02. 12. 2022Ilustrace zachycuje, jak by mohlo vypadat těsné přiblížení hvězdy k černé díře, kde dochází k protahování hvězdy v silném gravitačním poli černé díry. Část hmoty je přitažena a sestupuje po spirále k černé díře, kde vytváří disk. Ve vzácných případech vzniká výtrysk (jet), který vystřeluje hmotu a záření v obou směrech podél rotační osy černé díry. (ilustrace: ESO, M.Kornmesser, CC BY-SA 4.0)
24. 11. 2022Mlhovina Konus je součástí oblasti s probíhající tvorbou hvězd NGC 2264, která leží asi 2500 světelných let od nás. Pilíř připomínající kužel je dokonalým příkladem útvarů, které mohou vznikat v obřích oblacích chladného molekulárního plynu a prachu známých díky tvorbě nových hvězd. (foto: ESO, CC BY-SA 4.0)
17. 10. 2022Ilustrace zachycuje extrémně horkou exoplanetu – planetu obíhající kolem jiné hvězdy než Slunce – při přechodu přes disk mateřské hvězdy. (ilustrace: ESO, M. Kornmesser, CC BY-SA 4.0)
23. 09. 2022První snímek objektu Sgr A* – superhmotné černé díry ležící v centru naší Galaxie. (foto: ESO, EHT Collaboration, CC BY 4.0)
31. 07. 2022Globule CG4: Ruka boží
Nádherný snímek tzv. kometární globule pořídil dalekohled Very Large Telescope alias VLT. Jedná se o slabý oblak plynu a prachu uvnitř naší Galaxie, přičemž poprvé se jej podařilo rozpoznat roku 1976 na fotografii z britského Schmidtova teleskopu, umístěného v Austrálii. Globule CG4, přezdívaná někdy také „ruka boží“, leží v souhvězdí Lodní zádě zhruba 1 300 světelných let (ly) od Země. Její průměr dosahuje 1,5 ly, délka ohonu asi 8 ly. Prachový oblak zahrnuje dostatek materiálu k utvoření osmi stálic o velikosti Slunce. Globule CG4 svítí slabou červenou září zřejmě excitovaného vodíku. (foto: ESO, CC0)
19. 07. 2022Vizualizace systému VFTS 243 - obří hvězdy 25× hmotnější než Slunce a „spící“ černé díry. Velikosti obou binárních složek nejsou v měřítku: ve skutečnosti je hvězda asi 200 000× větší než černá díra. (ilustrace: ESO, L. Calçada, CC BY-SA 4.0)
21. 06. 2022Složený záběr oblasti 30 Doradus v infračerveném a rádiovém záření. (foto: ESO, Tony Wong, CC BY 4.0)
18. 02. 2022Ilustrace zachycuje, jak by mohlo vypadat aktivní jádro galaxie M77. Podobně jako v případě jiných aktivních galaktických jader i centrální oblasti M77 dodává energii superhmotná černá díra s tenkým akrečním diskem, který je obalen hustým prstencem (nebo torem) plynu a prachu. Vědci se domnívají, že i toto aktivní galaktické jádro vytváří jety a prachové proudy, které vystupují z oblasti kolem černé díry kolmo na rovinu akrečního disku.