ESO

Strašidelná planetární mlhovina NGC 246 s přiléhavým jménem „Lebka“ je na tomto novém záběru zachycena v působivých barvách a neobyčejných detailech prostřednictvím dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope). Jedná o první objekt tohoto typu, u něhož je známo, že souvisí s párem těsně vázaných hvězd, kolem kterého obíhá třetí stálice.

10. 11. 2020

Nejčtenejší


Ilustrace zobrazuje hvězdu (v popředí) procházející ‚špagetifikací‘ během slapového roztrhání a postupného pohlcování superhmotnou černou dírou (v pozadí). 

15. 10. 2020

Vizualizace zachycuje centrální černou díru a galaxie zachycené v její ‚síti‘. Černá díra, která je společně se svým diskem známá jako kvasar SDSS J103027.09+052455.0, jasně září, jelikož pohlcuje hmotu ze svého okolí.

06. 10. 2020

Vizualizace vnitřních oblastí disku systému GW Orionis, včetně prstence, která je založena na 3D rekonstrukci tvaru.

08. 09. 2020


Reklama

Snímek zachycuje hvězdu TYC 8998-760-1, kterou doprovází dvojice obřích exoplanet. Planety jsou patrné na snímku jako jasné body (označeny šipkami) – uprostřed TYC 8998-760-1b, vpravo dole TYC 8998-760-1c. Další jasné body jsou hvězdy v pozadí.

28. 07. 2020

Extrémně velký

Název: Extrémně velký dalekohled (Extremely Large Telescope, ELT)
Průměr: 39,3 m
V provozu od roku: 2025

Čím je průměr objektivu větší, tím víc světla může teleskop soustředit a tím víc podrobnějších informací získat… Evropští astronomové se rozhodli postavit dalekohled, který hned tak něco nepřekoná. Původní představy dokonce počítaly s průměrem 100 m, což se však ukázalo být nad současné technické i finanční možnosti. Vedení Evropské jižní observatoře (ESO) dalo zelenou konstrukci menšího, ale přesto mimořádně velkého dalekohledu ELT – Extremely Large Telescope.

Projekt počítá s přístrojem o průměru 39,3 m. Primární zrcadlo se bude skládat ze 798 šestiúhelníkových segmentů o průměru 1,4 m a tloušťce pouhých 50 mm. Do optické soustavy se začlení zrcadla systému adaptivní optiky, kvůli kompenzaci neostrosti snímků způsobené neklidem atmosféry. Jedno z nich bude podepřeno soustavou šesti tisíc aktivních členů, tzv. aktuátorů, s úkolem „zakřivovat“ zrcadlo v závislosti na stavu ovzduší 1 000krát za sekundu, čímž se dosáhne mimořádně kvalitního obrazu.

V roce 2010 vybrala ESO pro budoucí umístění observatoře horu Cerro Armazones v chilské oblasti Antofagasta, v nadmořské výšce přes 3 000 m. Teleskop má chránit otáčivá kopule o průměru 86 m. Stavební úpravy terénu započaly v červnu 2014 a o tři roky později, 29. května 2017, byl slavnostně položen základní kámen obřího teleskopu.

Německá firma SCHOTT ve své továrně v Mainzu loni v lednu úspěšně odlila prvních šest segmentů primárního zrcadla, které po procesu pomalého chladnutí čeká ještě řada tepelných úprav. Následně budou vybroušena do správného tvaru a pokovena s přesností 15 nm na celé optické ploše. Obojí zajistí francouzská společnost Safran Reosc, jež se ujme rovněž testování zrcadel.

ELT se stane největším okem lidstva, jaké kdy vzhlíželo k obloze, a může revolučně změnit naše vnímání vesmíru. Jeho úkolem bude řešit celou řadu vědeckých záhad, jež mohou pomoct osvětlit naše vlastní kořeny, včetně pátrání po známkách života na planetách podobných Zemi, studia povahy temné energie a temné hmoty nebo sledování raných stadií vývoje vesmíru. Zároveň zcela jistě přinese řadu nových otázek, které dnes nedokážeme ani odhadnout. První pozorování by se mělo uskutečnit v roce 2025.

12. 07. 2020

Vizualizace hvězdy s obří magnetickou skvrnou - Skvrna je jasná, zabírá až čtvrtinu povrchu hvězdy a je způsobena magnetickým polem hvězdy. Při rotaci hvězdy se skvrnu objevuje a mizí na polokouli přivrácené k Zemi, což způsobuje pozorovatelné změny jasnosti hvězdy.

04. 06. 2020

Vizualizace znázorňuje oběžné dráhy trojice objektů v systému HR 6819. Soustavu tvoří vnitřní pár složený z hvězdy (modrá dráha) a nově objevené černé díry (červená dráha). Třetí těleso – opět hvězda – obíhá kolem páru ve větší vzdálenosti (dráha znovu modře).

07. 05. 2020

Simulace ukazuje dráhy těsné skupiny hvězd v blízkosti superhmotné černé díry v centru Galaxie.

21. 04. 2020

Soustava teleskopů SPECULOOS na chilské hoře Paranal. Projekt SPECULOOS vystopoval systém hnědých trpaslíků ve vzdálenosti 119 světelných let od Země.

31. 03. 2020

Reklama

Atakamská velká milimetrová anténní soustava (ALMA) v Chile.

28. 03. 2020

Ilustrace zachycuje noční stranu extrasolární planety WASP-76b. Na denní straně tohoto mimořádně horkého plynného obra (ultra-hot gas giant) stoupá teplota nad 2 400 °C, což je dost na to, aby se odpařovalo železo.

16. 03. 2020

Sloučeniny fosforu v oblasti zrodu hvězd a v jádře komety 67P/Čurjumov–Gerasimenko

05. 02. 2020

Vizualizace zachycuje plynné halo obklopující kvasar v mladém vesmíru. Kvasar (zobrazen v odstínech oranžové) energeticky pohání černá díra uprostřed galaxie obklopená prachovým diskem, která také vytváří dvojici mohutných výtrysků – jetů. Plynné halo kolem galaxie je znázorněno v odstínech modré.

24. 12. 2019

Planeta obíhá kolem žhavého odhaleného jádra hvězdy podobné Slunci v malé vzdálenosti a její atmosféra je neustále rozrušována silným ultrafialovým zářením. Uvolněný plyn se formuje do disku kolem hvězdy a nakonec dopadá na povrch bílého trpaslíka.

07. 12. 2019

Mladičký dvojhvězdný systém ve tvaru preclíku na snímku soustavy ALMA. Pozorování tohoto neobvyklého útvaru může vědcům pomoci pochopit nejranější fáze života hvězd a odhalit podmínky, za jakých se utvářejí dvojhvězdy.

08. 10. 2019

Stránky

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907