žralok

Některé ze zubů objevených na žraločím hřbitově. (foto: CSIRO, Yi-Kai Tea, CC BY-SA 4.0)

Kladivo na manévrování

Kladivounovití | mírné až tropické vody oceánů

Do čeledi kladivounovitých patří devět druhů žraloků, které spojuje specifický tvar hlavy. Zvláštní prvek těmto predátorům nadělila evoluce: Díky lebce v podobě kladiva lépe plavou i manévrují. Oči umístěné na okrajích hlavy jim zase zajišťují lepší panoramatický rozhled. 

Z čelního pohledu je velmi dobře patrný neobvyklý tvar žraločího rypce. (foto: © Martin Procházka, se souhlasem k publikování)

Podle nové analýzy fosilních lebek velryb byly nosy vorvaňů oblíbenou pochoutkou nejen pro megalodony, ale i pro další starověké žraloky. (foto: Shutterstock)

Ze 144 sekvenovaných vzorků jich 45 – zhruba třetina – obsahovala žraločí DNA. Nejčastěji identifikovanými druhy byli žralok modrý, žralok hedvábný a žralok bělocípý. (foto: Shutterstock)

Kavachi je jednou z nejaktivnějších podvodních sopek Tichého oceánu.

Potápěč, který žraloky býčí krmí, je vybaven nejen zkušenostmi, ale rovněž drátěnou košilí. (foto: Shutterstock) 

Ostrost nahrazuje sílu

Piraňa je synonymem pro obávaného vodního tvora, který údajně dokáže během chvilky ohlodat nohu kopytníka nebo neopatrného člověka doslova až na kost. Jak se to má ale se sílou čelistí těchto masožravých jihoamerických ryb? V roce 2012 proběhl výzkum, při němž se povedlo přímo změřit sílu stisku čelistí piraní stříbřitých (Serrasalmus rhombeus). Výsledek kupodivu nebyl příliš impozantní – síla čelistního stisku těchto ryb činí jen asi 320 newtonů, což je zhruba čtyřikrát méně než u dospělého člověka! Piraně tedy nespoléhají na extrémně silný stisk, protože mají velmi početné a ostré zuby, které se i tak rychle „prořežou“ masem kořisti. A pověst rybích zabijáků je tak zachována…

Lepší výsledek v testu síly čelistí vykazovala pravěká příbuzná dnešních piraní, žijící v Jižní Americe asi před devíti miliony lety. U tohoto druhu o délce do 130 cm, odborně nazvaného Megapiranha paranensis, se síla stisku odhaduje až na 4 750 newtonů, což už je srovnatelné s některými krokodýly. (foto: Shutterstock)

Objevená kost podle odborníků patřila dávno vyhynulé třetihorní velrybě Diorocetus hiatus. Útočníkem byl patrně rovněž vyhynulý žralok Carcharodon (Cosmopolitodus) hastalis.

Žraloci už nejspíš mají své nejlepší dny dávno za sebou

Jak se do žaludku žraloka tygřího dostane například hrdlička? Chce to jen být ve správný čas na správném místě.

Bizarně vyhlížející Aquilolamna milarcae plachtila v druhohorním oceánu.