nosorožec

Poslední dvě žijící samice nosorožců bílých severních jsou Fatu (vlevo) a Nájin. Odebírání vajíček a vytváření embryí je součástí projektu záchrany těchto nosorožců umělou reprodukcí. 

Pouze několik dní staré mládě je každou vteřinu pod bedlivým dozorem své matky.

Pytláctví žene vpřed nejen touha po trofejích, ale také rituální a náboženská hodnota částí těl některých živočichů.

Meganosorožec Paraceratherium linxiaense v krajině svrchního oligocénu.

Skupina pakoňů čeká, až se uhýkané a nervózní zebry napijí

Nosorožec černý (Diceros bicornis) – všimněte si protáhlého horního pysku.

Znuděně působící makak rhesus (Macaca mulatta).

Obr s dvěma rohy

Od roku 1970 se populace nosorožce dvourohého (Diceros bicornis), jehož domovem je jih a východ Afriky, snížila o hrozivých 90 % na méně než 3 000 jedinců. Důvodem jejich úbytku je především nesmyslný lov kvůli rohům, ceněným především na asijském trhu. Obchod s nosorožčími rohy je již více než čtvrt století zakázán, přesto jsou tato nezbytná nařízení stále obcházena. Nezbývá než doufat, že nosorožce dvourohého nebudou naši potomci znát jen z fotografií a filmů.

Tento druh je též nazýván nosorožcem černým (anglicky black rhinoceros). Nejde přitom o popis skutečné barevné charakteristiky zvířete. Název je protiváhou jména „nosorožec bílý“, kterým bývá označován nosorožec tuponosý (Ceratotherium simum). Ani v tomto případě nestála za pojmenováním barva kůže. Anglické označení „white rhinoceros“ vzniklo zkomolením afrikánského „wijd“, které znamená široký a vztahuje se ke tvaru horního pysku nosorožce tuponosého.

Dvojice nosorožců ve večerním světle

Po boku své matky vypadá malý nosorožec jednoznačně jako mládě. Při porovnání s jinými tvory už člověk zaváhá.

Krásný záběr nosorožce tuponosého jižního, jichž dosud ve volné přírodě žije kolem 20 000 kusů.

Nosorožec dvourohý v Tanzanii

Infračervené snímky nosorožců při testu nového dronu