Země

Vnitřní jádro má poloměr 1 300 km a svou teplotou 5 400 °C se blíží podmínkám na povrchu Slunce.

Země

Na zemském povrchu existuje řada oblastí, pro které používáme označení „poušť“. Jedná se o lokality s nedostatkem srážek a s absencí vegetace, obvykle s převahou písku. Mezi nejznámější patří Sahara, Gobi, Atacama, Karakum, Kyzylkum či Mojave. Několik „minipouští“ se pak nachází dokonce i v Česku – třeba tzv. písečný přesyp u Píst ve středním Polabí. Na pouštích se působením větru přemísťuje písek při jevu označovaném jako „saltace“, kdy se jeho zrnka valí po povrchu. Na určitých místech se pak ukládá a vytváří charakteristické duny, jež mohou být třeba parabolické, srpkovité, příčné či podélné.

Výskyt hematitu na Měsíci.

Planeta K2-25b z hvězdokupy Hyády je o něco menší než Neptun, ale přitom váží jako 25 Zemí.

Náš Měsíc se utvořil po srážce mladé Země s další protoplanetou, před zhruba 4,425 miliardami let.

V atmosféře Marsu rovněž zeleně světélkuje kyslík

Polární záře představují velmi efektní podívanou, přičemž za ni z velké části může magnetické pole Země.

Plochá planeta se stala základem mnoha neexistujících světů – takto si ji představoval Terry Pratchett, autor fantasy románů o Zeměploše.

Vypadala Země před miliardami let jako ve filmu „Vodní svět“?

Snímek potenciálního miniměsíce Země 2020 CD3, pořízený 8metrovým teleskopem Gemini North

Síť optických a akustických detektorů by ročně mohla zachytit několik ultrarychlých meteoroidů z explozí supernov.

Bledě modrá tečka plná života - vlevo vylepšená verze, vpravo původní snímek z roku 1990.

Přepólování Země nedoprovázejí výrazné změny v živé přírodě, žádné hromadné vymírání či katastrofy. Výměna magnetických pólů nejspíš jen rozkolísá a zeslabí magnetické pole planety, což přinese potěšení z polárních září i pozorovatelům v nižších zemských šířkách