vakcína

Tetanus (Clostridium tetani)  

Zástava srdce a kolaps dýchacího systému je poslední smutné finále nemoci, při které vám smrt přijde jako vysvobození. Průběh křečí tetanu je skutečně děsivý a ono typické strnutí šíje, které postiženého zkroutí a propne, ne nadarmo připomíná pobyt na mučidle. Infekce se vyskytuje plošně, protože její původce si libuje v anaerobním prostředí. Typicky pak v půdě prosycené organickým materiálem. Do těla se dostane drobnou oděrkou, a pak se dva týdny množí až k fatálnímu stavu.

První pasivní vakcínu vyvinul v roce 1890 tým doktora Emila von Behringa a pokročilejší verze očkování nastoupila s II. světovou válkou. Zachránila životy milionům vojáků i civilistů. Očkování zůstává nezbytností, protože přírodní rezervoár bakterie je všudypřítomný, a ani pacienti, kteří mírnější tetan prodělali, vůči němu nezískávají imunitu.  Prevence se proto provádí očkováním tetanovým toxoidem.