ryba

Sapínek drahokamový na korálovém útesu. (foto: Wikimedia Commons, Philippe Bourjon, CC BY-SA 3.0)

Havýš žlutohnědý žije na korálových útesech v Tichém a Indickém oceáně a rovněž se vyskytuje v jihovýchodní oblasti Atlantiku. (foto: Shutterstock)

Ve vrstvě sedimentu z doby před asi 780 tisíci let vědci objevili pozůstatky kaprovitých ryb, které nesou stopy po ohni. (ilustrační foto: Unsplash, Timon Wanner, CC0)

Přímý dotek lidské dlaně jeseterovi škodí, proto jsme pod vodou jen pouhými pozorovateli (lom u německého Lipska). (foto: © Nikita Nashipae Loxodonta)

Lampovník tuporypý (Myctophum obtusirostre) obývá tropické vody tří oceánů. Dokáže se potopit až do hloubky okolo 700 metrů. (foto: Shutterstock)

Jeseter velký (Acipenser sturio) – fosilie objevených jeseterů z konce křídy se do značné míry podobají dnešním jeseterům. (ilustrace: Wikimedia Commons, Biodiversity Heritage Library, CC BY 2.0)

Kladivo na manévrování

Kladivounovití | mírné až tropické vody oceánů

Do čeledi kladivounovitých patří devět druhů žraloků, které spojuje specifický tvar hlavy. Zvláštní prvek těmto predátorům nadělila evoluce: Díky lebce v podobě kladiva lépe plavou i manévrují. Oči umístěné na okrajích hlavy jim zase zajišťují lepší panoramatický rozhled. 

Ropušnice fialová (Rhinopias frondosa) dorůstá velikosti kolem 20 cm. Na světlém pozadí září jako výstražný kužel, ale ve svém loveckém regionu dokonale splývá se dnem, řasami a korály. (foto: Shutterstock)

Střední Amerika

Asi nejobvyklejší (resp. nejsnáze množitelná a dostatečně barevná) rybka začátečníků je „paví očko“, „mečovka“ nebo „plata“. Právě ve středoamerických vodách žijí rozličné druhy snadno živorodých rybek, z nichž akvaristé vyšlechtili desítky či stovky barevných i tvarových variant. 

Paví očko, gupka, čili živorodka duhová (Poecilia reticulata) žije ve sladké i brakické vodě a nejen díky tomu je velmi tolerantní ke kvalitě vody v akváriu. (foto: Shutterstock)

Světélkující dánia GloFish.

Lachtani objevili u Kanady lososí velkofarmu, vnikli do ní a nechtějí pryč.

Ostrost nahrazuje sílu

Piraňa je synonymem pro obávaného vodního tvora, který údajně dokáže během chvilky ohlodat nohu kopytníka nebo neopatrného člověka doslova až na kost. Jak se to má ale se sílou čelistí těchto masožravých jihoamerických ryb? V roce 2012 proběhl výzkum, při němž se povedlo přímo změřit sílu stisku čelistí piraní stříbřitých (Serrasalmus rhombeus). Výsledek kupodivu nebyl příliš impozantní – síla čelistního stisku těchto ryb činí jen asi 320 newtonů, což je zhruba čtyřikrát méně než u dospělého člověka! Piraně tedy nespoléhají na extrémně silný stisk, protože mají velmi početné a ostré zuby, které se i tak rychle „prořežou“ masem kořisti. A pověst rybích zabijáků je tak zachována…

Lepší výsledek v testu síly čelistí vykazovala pravěká příbuzná dnešních piraní, žijící v Jižní Americe asi před devíti miliony lety. U tohoto druhu o délce do 130 cm, odborně nazvaného Megapiranha paranensis, se síla stisku odhaduje až na 4 750 newtonů, což už je srovnatelné s některými krokodýly. (foto: Shutterstock)

V ledem pokrytém Weddellově moři v Antarktidě byla objevena chovná kolonie 60 milionů ryb – unikátní a dříve neznámý ekosystém pokrývá oblast o velikosti Malty.

Robotický okounek pstruhový dokáže zahnat nenasytné gambusie. Svou přítomností stresují tyto invazní ryby, které pak hubnou a ztrácejí chuť se množit.