Ticho před krvavou bouří: Přípravy na nekonečnou bitvu u Verdunu (4)

10.05.2020 - Tomáš Hak

Čekání německých vojáků před zahájením bitvy o Verdun zhoršoval fakt, že jejich úkryty nebyly uzpůsobené pro dlouhodobý pobyt a nenacházelo se v nich ani dostatečné hygienické zázemí. Každým dnem se více a více Němců hlásilo s různými zdravotními potížemi a vtipům, že v případě špatného počasí se bude bitva konat uvnitř, se smálo stále méně vojáků.

<p>Němečtí dělostřelci si dopřávají oběd během bitvy o Verdun</p>

Němečtí dělostřelci si dopřávají oběd během bitvy o Verdun


Reklama

Do bitvy u Verdunu se mezi únorem a prosincem 1916 zapojily na obou stranách fronty statisíce vojáků, takže na vypsání všech armád, sborů a divizí bychom potřebovali dlouhý seznam, vždyť tímto bojištěm prošel každý čtvrtý francouzský voják. Na tomto místě se proto zaměříme jen na jednotky, které se na budoucím bojišti nacházely 21. února.

Němci měli k 11. únoru u Verdunu připravenou 5. armádu pod velením korunního prince Viléma čítající celkem šest sborů (z toho tři rezervní). Na západním břehu Mázy stál VI. sbor, s nímž se ale pro prvotní útok nepočítalo. Východně od řeky pak čekali muži z VII., XVIII., III., V. a XV. sboru. Proti nepříteli však v první den vyrazili jen vojáci tří prvních jmenovaných na zhruba 5km úseku fronty, celkem se jednalo o 19 divizí.

Všechno chybí

Francouzi měli na západ od Mázy pouze dvě divize (29. a 67.), zatímco prvotní nápor tří sborů měl dopadnout na 72., 51. a 14. divizi (XXX. sbor). Pokud k tomu připočteme ještě formace kryjící pravé křídlo a rezervní jednotky, celkem mělo čelit německému náporu 9 divizí. Kromě nedostatku mužů však čelili obránci ještě závažnějšímu problému, jímž byly nedostatečně připravené pozice.

Jeden z důstojníků koncem ledna popsal jejich žalostný stav: „Scházejí ostnaté dráty, zátarasy, střílny, kulometné kryty nemohou odolat palbě těžkého dělostřelectva, zákopy jsou mělké jako brázdy. Jakmile dá nepřítel povel k palbě, jsme ztraceni. Verdunský terén je jako stvořený pro katastrofu.“

Opona se zvedá 

Pokud by Němci zaútočili podle původního plánu 12. února, Francouze by skutečně katastrofa bezpochyby stihla. Většinu obranných postavení (byť často nedostatečných) se totiž podařilo vybudovat právě po tomto datu, kdy muži v dešti a mlze horečně hloubili okopy a natahovali ostnaté dráty. V této době se také podařilo přisunout posily, tito vojáci se však mnohdy nestihli ubytovat a už na ně udeřil nepřítel. Nevlídné počasí ale nemohlo vydržet donekonečna a s 20. únorem přišla razantní změna.

TIP: Po kolena v bahně, po uši v mizérii: Utrpení v prvoválečných zákopech (1)

Obloha se vyjasnila a občasné slunce dávalo jasně najevo, že období klidu skončilo. Francouzi se znechucením hleděli na jasnou oblohu a náladu jim nevylepšil ani rozkaz verdunského guvernéra generála Frédéric-Georgese Herra: „Musíte vydržet za každou cenu, raději se nechte rozsekat na kousíčky, než byste ustoupili!“ Francouzští dělostřelci, aby pozvedli náladu svých spolubojovníků, naposledy poslali své „pozdravy“ přes frontu. Němečtí kanonýři neodpověděli a ve štábu 5. armády padl rozkaz, že operace Gericht bude spuštěna s rozbřeskem následujícího dne. Jedna z nejdelších a nejkrvavějších bitev mohla začít... 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Autoportrét roveru Curiosity na náhorní plošině Naukluft na úpatí Mount Sharp.

Vesmír

Nesourodá dvojice z Pompejí zahynula strašnou smrtí v pyroklastickém mračnu.

Věda

Landwasserský viadukt je jednokolejný šestiklenbový zakřivený železniční viadukt, který se vine nad švýcarskou říčkou Landwasser a spojuje zastávky Alvaneu a Filisur. Na své jihovýchodní straně ústí do 216 metrů dlouhého Landwasserského tunelu. Viadukt navrhl Alexander Acatos a v letech 1901 až 1902 jej postavila firma Müller & Zeerleder. Stavba, která se nachází ve výšce přes tisíc metrů nad mořem, je 65 metrů vysoká a na délku měří 136 metrů. Od roku 2008 je viadukt součástí kulturního dědictví UNESCO.

Zajímavosti
Revue

Situace zachycená na tomto snímku nebývá příliš často k vidění. Obrázek samice medvěda hnědého s mládětem na zádech má však logické vysvětlení.

Příroda

Interiér londýnské kavárny na přelomu 18. a 19. století. Ženská petice proti pití kávy vylíčila kafaře jako neschopné impotenty.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907