masožravky

Heliamphora nutans

Heliamphory obývají svět stolových hor ve Venezuele. Jejich láčky mají tvar kornoutovitě svinutého listu a nejsou kryté víčkem. Přebytečná dešťová voda je sváděna žlábkem ke kořenovému systému. V dolní partii láčky je vždy tekutina. List neprodukuje enzymy, k trávení potravy plně využívá přítomné bakterie. Tento druh byl popsán již v roce 1840 z nejvyšší stolové hory – Roraimy.

Květ: bílý poměrně velký, čtyřčetný; Listy: kornoutovité, až 40 cm dlouhé; Rozšíření: stolová hora Roraima; Ekologie: vysokohorské slatinné louky

foto: © ilustrace Tereza Samková, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

03. 05. 2021

Nejčtenejší


Rosnatky se přizpůsobily jak přítmí a vysoké vzdušné vlhkosti tropického pralesa, tak stále vlhkým bažinám nebo vysychavým močálům. A jak se liší jednotlivá stanoviště, liší i morfologie, tělesná stavba jednotlivých druhů i jejich strategie rozmnožování a přežití. Na snímku květ rosnatky Drosera pulchella. (foto: Wikimedia CommonsCC BY 3.0 CZ)

05. 04. 2021

Listy některých „masožravek“ jsou nenápadné, což platí u tučnic. Jiné rostliny svítí kapičkami lepu na chlupech listů, což je často ještě zvýrazněno červenou barvou chlupů. Zatímco byblis a rosnolist jsou pasivní lovci, chlupy rosnatek již pomalým pohybem odpovídají na přítomnost kořisti.

Lepkavé listy nebo stonky má přitom více rostlin a nalepený hmyz můžeme najít například na šalvěji lepkavé nebo smolničce. Ty však kořist neumí aktivně využít, a proto do společnosti „dravých květin“ nepatří.

Na snímku Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) – naše bezesporu nejznámější masožravá rostlina

18. 07. 2020

Mucholapka podivná (Dionaea muscipula)

Mucholapka loví pomocí zdvojené listové čepele. Její kořistí jsou mravenci, pavouci, sarančata, brouci i létající hmyz. Velikost kořisti je 0,5–3 cm. Při okraji čepele zakončené hřebenovitými výčnělky jsou žlázy vylučující nektar, jenž vábí hmyz. Pokud kořist zavadí o citlivé chlupy na horní straně listu, poloviny listu se k sobě přiklopí a vytvoří klec, která kořist uvězní. Ve vhodných podmínkách tento pohyb trvá asi půl vteřiny. Rostlina dovede odlišit pohyb hmyzu od náhodného doteku, třeba při dešti. Pohyb obou polovin čepele je synchronizován pomocí elektrických signálů na buněčné membráně, které se podobají nervovým vzruchům živočichů. List se neprodyšně uzavře a začne vylučovat trávicí enzymy. Když v pasti uvízne nestravitelný předmět, do dvou dnů dojde k jejímu otevření.

Barva květu: bílá
Rozšíření: USA – Severní a Jižní Karolína, severní Florida
Ekologie: krátkostébelná slatiniště
Status: IUCN – zranitelná, CITES B

13. 06. 2020


Reklama

Dnešní lodě spotřebují mnoho paliva na překonání odporu vody

11. 01. 2018

Anestetika fungují i na masožravé rostliny

14. 12. 2017
17. 06. 2016

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907