Země

Tání ledovců má celoplanetární důsledky

„Pacifická“ polokoule rychleji přichází o teplo. Přesto je ale dnes teplejší než „africká“ polokoule.

Plazmatické vesmírné hurikány nepředstavují pro Zemi žádné výrazné nebezpečí. Ovlivnit ale mohou například funkci satelitů nebo narušit GPS signál. (zdroj: Qing-He Zhang, Shandong University)

Mapa vznikla složením dat z několika družic měřících koncentrace aerosolu v atmosféře. Množství pevných či kapalných částeček ve vzduchu se určuje na základě změn viditelného a infračerveného světla.

Nejmladší superkontinent Pangea, v době před 200 miliony let. Ve výřezech simulace dvou superkontinentů budoucnosti.

Vnitřní jádro má poloměr 1 300 km a svou teplotou 5 400 °C se blíží podmínkám na povrchu Slunce.

Země

Na zemském povrchu existuje řada oblastí, pro které používáme označení „poušť“. Jedná se o lokality s nedostatkem srážek a s absencí vegetace, obvykle s převahou písku. Mezi nejznámější patří Sahara, Gobi, Atacama, Karakum, Kyzylkum či Mojave. Několik „minipouští“ se pak nachází dokonce i v Česku – třeba tzv. písečný přesyp u Píst ve středním Polabí. Na pouštích se působením větru přemísťuje písek při jevu označovaném jako „saltace“, kdy se jeho zrnka valí po povrchu. Na určitých místech se pak ukládá a vytváří charakteristické duny, jež mohou být třeba parabolické, srpkovité, příčné či podélné.

Výskyt hematitu na Měsíci.

Planeta K2-25b z hvězdokupy Hyády je o něco menší než Neptun, ale přitom váží jako 25 Zemí.

Náš Měsíc se utvořil po srážce mladé Země s další protoplanetou, před zhruba 4,425 miliardami let.