Asie

Samice s mláďaty se brzy ráno vracejí z plantáže zpět do pralesa. Překonat strmý příkop pomáhají mláďatům pošťuchováním choboty.

V roce 2001 žilo v Číně asi 6–7 tisíc jedinců, v Indii 5 až 6 tisíc. Jak ukázaly výzkumy zoologů, jen za posledních 50 let se počet pand červených v Číně snížil o 40 %. Na území dalších států pak může být toto číslo ještě vyšší. Panda byla proto zařazena na listinu ohrožených druhů a je vedena jako „zranitelná“. Ve všech státech, kde se přirozeně vyskytuje, je panda červená zákonem chráněná a její lov je zakázán.

Tygr ussurijský (Panthera tigris altaica) je nejmohutnější kočkovitá šelma vůbec. Hmotnost samců se může vyhoupnout nad 300 kilogramů. Od hlavy ke konci ocasu měří největší kusy 330 cm, přičemž na ocas připadá zhruba metr. Typická je pro něj dlouhá a hustá srst s méně výrazným pruhováním. Dříve se vyskytoval v prostoru mezi Bajkalem a Tichým oceánem, dnes žije asi pět stovek těchto tygrů na ruském Dálném východě a malá populace snad přežila v severní Číně při ruských hranicích.

Parfémová řeka je klíčovým prvkem celého komplexu. Právě kvůli ní zde císař nechal vystavět své paláce.

Nejrozšířenější poddruh – tygr indický (Panthera tigris tigris). Obývá rozsáhlé území Indie a Indočíny, ale vyskytuje se tu v malých, vzájemně izolovaných skupinkách.

Znuděně působící makak rhesus (Macaca mulatta).

Tradiční vesnice Nagů v odlehlých a nepřístupných horách severní Barmy.

Vulkanická krajina působí romanticky a mírumilovně, ale je to jen zdání. Při náhlém výbuchu jde o život.

Mongolové mají kočování stále v krvi. Jurty tak uvidíte i ve městech vedle domů, nebo třeba na střeše paneláku.

O charze žlutohrdlé je známo, že se nebojí lidí. Pokud ve volné přírodě narazí i na hlučnou a početnou skupinu, dává si na útěk dost času a zvědavě příchozí pozoruje. Zřejmě proto se o ní rozšířilo přesvědčení, že se dá snadno ochočit.

Rosomáci jsou stále loveni pro svou kožešinu. Huňatá srst, promaštěná přírodními oleji, totiž dokonale izoluje proti chladu a netvoří se na ní námraza.

Přestože žádný druh rostoucí v Evropě není původní, mahónie se zde běžně pěstují a některé druhy i zplaňují. Rod byl pojmenován na počest významného amerického zahradníka irského původu, Bernarda McMahona (1775–1816). Větve mahónií jsou oblíbeným materiálem ve vazačství, používají se především na věnce a vánoční ozdoby.

Tyto keře jsou blízce příbuzné dřišťálům, k nimž je někteří (zejména američtí) autoři přiřazují. Od dřišťálů se ovšem na první pohled liší zpeřenými listy a květenstvím, které se zakládá na vrcholcích větví. Také nemají na větvích palisty přeměněné v trny. Obrannou funkci u mahónií přebírají ostré hrotité zuby kožovitých listů a jedovatý alkaloid berberin, díky němuž je dřevo keřů žlutě zbarvené.

Funkce opylovačů se u květů mahónií ujímají především včely. Ptáci se zase konzumací modrých, bíle ojíněných bobulí starají o šíření keřů do dalších lokalit. Nezralé plody jsou mírně jedovaté, během zrání však obsah alkaloidu berberidinu výrazně klesá a ptáci mohou plody bez újmy konzumovat.

Jeskyně na tři podlaží

Hluboko pod Guadalupskými horami v jihovýchodním Novém Mexiku leží Carlsbadské jeskyně (s Karlovými Vary nemají navzdory svému jménu nic společného). Tento komplexní systém podzemních chodeb vznikal miliony let. Dnes se turisté mohou podívat do rozsáhlých jeskyní ve třech výškových úrovních – 229, 274 a 411 metrů pod povrchem. Z největších zajímavostí lze zmínit Dóm gigantů s výškou 19 metrů a průměrem pět metrů nebo Zmrzlý vodopád, který se skutečně podobá nehybnému vodopádu. Na své si zde přijdou i speleologové a jeskyňářští nadšenci: nechybí stalagmity a stalaktity všech druhů i velikostí stejně jako četné žíly a ložiska krystalů onyxu. Tento jeskynní systém stále není úplně prozkoumaný.

Leontice leontopetalum - v ideálních podmínkách dorůstá až půlmetrové výšky