slon

Nevelký, ale výkonný

člověk | hmotnost mozku: 1,4 kg 

Lidský mozek může vážit až 1,4 kg a reprezentuje zhruba 2,1 % hmotnosti našeho těla. Jeho vývoj se završuje okolo 25. roku života a probíhá „odzadu“: Centra, jež mají na starost plánování a logické uvažování, tak dozrávají jako poslední. Předpokládá se, že náš hlavní orgán sestává zhruba z 86 miliard neuronů, které se postupně propojují do stále hustší sítě. Vzruchy pak mezi nimi putují rychlostí 430 km/h. Mezi oblíbené mýty přitom patří, že využíváme jen 10 % kapacity mozku. Ve skutečnosti orgán pracuje kompletně, a to i když spíme. (foto: Shutterstock)

Váhově nesrovnatelně těžším slonům se paviáni obloukem vyhýbali, ačkoli z bezpečí větví se rozčilovali v jednom kuse. (foto: © Richard Jaroněk)

Koňská síla

Koně byli odedávna využíváni jako rychlý dopravní prostředek, ale také jako živý „přepravní mechanismus“. Ačkoliv běžného koně není vhodné zatěžovat více než 20 % jeho vlastní hmotnosti, speciálně vyšlechtěná velká a silná plemena (jako jsou shirský kůň nebo clydesdaleský kůň) zvládají tažení skutečně velmi těžkých nákladů. Byli a někde stále jsou využívání pro tahání kmenů pokácených stromů, těžkých kočárů apod. Tito koně mívají zadní nohy poněkud blíže u sebe, což jim zřejmě propůjčuje schopnost lépe vyvíjet tažnou sílu. Zhruba jednu tunu vážící kůň tak poměrně snadno utáhne i dvojnásobek své vlastní hmotnosti, tedy celé dvě tuny.

Fyzikální veličina horská síla (Horse Power, HP) je používána jako jednotka pro výkon motoru automobilů a motocyklů. Tato skutečnost vychází z pokusů skotského vynálezce a mechanika Jamese Watta, který v 18. století odhadoval koňskou sílu na základě pozorování tahu pivovarských koní. (foto: Shutterstock)

Sloni spí obvykle vestoje, ale někdy uléhají, a tehdy na nich lze pozorovat neklamné známky snění, třeba záškuby nohou a chobotu. (foto: Shutterstock)

Na rozdíl od afrických slonů má jenom malá část slonů indických vyvinuté kly. U cejlonské populace jde o jen asi 2–3 %.

Pytláctví žene vpřed nejen touha po trofejích, ale také rituální a náboženská hodnota částí těl některých živočichů.

Možná až přílišná blízkost slonů tady není žádoucí. Chobotnatci jsou v těchto místech vyhlášení svou agresivitou.

Ilustrace mamutího mláděte atakovaného dvojicí pravlků. Dospělí jedinci dávno vyhynulých pravlků byli asi o 30 % větší než dnešní vlci.

Bílý slon je absolutní a finančně velmi nákladnou přítěží, kterou ale nemůžete nepřijmout

Bleskurychlé uši

Je známo, že ptáci z řádu sov (Strigiformes) mají skvělý zrak, a to zejména v horších světelných podmínkách. Pro svoji orientaci a loveckou strategii jsou však vybaveni i mimořádným sluchem. Relativně velké ušní otvory sov jsou umístěny v mírně odlišné pozici – jeden nad a druhý pod úrovní očnic. Díky tomu mohou dravci poměrně přesně odhadnout vertikální pozici zdroje zvuků, což je velmi důležité při lovu drobné kořisti typu hlodavců. Přímo fantastická je také reakční doba sov, během níž umí zvukový signál zpracovat. I v úplné tmě totiž dokážou zjistit polohu kořisti za pouhou setinu sekundy, což je čas, který lze změřit elektronickou časomírou, ale lidské smysly jej nezaregistrují.

Mezi ptáky vyniká sluchem také holub, který dokáže díky vnímání nízkofrekvenčních zvuků velmi dobře rozeznat terénní překážky typu horských štítů a aktivně tak zjišťovat a upravovat svoji polohu a směr letu.

Delfíni jsou vysoce společenská a inteligentní zvířata. I tak ovšem byla pro korejské vědce jejich schopnost soucítit s trpící družkou velkým překvapením.