Rusko

Schopnost „osmadvacítky“ přežít v boji zvyšuje malý čelní průřez i umístění motorů daleko od sebe

Zleva doprava velkovévodkyně Anastázie a Olga; car Mikuláš II, carevič Alexej, velkovévodkyně Taťána a Marie s kozáky v roce 1916.

Karikatura britsko-ruských sporů o Afghanistán

Tak nějak by mohl vypadat poslední pohled velitele nepřátelského tanku

Carská idyla – společná fotografie rodiny na soukromé jachtě z roku 1906.

Bitva na Kulikově poli 

Velkokněžny Xenie a Olga

Aljechin (vlevo) se svým kubánským rivalem José Raúlem Capablancou.

Váhavý střelec Nikolaj

Mikuláš II. Alexandrovič (1868–1918)

Narodil se jako nejstarší ze šesti dětí svému otci, caru Alexandru III. a matce, carevně Marii Fjodorovně. Vlády se musel ujmout již ve svých dvaceti šesti letech, když jeho otec zemřel na nefritidu. Vzápětí se oženil s hesenskou princeznou Alexandrou, se kterou zplodil celkem pět potomků, z nichž posledním byl vytoužený následník trůnu Alexej. Mikuláš rozhodně nebyl rozeným panovníkem a rozhodování o důležitých otázkách vlády mu činilo nepřekonatelné potíže. Svou pozornost tak věnoval spíše řešení jednoduchých problémů, na které stačil jeho intelekt. 

Rusko se za jeho vlády potýkalo s vážnými sociálními a hospodářskými problémy, které po prohrané rusko-japonské válce vyústily roku 1905 v takzvanou první ruskou revoluci. Mikuláš byl nucen reagovat částečným opuštěním své samoděržavné politiky skrze vytvoření Dumy coby carského poradního orgánu. Po neúspěších ruské armády v bojích první světové války se namísto vládnutí sám ujal vrchního velení svých vojsk, čímž přispěl k postupnému rozkladu ruského státu a vlně revolucí, které se Ruskem přehnaly roku 1917 a které jej smetly z pozice vládce Ruska. (zdroj: Shutterstock, kolorováno AlixofHesse)

Sibiř je dalším regionem, který tvrdě pociťuje dopady změny klimatu.