hlodavec

Na slovo vzatý stopař

Když se řekne stopař, každý si hned vybaví mysliveckého psa. O schopnostech psího čichu skutečně nelze ani v nejmenším pochybovat. Psi, které využívá policie nebo kontrola na letištích, mají fantasticky vyvinutou schopnost vyhledávat drogy nebo bomby a překonávají v tomto ohledu jakékoliv dosud vyvinuté přístroje. Někteří psi dokonce dokážou sledovat stopu člověka, jehož pach zachytili před třemi dny – přestože mezitím procházel rušnými ulicemi a obchodními centry! Tvrdí se, že někteří psi dokonce umí „ucítit“ jistý druh rakoviny a jsou v tomto ohledu úspěšnější než sofistikované lékařské přístroje.

Ze psů disponuje nejlepším čichem bloodhound, který má zhruba čtyřicetkrát více čichových receptorů než člověk. Přesto ani on nemůže konkurovat medvědům, například největší současné šelmě medvědovi lednímu (Ursus maritimus). Medvědi totiž dokážou vyčenichat i tuleně pohřbeného pod metrovou vrstvou sněhu ve více než kilometrové vzdálenosti.

Kuandu se živí kůrou stromů, pupeny, ovocem, kořeny a některými zemědělskými plodinami, jako jsou banány a kukuřice.

Slepci na zemi působí neohrabaně, ale životu pod zemí jsou skvěle přizpůsobeni. Na rozdíl od svých krtčích „kolegů“ nemají žádné viditelné oči.

Cvrčci mají sice dva páry křídel, ale nelétají. Díky speciálně uzpůsobenému třetímu páru nohou jsou ovšem skvělí skokani. Ve výřezu křeček polní (Cricetus cricetus) v ostražitém vyčkávavém postoji.

Hraboši, stejně jako ostatní hlodavci, jsou silně promiskuitní. Výraznou výjimkou jsou mezi nimi hraboši prérioví.

V početné veverčí populaci přežijí jen ti, kterým se podaří co nejrychleji vyrůst.

Pišťucha pika je dlouhá cca 20 centimetrů a váží kolem 170 gramů.

Osvobozují potkani trpícího druha, nebo se prostě jen chtějí dostat do zajímavého prostoru v kleci?

Nutrie říční původně pochází z Jižní Ameriky