žralok

U pobřeží Ningaloo se životodárné vody Indického oceánu potkávají s vyprahlou australskou pevninou.

Do větších hloubek žraloci směřují kvůli různým teplotám a rovněž se snaží ukrýt před intenzivním měsíčním světlem.

Neobvyklé chování, které bylo zaznamenáno u hodujících žraloků v jihoafrickém zálivu False Bay. Čtyři a půl metru dlouhý žralok odkousává dvacetikilové sousto aniž by si chránil oči protektivní okulární rotací.

Kladivo na manévrování

Kladivounovití | mírné až tropické vody oceánů

Do čeledi kladivounovitých patří devět druhů žraloků, které spojuje specifický tvar hlavy. Zvláštní prvek těmto predátorům nadělila evoluce: Díky lebce v podobě kladiva lépe plavou i manévrují. Oči umístěné na okrajích hlavy jim zase zajišťují lepší panoramatický rozhled. 

Bojová scéna mezi žralokem a ptakoještěrem.

Žraloci mají vynikající smysly, zejména sluch a zrak. Žralok bílý (Carcharodon carcharias) je navíc znám tím, že jako jediný ze žraloků vystrkuje hlavu nad hladinu, aby se rozhlédl. K běžným smyslům je potřeba přičíst Lorenziniho ampule, viditelné jako černé tečky na rypci, které zachycující nepatrné elektrické pole

Před třemi lety ho uštknul chřestýš, loni na něj zaútočil přes metrák vážící medvěd a letos si s ním pohrál více než 2 metry dlouhý žralok tygří.

Žralok ganžský má pověst lidožrouta, který má údajně na svědomí mnoho životů. S největší pravděpodobností jde o neoprávněné stigma a za většinou útoků připisovaných tomuto druhu stojí velmi nebezpečný a daleko běžnější žralok bělavý.

Manty obrovské pokojně filtrují maličký plankton

Žraločí zátoka dosahuje rozlohy přes dva miliony hektarů a najdete tu i zkameněliny jedněch z nejstarších pozemských organismů.

<p>Žralok dlouhoploutvý (Carcharhinus longimanus) je považován za jednoho z nejnebezpečnějších žraloků na světě</p>

<p>Aligátor severoamerický na lovu žraloka</p>

<p>Pohled do jícnu žraloka černocípého</p>