Tetování batolat v křesťanské Núbii: Rituál víry, ochrana před nemocemi nebo jen móda?
Před zhruba 1 400 lety podstupovaly děti v nilském údolí rituál spojený s tetováním v obličeji. V některých případech se toto zdobení těla týkalo i velmi malých dětí v batolecím věku. Proč rodiče v křesťanské Núbii nechávali tetovat své malé děti?
Neobvyklou praxi odhalil výzkum mumií nalezených v dnešním Súdánu, v oblasti, která byla v raném středověku součástí křesťanské Núbie. Nálezy pocházejí z doby, kdy se zde křesťanství teprve upevňovalo – a právě tato souvislost může být klíčem k celé záhadě.
Tetované děti
Archeoložka Anne Austinová z Univerzity Missouri–St. Louis a její tým prozkoumali 1 048 mumifikovaných lidských ostatků ze tří archeologických lokalit v severním Súdánu. Stopy tetování se podařilo identifikovat u 27 jedinců všech věkových kategorií i pohlaví. K odhalení tetování, která jsou často pouhým okem sotva viditelná, použili vědci mikroskopii s infračerveným světlem, schopnou proniknout do jednotlivých vrstev kůže.
Nejzajímavější nálezy pocházejí z lokality Kulubnarti, kde byli lidé pohřbíváni zhruba mezi lety 650 a 1000 našeho letopočtu. Většina zkoumaných osob měla tetování na obličeji – na čele, spáncích, tvářích nebo v oblasti obočí. Tetování v obličeji jsou sama o sobě v archeologických nálezech vzácná. To, co ale výzkumníky skutečně překvapilo, byl věk nositelů tetování.
Většina tetovaných jedinců byly děti mladší 11 let. Nejmladšímu dítěti s jednoznačně prokázaným tetováním bylo pouhých 18 měsíců. U jedné tříleté dívky dokonce archeologové objevili tetování umístěné přímo přes starší tetování, což naznačuje, že děti mohly být tetovány opakovaně.
Analýza tvaru tetovacích stop ukázala, že k jejich vytváření byly pravděpodobně používány nože, nikoli jehly, což naznačuje poměrně rychlý a technicky jednoduchý zákrok. Výsledky studie byly publikovány v prestižním časopise PNAS.
Inkoustový křest
Ve většině případů se jednalo o jednoduché vzory. Nejčastější motiv tvořily čtyři tečky uspořádané do tvaru kosočtverce na čele, které mohou připomínat křesťanský kříž. Podle vědců je možné, že tetování sloužilo jako trvalý symbol křesťanské identity. Pokud se křesťanství v oblasti teprve prosazovalo, mohli rodiče považovat za důležité označit tímto trvalým způsobem své děti jako příslušníky nové víry. Austinová dokonce připouští, že tetování mohlo fungovat jako forma alternativního křtu – viditelného a neodstranitelného.
Existuje však i jiné možné vysvětlení: tetování mohlo sloužit jako léčba nebo prevence nemocí. Vysoký výskyt tetování u malých dětí by mohl naznačovat, že komunita čelila vážným zdravotním problémům. Tetování na čele mohla mít ochrannou funkci proti bolestem hlavy či vysokým horečkám, typickým například pro malárii, která má v nilském údolí dlouhou historii.
Ať už mělo tetování náboženský, léčebný, ochranný nebo prostě dekorativní význam, výzkumníci varují před unáhleným morálním odsudkem. Podle Austinové nebyla tato forma tetování nijak extrémní – rozhodně ne víc, než dnešní propichování uší malým dětem nebo obřízka novorozenců, které jsou v mnoha kulturách stále běžné. Nálezy z Kulubnarti tak neodhalují jen dávnou praxi tetování, ale také hluboký vhled do rodičovství, víry a každodenního života lidí, kteří žili na pomezí starých tradic a nové, křesťanské identity.
