Ticho před krvavou bouří: Přípravy na nekonečnou bitvu u Verdunu (2)

03.05.2020 - Tomáš Hak

Německá armáda sice nedokázala přípravy k jedné z největších bitev historie utajit, ale Francouzi varovné znaky až trestuhodně podcenili. Nakonec se na ně ale usmála štěstěna a nepřízeň počasí donutila nepřítele operaci odložit

<p>Francouzští důstojníci v jednom z krytů si užívají přestávku v bojích u Verdunu</p>

Francouzští důstojníci v jednom z krytů si užívají přestávku v bojích u Verdunu


Reklama

V prosinci 1915 proběhla konference představitelů dohodových generálních štábů v Chantilly, ale rozhádaní a nedůvěřiví vojevůdci se dokázali dohodnout pouze na tom, že je třeba budoucí akce lépe koordinovat.

Předchozí část: Ticho před krvavou bouří: Přípravy na nekonečnou bitvu u Verdunu (1)

O pár týdnů později, po návrzích, aby společná ofenziva proběhla na Balkáně či dokonce v Egyptě, konečně došlo ke shodě. Rusové měli zaútočit v Haliči v polovině června, společné francouzsko-britské síly o čtrnáct dní později na Sommě. V případě, že by je nepřítel předešel, přijali generálové nicneříkající usnesení, že si navzájem pomohou. 

Krycí jméno Gericht 

Mezitím však dostal von Falkenhaynův plán jasné obrysy a německé válečné soukolí se rychle dalo do pohybu. Náčelník štábu zvažoval dvě místa útoku – pevnostní oblast u Belfortu nebo u Verdunu. Nakonec se rozhodl pro druhou jmenovanou, protože se na německé straně fronty nacházela hustší železniční síť, díky níž bude Berlín moci zásobovat své armády. V posledních dnech roku 1915 se z von Falkenhaynova štábu rozlétly stovky telegramů označené krycím jménem Gericht (soud) a ještě do konce prosince se první ze sborů vyčleněných pro útok nacházel v nástupních prostorech před Verdunem.

Datem zahájení ofenzivy se stal 12. únor. Do oblasti zamířily v prvních dnech roku 1916 stovky železničních transportů s vojenským materiálem i mužstvem. Němci dokonce nařídili evakuovat celé vesnice, jednak kvůli utajení příprav, a také proto, aby mělo 140 000 vojáků kde přečkat týdny zbývající do útoku. Největší důraz kladl Berlín na dělostřelectvo. Plánovači předpokládali, že bombardování srovná francouzské zákopy se zemí, díky čemuž je pak pěchota obsadí s minimálními ztrátami.

Všechna děla míří na Verdun

Splnění úkolu mělo zajistit 306 polních děl, 542 těžkých kanonů a 152 velkorážních minometů. Pomoci jim měly hlavně také od sousedních sborů a armád, takže dohromady mířilo na Verdun více než 1 220 hlavní různých ráží – to vše na pouhých 13 km fronty! Každá z nich měla svůj přesně přidělený úkol. Na francouzské forty se mělo soustředit 24 moždířů ráže 42 cm, jejichž soustředěním Němci vytvořili největší koncentraci obléhacích děl za celou Velkou válku.

Těžké kanony měly pálit na Verdun samotný a také na komunikace na levém břehu Mázy, zatímco zbytek dostal přidělené úseky francouzských zákopů – každých 140 m měla ostřelovat jedna 210mm baterie. V případě, že by pěšáci narazili na odolávající hnízda odporu, byly připraveny minomety. Zbraně menších kalibrů pak měly postupovat za první vlnou a pomoci rozbít případné protiútoky. Do začátku bitvy Němci shromáždili na 2,5 milionu granátů všech ráží, které muselo přivézt 1 300 vlakových transportů. K 1. únory stály všechny baterie připraveny na pozicích.

Na verdunské frontě klid

Obyvatelé pevnostního města si na přítomnost nepřítele, jehož pozice se od září 1914 nacházely zhruba 16 km od Verdunu, už zvykli. Z původního počtu 15 000 lidí tam ale zbyly pouhé tři tisícovky, na každém kroku byli vojáci a do ulic sporadicky dopadaly granáty. V okolí se nacházelo několik desítek modernizovaných fortů, díky čemuž mnoho Francouzů považovalo oblast za nedobytnou. Ani velení armády si koncem roku 1915 nepřipouštělo, že by nepřítel zaútočil právě tam, a tak pevnosti ještě oslabovalo.

Kvůli nedostatku vlastního dělostřelectva generalita pátrala po každé volné hlavni, která by mohla posílit pozemní jednotky. Její pozornost záhy upoutala výzbroj verdunských fortů, jež zde byla podle mínění některých důstojníků zbytečná. Vzhledem k tomu, jak rychlý proces udělaly německé obléhací moždíře s pevnostmi v Lutychu, Namuru či Antverpách, francouzský generální štáb v čele s generálporučíkem Josephem Joff rem už Verdunu přílišný vojenský význam nepřikládal.

Pokračování: Ticho před krvavou bouří: Přípravy na nekonečnou bitvu u Verdunu (3)

Generál Augustin Dubail, jenž velel v srpnu 1915 armádní skupině Východ, pod niž Verdun spadal, definoval jeho úlohu takto: „Tato opevněná oblast představuje určité nebezpečí pro armády, které operují na jejích křídlech, představuje však i značné posílení našich armád tím, že chrání hlavní linii. Nesmí však být v žádném případě bráněna sama pro sebe.“ 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907