šlechta

Portrét Madame de Pompadour od francouzského malíře Françoise Bouchera. (foto: Wikimedia Commons, National Galleries of Scotland, CC0)

Socha krále Přemysla Otakara II. v rakouském Marcheggu. (foto: Shutterstock)

Polyxena z Lobkovic odmítá vydat Viléma Slavatu vzbouřeným stavům, obraz od Václava Brožíka. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Mikulov se v 17. století de facto stal hlavním městem Moravy, neboť právě sem se sbíhaly nitky všech státních a církevních úřadů na Moravě. (foto: Pixabay, Lubos Houska, CC0)

Jiří Popel z Lobkowicz, působil jako nejvyšší hofmistr Českého království (po císaři tedy třetí nejmocnější osoba v zemi a druhý nejvýznamnější zemský úředník). (foto: Wikimedia Commons, Josef Scheiwl, CC BY-SA 4.0)

Socha Rudolfa II. v benediktinském opatství Ottobeuren v bavorském Allgäu. (foto: Wikimedia Commons, Richard Mayer, CC BY 3.0)

Dokud nedošlo k jejímu zatčení, byla Alžběta Báthoryová považována za dobrou paní, která o své poddané během  manželovy nepřítomnosti pečovala a chovala se k nim vlídně. (foto: Alamy Stock Photo, Keith Corrigan)

Napoleon a Józef Antoni Poniatowski v bitvě u Lipska. Obraz polského malíře January Suchodolskiho. (foto: Wikimedia Commns, CC0)

Staroměstská exekuce. Kat Jan Mydlář si za svou práci účtoval 584 kop grošů. (ilustrace: Wikimedia Commons, CC0)

Velkolepé setkání Jindřicha VIII. a Františka I. v roce 1520 na obraze od neznámého autora. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Po smrti Jana Šembery (1597) pánové z Boskovic vymřeli po meči. A komu připadly jejich překrásné zámky? Jan Šembera obě své dcery provdal za šlechtice z rodu Lichtenštejnů, kteří se tak mohli radovat z bohatého dědictví. (foto: Wikimedia Commons, Doronenko, CC BY-SA 4.0)

Dobrodružství jeho všedního života by nejspíš vydalo na desítky autobiografických románů, on však o sobě napsal jen jediný: knihu Storia della mia vita – Dějiny mého života. (foto: Wikimedia Commons, Kelly Galbraith, CC BY-SA 4.0)

Valdštejnův tábor, obraz Rudolfa Otto von Ottenfelda (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Luxusní náhrdelník splácel Louis de Rohan až do konce života. Dluh pak přešel na jeho potomky, kterým se jej podařilo uhradit až v roce 1863. (foto: Wikimedia Commons, Groupir, CC BY-SA 4.0)