ryba

Dobyvatelé Austrálie

Již ve starověku si pozorovatelé přírody povšimli neobvyklé schopnosti množení u zajíců a králíků, kteří se dokonce stali jakýmsi symbolem plodnosti. Není divu. Vždyť zajíci se například dokážou pářit již ve svých třech až čtyřech měsících života a samice mohou být znovu oplodněny téměř okamžitě po vrhu mláďat. Limitujícím faktorem množství vrhů v jedné sezóně je zejména roční období. V Evropě se mohou zajíci množit pouze na jaře a v létě. Naproti tomu v Austrálii se tito zavlečení savci množí po celý rok až v sedmi jednotlivých vrzích! Právě to už dříve způsobilo velké problémy s jejich přemnožením.

Zajíci se stali symbolem plodnosti a jara, ale také nevinnosti a něhy – důvodem je jejich vzezření a fakt, že jsou lovnou zvěří a častou potravou mnoha predátorů včetně člověka. Objevují se rovněž v mytologii mnoha etnik a národů, od Aztéků přes střední Afriku až po Japonsko, Koreu a Čínu. Většinou jsou vnímáni pozitivně, ale například v židovském folklóru je zajíc symbolem zbabělosti.

Dvoumetrová vyza velká patří k největším atrakcím Živé vody

Gambusie komáří (Gambusia affinis)

Přerostlá akvarijní rybička z jezera Keller v Minnesotě.

Plně dorostlý paúhoř elektrický (Electrophorus electricus) vytváří napětí kolem 600 voltů. Dokáže ovšem elektrický útok zvýšit až na cca 1 000 voltů.

Pstruzi, kteří strávili dva měsíce ve vodě s pervitinem, se stali závislými.

Žraloci už nejspíš mají své nejlepší dny dávno za sebou

Přes den pstruha mramorového prakticky nemáte šanci vidět jinak než bez hnutí ležícího v bezpečí svého úkrytu

Podle kanadských vědců by rybí odpad bylo možné proměnit na užitečnou látku, která by mohla nahradit polyuretany ze surové ropy. Ty se používají do všeho od bot a oděvů, až po lednice či stavební materiály.

Dvě barevné varianty sapínovce temného (Pseudochromis fuscus). V obou případech jde nejen o příslušníky jednoho druhu, ale dokonce se může jednat i o totožnou rybu, která podle potřeby změnila barvu.

Plochá potrava žraloků

Platýs obecný (Hippoglossus hippoglossus) známý také jako halibut atlantický je největší ze skupiny tzv. zploštělých ryb. Obvykle se vyskytuje blízko kamenitého nebo písčitého dna v hloubce 50 až 2 000 metrů. Patří k největším mořským rybám vůbec, jeho délka může dosáhnout téměř pěti metrů a hmotnost nejmasivnějších jedinců přesahuje i tři stovky kilogramů. Jejich hlavní ohrožení spočívá ve skutečnosti, že se rozmnožují až ve stáří 10–14 let, což znamená, že velké procento halibutů se ani nedožije reprodukčního věku. Přirozenými predátory platýsů obecných jsou také ploutvonožci a žraloci. Obliba této ryby v kulinářství ji v jejím přirozeném výskytu sice ohrožuje, zároveň ale vedla k zavedení kontrolovaných chovů.

V roce 1996 zařadil Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) tento druh do kategorie ohrožených a zapsal jej také na Červenou listinu ohrožených druhů. V roce 2010 se pak platýs obecný dostal také na Červenou listinu mořské stravy Greenpeace International.

Hnízdo potápky černokrké bývá většinou postaveno daleko od břehu. V podstatě jde o malý plovoucí ostrov