poprava

Před popravčí četou skončily během první světové války stovky vojáků. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Charlotte jen chvíli po svém činu – obraz od Jeana-Josepha Weertse z roku 1880

Kostra ukřižovaného muže nalezená v anglickém Cambridgeshire. Ve výřezu patní kost s hřebem.

První funkční zařízení s charakteristickou diagonální čepelí sestrojil v roce 1792 tajemník Chirurgické akademie Antoine Louis.

V pozadí sklep, ve kterém došlo k povraždění carské rodiny. Fotografie pořízena několik dní poté.

Poprava na Staroměstském náměstí. Kat Jan Mydlář si za svou práci účtoval 584 kop grošů.

Jeden ze záhadných hrobů na Knobb's Farm s ostatky člověka s uťatou hlavou. 

Pro meč až do Francie

Anna Boleynová (1501–1536)

Anna Boleynová neměla na muže zrovna štěstí. A coby druhá manželka Jindřicha VIII. si zrovna nepolepšila. Rodit mužské potomky se jí pohříchu nedařilo. Na první pokus přivedla na svět „jen“ budoucí královnu Alžbětu I., poté následovaly tři potraty. V té době asi nebyla ta nejpříjemnější společnice. Navíc nepřátel měla vždy víc než dost. Nařčení z toho, že je králi nevěrná a za jeho zády kuje pikle, na sebe nenechalo dlouho čekat. Nebo se Jindřich prostě jen zakoukal do Jany Seymourové a potřeboval jí udělat po svém boku místo? V roce 1536 je Anna obviněna z velezrady (a pro jistotu také z cizoložství, incestu a čarodějnictví) a putuje do vězení v Toweru.

Dál už je to prosté. Jako čarodějnice by měla správně být upálena na hranici, ale to si její bývalý manžel nepřeje. Dokonce vyslyší její poněkud neobvyklou prosbu, a to aby byla sťata mečem. V Anglii se tehdy bez výjimky popravuje sekyrou. Jindřich VIII. milostivě odloží výkon o celé dva dny, než z Calais dorazí mistr dlouhého meče. Samotný průběh je překvapující. Dalo by se čekat, že Anna řekne králi v poslední chvíli něco peprného. Proto se tu také tísní davy. Místo toho ale vyzve všechny přihlížející, aby se s ní naposledy pomodlili. A pak už se jde na věc. Lidé tehdy odcházejí z popravy rozčarováni: ta překrásná a do poslední chvíle pokorná světice měla být nehodnou čarodějnicí? Něco tu evidentně nesedí…

Ostatky popravených platily za mocné talismany přinášející štěstí a nacházely využití v řadě alchymistických kejklí

Městské právo u nás vycházelo z německých vzorů, konkrétně z práva norimberského a magdeburského, nicméně až do 16. století každé město soudilo zločince podle svých zvyklostí

Vykrádání obydlí bylo nejhorším možným prohřeškem, a v Británii se tak i drobné loupení trestalo šibenicí.

Mrtvoly zůstávaly viset na pospas ptákům, aby každý viděl, jaký osud čeká zločince

<p>V letech 1918–1989 bylo v Československu popraveno více než 1 200 lidí (toto číslo nezahrnuje osoby, popravené v průběhu okupace českých zemí nacisty).</p>