Asie

Přestože žádný druh rostoucí v Evropě není původní, mahónie se zde běžně pěstují a některé druhy i zplaňují. Rod byl pojmenován na počest významného amerického zahradníka irského původu, Bernarda McMahona (1775–1816). Větve mahónií jsou oblíbeným materiálem ve vazačství, používají se především na věnce a vánoční ozdoby.

Tyto keře jsou blízce příbuzné dřišťálům, k nimž je někteří (zejména američtí) autoři přiřazují. Od dřišťálů se ovšem na první pohled liší zpeřenými listy a květenstvím, které se zakládá na vrcholcích větví. Také nemají na větvích palisty přeměněné v trny. Obrannou funkci u mahónií přebírají ostré hrotité zuby kožovitých listů a jedovatý alkaloid berberin, díky němuž je dřevo keřů žlutě zbarvené.

Funkce opylovačů se u květů mahónií ujímají především včely. Ptáci se zase konzumací modrých, bíle ojíněných bobulí starají o šíření keřů do dalších lokalit. Nezralé plody jsou mírně jedovaté, během zrání však obsah alkaloidu berberidinu výrazně klesá a ptáci mohou plody bez újmy konzumovat.

Jeskyně na tři podlaží

Hluboko pod Guadalupskými horami v jihovýchodním Novém Mexiku leží Carlsbadské jeskyně (s Karlovými Vary nemají navzdory svému jménu nic společného). Tento komplexní systém podzemních chodeb vznikal miliony let. Dnes se turisté mohou podívat do rozsáhlých jeskyní ve třech výškových úrovních – 229, 274 a 411 metrů pod povrchem. Z největších zajímavostí lze zmínit Dóm gigantů s výškou 19 metrů a průměrem pět metrů nebo Zmrzlý vodopád, který se skutečně podobá nehybnému vodopádu. Na své si zde přijdou i speleologové a jeskyňářští nadšenci: nechybí stalagmity a stalaktity všech druhů i velikostí stejně jako četné žíly a ložiska krystalů onyxu. Tento jeskynní systém stále není úplně prozkoumaný.

Leontice leontopetalum - v ideálních podmínkách dorůstá až půlmetrové výšky

Součást chrámového komplexu Wat Pha That Luang tvoří nejen zlatá stúpa, ale také obří socha ležícího Buddhy.

Ačkoliv se sanskrt obecně považuje za mrtvý, jsou v něm psány náboženské texty buddhismu a hinduismu.

Řapíky mladých listů rebarbory se obvykle upravují jako zelenina. Po tepelné úpravě slouží jako náplň do moučníků nebo knedlíků, výjimečné nejsou ani rebarborové polévky, kompoty, marmelády nebo zavařeniny. To vše je ale třeba jíst s mírou, protože větší konzumace může ohrozit těhotné a kojící ženy, malé děti a lidi s ledvinovými kaménky. V rostlině je totiž mimo jiné vysoký obsah šťavelanů, který mají vliv na metabolismus vápníku v organismu.

Rebarbory jsou většinou mohutné byliny příbuzné šťovíkům, kterým se svým vzhledem podobají. Popsáno je kolem 60 druhů, z nichž nejvíce roste ve východní Asii, v Evropě jsou rozšířeny pouze dva druhy. Často rostou na pustinných horských stanovištích. Druhy, jimž se daří na suchých skalnatých místech, mají často listy ostnitě hrbolkaté, v sezóně těsně přitisklé k zemi.

Ušguli leží na krásném místě v srdci hor.

Asijský drak

K evropským kolonistům se zprávy o „pozemních krokodýlech“ donesly poprvé zřejmě v roce 1910, kdy holandský důstojník van Steyn van Hensbroek nechal prošetřit existenci tohoto velkého ještěra. V roce 1912 pak Peter Ouwens, ředitel zoologické zahrady v Bogoru na Jávě, publikoval o varanu komodském (Varanus komodoensis) vědecké pojednání. K dispozici měl také fotografii a vzorek kůže, což vědeckou veřejnost přesvědčilo. Největší dnes známý zástupce ještěrů tak byl představen světu a roku 1927 uvítala první živé exempláře londýnská zoologická zahrada.

Dnes žije na indonéských ostrovech asi 3 až 4 tisíce jedinců varana komodského (z toho nejvíc na ostrovech Komodo a Flores). Existují ale obavy, že z tohoto počtu by mohlo být jen několik stovek plodných samic. Také proto je tento druh považován za zranitelný.

Relativně pomalejší běh kompenzují dhoulové při lovu dokonalou organizací a vitalitou.
Divoký dhoul fotografovaný v tygří rezervaci Pench ve střední Indii.

Ussurijští tygři mají velmi široké tlapy, což jim usnadňuje pohyb po sněhu.

Idylicky průzračná voda jezera, které je podle objemu vody desátým největším jezerem světa.

V mrazových kotlinách pohoří bývají noci chladné až do časného léta. Ještě v květnu jsme tu naměřili téměř desetistupňový přízemní mráz

Dnes jsou v zajetí chovány asi dvě stovky pand velkých. Mnohem méně jasný je počet zvířat žijících ve volné přírodě.

Jeskyně rákosových fléten je k vidění u čínského města Guilin v čínské autonomní oblasti Kuang-si. Podzemní prostora je zhruba 180 milionů let stará a kromě mnoha krápníkových útvarů je v ní i více než 70 inkoustových nápisů pocházejících z konce 8. století. Ty dokazují, že jeskyně se těší lidské pozornosti už více než 1 200 let. Jméno pravděpodobně dostala podle v okolí rostoucího rákosu vhodného pro výrobu fléten. Jeskyně má tři vchody a je asi 240 metrů dlouhá. Od roku 1962, kdy byla otevřena pro veřejnost, ji navštívily miliony turistů. Na snímku je část jeskyně nazvaná Křišťálová palác dračího krále.

V rámci druhu jsou k vidění jedinci s modrým nebo zelenomodrým kovovým zbarvením.