Timbuktu: Zašlá sláva afrického eldoráda
Malijským regionem Timbuktu prostupuje bájná atmosféra, kterou však narušují vleklé válečné konflikty. V současnosti tak hrozí, že slavná křižovatka velbloudích karavan pozvolna upadne v zapomnění.
Timbuktu představuje jednu z administrativních oblastí afrického státu Mali. Jelikož se nachází v severní části země, tvoří jej z drtivé části nekonečné písečné pláně Sahary, s rozptýlenými osadami kočovných Tuaregů a Maurů. Jižní hranici naopak vytyčuje řeka Niger, jejíž vláha umožňuje v údolích pěstovat rýži, kukuřici a vytvářet pastviny pro dobytek. Z historického hlediska jde navíc o významnou dopravní a obchodní tepnu. Stejnojmenné hlavní město oblasti Timbuktu tak těžilo ze statusu strategické spojnice mezi subsaharskou Afrikou a středomořskými trhy.
Sůl nad zlato?
Mezi významné komodity regionu náleží sůl. Odpradávna se těžila ve městě Taoudénit hluboko v pouštích severního Mali, jež dlouho spadalo přímo pod správu Timbuktu, nicméně v roce 2012 se po vzniku regionu Taoudénit oddělilo. Sůl se tam získává ručně z jezerního dna a řeže se na velké kvádry, které až do poloviny 20. století přepravovali velbloudi. A přestože dnes vytrvalá pouštní zvířata často nahrazují kamiony, karavany z Taoudénitu patří mezi jedny z posledních, jež Saharu stále křižují.
Vedle bílého zlata se však obchodovalo také s tím skutečným, a kromě něj měly velkou hodnotu rovněž znalosti. O proměnu regionu v centrum vědění se zasloužil především středověký panovník Músa Keita I.: Jakožto oddaný muslim se v roce 1324 rozhodl podniknout pouť do posvátné Mekky, pojal ji ovšem velmi okázale. Legendy praví, že v jeho karavaně cestovalo šedesát tisíc mužů, včetně dvanácti tisíc otroků, a dále osmdesát velbloudů nesoucích ohromné množství zlata. Cenný kov přitom vládce po cestě rozdával chudým, načež se zrodila pověst o pohádkově bohatém králi z města se zlatými střechami a ulicemi.
Músa svou poutí proslavil region ve zbytku severní Afriky i na Blízkém východě a přilákal do něj řadu architektů a učenců. Ve 13. a 14. století tudíž Timbuktu zažilo zlaté období a stalo se centrem islámské vzdělanosti na černém kontinentu. V průběhu věků tam vznikly stovky tisíc vzácných rukopisů o historii, právu, vědě či medicíně a s knihami se v oblasti rovněž hojně obchodovalo.
Konec éry věhlasu
Už za vlády Músy Keity I. se zrodily také architektonické perly Timbuktu, v čele s mešitou Djinguereber a královským sídlem Madugu. V mešitě Sankoré, kolem níž vyrostla univerzita, se potkávali věhlasní učenci a svatostánek Sidi Yahya se stal duchovním centrem. Přestože mnoho budov postupně prošlo přestavbou nebo zcela podlehlo zkáze, dochovaná architektura dokládá dávné stavitelské techniky. I díky tomu se město v roce 1988 zapsalo na seznam světového dědictví UNESCO.
Zlatý věk každopádně časem vystřídalo období úpadku: Region byl poznamenán rozvojem námořního obchodu podél západního pobřeží Afriky i nestabilní vládou. Nakonec se země proměnila ve francouzskou kolonii a zůstala jí až do roku 1960. Klidu se ovšem nedočkala ani po osamostatnění, neboť napětí v oblasti neustále rostlo. V roce 2012 pak v Mali propukla občanská válka a trvá dodnes. Spory vládních a extremistických skupin přitom ohrožují nejen lidské životy, ale i kulturní dědictví…
