Ticho před krvavou bouří: Přípravy na nekonečnou bitvu u Verdunu (3)

07.05.2020 - Tomáš Hak

Přestože rozvědka začala od poloviny ledna 1916 dodávat zprávy, že u Verdunu se skutečně chystá ofenziva, ještě pár dní před zahájením bitvy si francouzské nejvyšší velení myslelo, že Němci zaútočí v Rusku.

<p>Francouzská pěchota se chystá k útoku během bitvy u Verdunu</p>

Francouzská pěchota se chystá k útoku během bitvy u Verdunu


Reklama

Ještě v lednu 1915 se ve fortech okolo Verdunu nacházelo přes 760 kanonů (zpravidla 75mm a 155mm), ale do konce října téhož roku byla většina z nich demontována a odvezena. Armáda tak sice získala zdroje pro postavení 43 polních baterií, vyvezla 128 000 granátů a dalších 2 800 tun vojenského materiálu, ale Verdun kvůli tomu zůstal pevností jen podle názvu. A to vše doslova v předvečer obrovské německé ofenzivy. 

Přípravy pod pokličkou 

Berlín se snažil přípravy a soustředění svých jednotek maximálně utajit. Spojovací důstojníci, kteří nespadali pod 5. armádu, měli zákaz vstupu do oblasti příprav a v okolí Belfortu se rozjela operace Černý les, jež měla přesvědčit nepřítele, že útok proběhne tam. Mezitím nad Verdunem letadla s černým křížem na křídlech ovládla oblohu, aby zamezila nepřátelským průzkumníkům odhalit přípravy. Agenti v neutrálních zemích šířili dezinformace, že se jedná o klamnou operaci a ofenziva proběhne jinde.

Aby utajili soustředění desetitisíců mužů, zbudovali Němci v blízkosti fronty rozsáhlé betonové podzemní kryty (Stollen – štoly), které poskytovaly úkryt pro prapor vojáků, jimž současně zajistily ochranu před nepřátelským bombardováním. Utajení napomohla skutečnost, že Němci krátce před zahájením příprav rozbili francouzskou výzvědnou síť operující za liniemi. Přes šest desítek agentů takřka přes noc zmizelo a rozvědce tak soustředění vojsk dlouho unikalo. 

Francouzské drby

I přes německou vzdušnou převahu se podařilo několika průzkumným letounům proniknout nad oblast a pořídit snímky nepřátelských příprav.Ve skutečnosti nad Verdunem operovaly tři průzkumné eskadry, ale nadřízené složce chyběl důstojník, který by dokázal dodané fotografie analyzovat. I tak se ale koncem ledna začaly mezi francouzskými pěšáky šířit drby, že nepřítel „něco chystá“. Údajně se mělo jednat o dlouhý 14 metrů široký tunel, jímž se měli císařští vojáci prokopat do týlu. Vždy, když se schyluje k ofenzivě, stoupá také množství dezertérů a před verdunskou bitvou tomu nebylo jinak.

Zběhové (zpravidla muži naverbovaní v Alsasku a Lotrinsku) varovali před soustředěním německých formací a k francouzskému velení se donesly také informace o štolách. Na štábech ale vyhodnotili, že se jedná výhradně o defenzivní stavby. Přestože rozvědka začala od poloviny ledna 1916 dodávat zprávy, že u Verdunu se skutečně chystá ofenziva, ještě pár dní před zahájením bitvy generál Joseph Joffre přesvědčoval velitele Britského expedičního sboru generála Douglase Haiga, že Němci zaútočí v Rusku. 

Milosrdný nečas 

V noci z 11. na 12. února dostali francouzští vojáci v oblasti Verdunu varování, aby byli ve střehu, protože nepřítel může kdykoliv zaútočit. Na druhé straně fronty se ve štolách a zákopech krčili nervózní vilémovští pěšáci. Ten den jim totiž důstojníci přečetli rozkaz korunního prince Viléma: „Po dlouhé době odhodlané obrany rozkazy Jeho Výsosti, našeho císaře a krále, nás volají do útoku!“

Dokončení: Ticho před krvavou bouří: Přípravy na nekonečnou bitvu u Verdunu (4) (vychází v neděli 10. května)

Celou noc ale vytrvale sněžilo a nad ránem krajinu zahalila neprůhledná mlha, takže pozorovatelé císařského dělostřelectva hlásili, že nevidí na víc než na pár metrů. Ve štábu 5. armády nakonec padl rozkaz odložit útok o 24 hodin. V následujících dnech se počasí ještě horšilo a následovaly další odklady. Zatímco Francouzi měli z psího počasí radost a vojáci s nadšením hlásili kamarádům, že stále ještě sněží, morálka mužů namačkaných ve štolách rapidně klesala...

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907