo aktuální úrovně technologického pokroku.
Na konto muže, jehož zájem o vědu se prý projevoval již na základní škole, připadá na sedm set vynálezů a bezmála čtyřicet tisíc odborných prací technické dokumentace. V každé učebnici fyziky se dnes dočteme, že Tesla vynalezl indukční motor, vysokofrekvenční transformátor alias Teslovu cívku a objevil vícefázový střídavý proud. Tím však výčet jeho zásluh pouze začíná: Stál u zrodu dálkového ovládání, neonového světla či bezdrátového přenosu a údajně předpověděl i zrod internetu – byť pro úplnost musíme dodat, že ve většině případů nebyl technicky vzato prvním, kdo s danou myšlenkou přišel. Například indukční motor již dva roky před ním vynalezl Ital Galileo Ferraris, nenechal si jej však patentovat.
Za jediný ryze Teslův objev, s nímž ve stejné době zároveň neexperimentoval některý z jeho kolegů, tak můžeme označit rádiové ovládání – čímž ovšem historikové nijak nesnižují přínos srbského vynálezce pro dnešní svět. Právem je označován za muže, který o desetiletí předběhl svou dobu: Coby pionýr na poli elektrotechniky se zabýval dosud neprozkoumanými oblastmi, bez jejichž poznání by dnes téměř jistě neexistovala rádiová komunikace, televizní vysílání, ba ani drony, roboti či elektromobily.
Jak už to však u velkých osobností dějin bývá, za genialitu se platí podivínstvím a jistou neobratností v praktickém životě. Třebaže si Tesla jen u amerických úřadů zaregistroval 112 patentů a v dalších 26 zemích jich pak držel ještě 196, nikdy nevynikal podnikatelskými schopnostmi a plody svého výzkumu nedokázal přetavit v komerční úspěch. Většinu života tak strávil v dluzích. Jeho současníci – včetně neméně slavného Thomase Alvy Edisona, u nějž po příjezdu do USA našel první zaměstnání – si jej pamatovali jako uzavřeného samotáře plně oddaného práci, zároveň ovšem velmi laskavého a štědrého. Jeho sekretářka ho dokonce označila za „gentlemana“.
Přesto zůstal starým mládencem a neexistuje jediný důkaz, že by kdy navázal bližší vztah se ženou, přičemž se prý lidí odmítal i dotýkat. Svou pozornost tohoto druhu tak směřoval výhradně k ptákům. Bílou holubici, jež se k němu létala krmit na parapet, si údajně zamiloval natolik, že když uhynula, doslova mu to zlomilo srdce.
Vůbec největší tajemství života slovutného vynálezce však tkví v jeho odkazu: Málokterou osobnost obklopuje takové množství konspirací, a to ještě bezmála osmdesát let po smrti. Nejčastěji se lze setkat s teorií, že mezi stovkami Teslových vynálezů figurovaly i takové, jejichž existenci se před veřejností podařilo utajit. Mělo jít například o projekt nevyčerpatelného zdroje energie dostupné zdarma všem, kterého se ovšem zmocnila americká vláda s cílem využít jej pro vlastní účely.
Pravdou zůstává, že Tesla zmíněnou myšlenku skutečně plánoval přetavit do reality a provedl na daném poli řadu ambiciózních pokusů. Již zkraje minulého století prý striktně odmítal uhelné elektrárny a vymezoval se proti využití fosilních zdrojů, při jejichž spalování se do ovzduší uvolňuje oxid uhličitý. Namísto toho byl přesvědčen, že se pod zemským povrchem ukrývá netušená zásoba energie: Stačilo by ji pouze správným způsobem zachytit a rozvádět po světě. Dokonce zastával na svou dobu revoluční ideu, že může popsaný přenos probíhat bezdrátově, a to i na dlouhé vzdálenosti.
V roce 1901 vyrostla na newyorském Long Islandu sedmdesát metrů vysoká experimentální stanice známá jako Wardenclyffe Tower, odkud Tesla zamýšlel vysílat zprávy přes Atlantik. Chtěl k tomu využít již dříve patentovaný vysokofrekvenční transformátor, zvaný Teslova cívka. Projekt však záhy ztroskotal: Po sérii neúspěchů přišel vynálezce o důvěru bankéře Johna Pierponta Morgana, který ho finančně podporoval, a nezbylo mu než pokusů zanechat.
Mecenáše prý odradilo mimo jiné zjištění, že podle ideálního scénáře by lidé za elektřinu v budoucnu vůbec neplatili. S dnešní úrovní poznatků nicméně víme, že myšlenka byla odsouzena k nezdaru od samého počátku: Tesla zřejmě nesprávně pochopil princip elektromagnetických vln, a navíc mylně předpokládal, že bude možné signál, potažmo elektřinu přenášet beze ztrát.
Život vynálezce se potom již ubíral z kopce. Jeho sláva uvadala a poslední léta trávil přesouváním mezi manhattanskými hotely, kde balil kufry pokaždé, když se nezaplacené účty vyšplhaly příliš vysoko. A že zmíněných zavazadel nebylo málo: Když 7. ledna 1943 našli zaměstnanci hotelu New Yorker v pokoji číslo 3327 Teslovo tělo, zbylo po něm osmdesát kufrů plných technické dokumentace. Vynálezce, který v 86 letech podlehl infarktu, se zjevně nemínil se svou prací rozloučit. Zpět do Bělehradu však dorazilo pouze šedesát zavazadel a dnes je vystavuje Teslovo muzeum. O zbylých dvaceti „ztracených cestou“ se spekuluje, a nejspíš oprávněně, že skončily v rukou americké vlády.
Tesla zemřel uprostřed druhé světové války a ve svém odkazu mohl zanechat cenné poznatky, jež by dané straně poskytly v boji s nepřítelem náskok. Viděno touto optikou není těžké uvěřit, že se chybějící dokumentace skutečně ukrývá kdesi v archivech Bílého domu. Nejčastěji se zmiňuje, že se zámořská velmoc pokoušela získat podrobnosti o tzv. paprsku smrti: Jde o další z dosud ne zcela prozkoumaných projektů, jímž se vynálezce na sklonku života zabýval, nebo o něm přinejmenším často mluvil.
O elektromagnetické zbrani spekulovali v 30. letech i další vědci, a někteří dokonce nezávisle na sobě oznámili, že ji vynalezli. Nic podobného se dodnes nepotvrdilo, ale tehdy se každá zmínka o „zázračných zbraních“ pojímala smrtelně vážně.
Jen tři týdny po Teslově smrti John Trump z Massachusettského technologického institutu (mimochodem strýc bývalého prezidenta Donalda Trumpa) analyzoval vynálezcovy pracovní dokumenty, ještě než byly odeslány do Bělehradu. Jeho oficiální postoj zněl, že z nich nelze vyvodit žádné konkrétní závěry, natož plány k případným projektům. Obsah souborů byl údajně zmatený a „spekulativní, spíše filozoficky laděný“.
Jeho prohlášení však jen rozvířilo další dohady. Někteří dodnes tvrdí, že vláda skutečný obsah pozůstalosti záměrně tajila s úmyslem jej využít později. Již v roce 1945 prý prezident Franklin Delano Roosevelt pověřil inženýra Vannevara Bushe, zodpovědného za vývoj jaderné bomby v rámci projektu Manhattan, aby se před zahájením prací nejprve seznámil s Teslovými archivy.
TIP: Příběh uranových kostek: Proč nedokázali Němci vyrobit atomovou bombu?
Vymyslel tedy Nikola Tesla funkční zbraň? Nejspíš nikoliv. Vzdáleně podobný projekt, tedy laserové dělo, uvedlo americké námořnictvo do provozu teprve v roce 2014 a není pravděpodobné, že by realizovatelný nápad ležel tak dlouho „u ledu“. Geniální vynálezce se ke konci života a po hromadících se neúspěších zřejmě upnul k fantaziím. A ty se staly vítaným základem konspiračních teorií.
VědaStartup Vow Food z australského Sydney vyprodukoval jako první na světě maso z buněk vyhynulého mamuta. (ilustrace: Wikimedia Commons, Thomas Quine, CC BY-SA 2.0)
VesmírChcete-li zahlédnout vzdálené galaxie, neobejdete se bez dalekohledu s objektivem o průměru alespoň 10 cm, lépe však 15 cm, a nad hlavou byste měli mít dostatečně tmavou oblohu. (ilustrační foto: Unsplash, Simon Delalande, CC0)
HistorieSocha Juraje Jánošíka z roku 1919 ve Smetanových sadech v Hořicích v Královéhradeckém kraji. (foto: Wikimedia Commons, Ben Skála, CC BY-SA 3.0)
PřírodaDědeček kakadu
Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.
Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ Harrison, CC BY-SA 4.0)