Trable s kalendářem: Proč měl únor v roce 1712 ve Švédsku 30 dnů?

19.03.2021 - Radomír Dohnal

Až do roku 1582 Evropa fungovala podle juliánského kalendáře, který k počítání času přistupoval trochu jinak než moderní, gregoriánský. Přejít z jednoho na druhý tak znamenalo ztratit deset dní…

<p>Fragment římského předjuliánského kalendáře, vpravo latinský kalendář z 9. století: Kruhový diagram znázorňuje rozdělení na týdny o sedmi dnech.</p>

Fragment římského předjuliánského kalendáře, vpravo latinský kalendář z 9. století: Kruhový diagram znázorňuje rozdělení na týdny o sedmi dnech.


Reklama

Juliánský kalendář není přímo návrhem Julia Caesara, byť ten jej v roce 46 př. n. l. jako skutečně revoluční novinku prosadil. Že by snad průměrný rok měl trvat 365,25 dní, nikomu nevadilo. Ale skutečný solární rok trvá 365,24219 dní. V praxi to znamenalo, že každý rok se kalendář zpozdil o nějakých 11 minut a 14 vteřin. Vypadá to jako drobnost, která může dráždit jen skutečné puntičkáře. 

Co se ovšem stane, když systém s takovou chybičkou necháte běžet šestnáct století? Spousta věcí přestane dávat původní smysl. Například křesťanský svátek zásadního významu: Velikonoce. Ty totiž mají nastat po první úplňkové neděli po jarní rovnodennosti. Jenže začínaly pořád dřív a dřív. Kdo ví, jak by to vypadalo za pár století!

Papež zasahuje

Proto si papež Řehoř XIII. na vatikánský kobereček pozval astronoma Christophera Claviuse, aby tuhle chybu nějak stylově napravil. Clavius si práci ulehčil a do značné míry se inspiroval předchozí prací fyzika Luigiho Lilia. Výsledkem byl gregorián­ský kalendář, který známe dnes.

S novinkami je ale vždycky potíž. Teď bylo zapotřebí, aby celá Evropa poskočila o deset dní dopředu, přesněji: aby po čtvrtém říjnu nastal říjen patnáctý. V době, kdy pro řadu obyvatel představovaly dvouciferná čísla nepochopitelnou magii, to snadné nebylo. Zdálo se, že papež chce každému ukrást deset dní života! To je samo o sobě znepokojující. A což teprve otázka, co hodlá papež s naloupenými dny udělat?!

Švédské zmatky

Ve švédském království si se změnou dali opravdu načas a novinku se rozhodli adoptovat po svém. Místo velkého přeskoku (v roce 1700 už o celých 11 dní) se rozhodli vynechat dny navíc při letech přestupných. Po čtyřiceti letech by bylo všechno v pořádku. Takže počínaje rokem 1708 ubrali jeden den (29. února). Ale pozor, další přestupný rok už zaváhali a dostali se na scestí. Celá plánovaná synchronizace se jim rozsypala pod rukama a rozhodli se vrátit k juliánskému kalendáři. A tak museli jeden den k únoru přidat

Jako z udělání byl rok 1712 přestupný, a tak bychom se ve švédských kronikách mohli dočíst o událostech, které se staly v jinak krajně nepravděpodobném datu 30. února. Švédové chápali, že takhle budou brzy pro ostudu, a tak se v roce 1753 opět rozhodli pro přechod na nový, teď už všemi akceptovaný gregoriánský kalendář. Opět to pojali originálně: pro 17. únoru nastal ve Stockholmu první březen!

Vláda a daně

Vztahy mezi protestantskou církví Velké Británie a papežského Říma nikdy nepatřily mezi dobré. Takže zájem Angličanů o vatikánský výmysl skutečně nebyl valný. Proto se dlouho plácali s vlastní verzí, než přišli s originálním synchronizačním postupem, který prosadil parlament. Rok 1751 je proto v Londýně více než zvláštní: měl 282 dní, začínal 25. března (tedy Novým rokem juliánského kalendáře) a končil 31. prosincem gregoriánského kalendáře. A o rok později byl učiněn „velký skok“, tedy přechod z 2. září na 14. září.

„Je to spiknutí proradných katolíků!“ zněl tehdy hlas ulice. Aby ne: vláda totiž včas přesunula počátek fiskálního roku z 25. března na 25. května, takže nepřišla na daních o jedinou penny. A lidé zaplatili daně za 11 dní, které se nikdy neodehrály! Jestli na tom někdo vydělal, pak muž jménem William Willett. Do kronik historiků se zapsala jeho sázka, že: „Bude klidně tančit jedenáct nocí a dní.“ A skutečně, začal večer 2. září a skončil hned druhý den ráno, 14. září. Vyhrál.

Komplexní změnu!

Zdálo se, že francouzské revoluci udává rytmus jen monotónní svist gilotiny. Jenže kromě monarchie prý bylo nezbytné svrhnout vše, co jen trochu připomínalo minulost. Třeba zastaralé pojetí časomíry a kalendáře. Dne 24. listopadu roku 1793 tak byl představen unikátní revoluční kalendář, jehož jedinou devizou bylo, že neměl nic společného s církví. Bylo tu 12 měsíců, 365 dní a jednou za čtyři roky rok přestupný s jedním dnem navíc. Kde je tedy změna? V tom, že každý z měsíců trvá přesně 30 dní. Prostě už žádné dětské počítání na kloubech prstů ruky.

Logicky namítnete, že nám tu pár dní nutně musí přebývat. Co s nimi? Přepsat je do dalšího roku! O víkendy se nebojte, protože vlastně žádné nejsou. Měsíc je totiž rozparcelován na tři dekády, desetidenní úseky. A odpočívat můžete až poslední tři dny na konci měsíce. Změna je to opravdu revoluční, zvyšující výkonnost. Nelíbí? Nezapomínejte, je tu pořád ta gilotina. Ke gregoriánskému kalendáři se Francie vrátí až 1. ledna 1806.

Bolševická finta

V listopadu roku 1917 zahájili bolševici v carském Rusku rudou revoluci. Vyhráli a svrhli jimi tolik nenáviděného cara. A kromě poprav odpůrců pak přišel i čas na reformy: třeba ze zatuchlé říše žijící ve středověku učinit zářnou zemi přítomnosti. Nejsnazší cestou bylo pochopitelně upravit kalendář: přejít z juliánského na gregoriánský, protože širá Rus byla pozadu o celých třináct dní. Po 31. lednu 1918 tak následoval 14. únor. A proto se v dějepisných knihách píše o Velké říjnové revoluci, byť vlastně proběhla v listopadu. 

Systém na všechno

Jak vlastně běžel čas v římské říši, předtím, než její kalendář reformoval její (ještě lidem vcelku milovaný) diktátor a tyran? Rok tehdy trval 445 dní. Nebyl totiž solární, ale lunární. Původně měl 304 dní a časově se svým rozpětím rozkládal mezi březnem a prosincem. Nedá se říct, že by tohle desetiměsíční pojetí úplně fungovalo. A proto byly zařazeny dva nové měsíce, leden a únor, čímž se počet dnů zvýšil na 354 (355) dní. Chaosu tím neubylo, protože o přestupných rocích rozhodovali kněží, jejichž astronomická pozorování nepatřila k nejpřesnějším. 

TIP: Proč má týden právě sedm dnů? A kde se vzala jména jednotlivých dnů?

Navíc tu byl patrný tlak na to, aby byl rok kratší či delší. Někdy prostě nechcete platit daně dřív, než je to nezbytně nutné. A naopak, jindy se vám hodí, když rok ještě nekončí. Proto jste se mohli setkat ještě se dvěma dalšími měsíci, latinsky zvanými Intercalaris a Mercedonius. Těmi si ostatně v roce 46 před naším letopočtem vypomohl i sám Caesar, když patnáctiměsíčním rokem s délkou 445 dnů srovnal neduhy zastaralého kalendáře předchozího. „Bude to poslední rok zmatků,“ prohlásil prý rozhodně. Kdyby jen tušil, co mu blízká budoucnost chystá… 

Židovský kalendář

Židovský kalendář je lunisolární – měsíce jsou tedy počítány podle fází Měsíce a roky podle Slunce. Měsíc tedy začíná, když se na obloze objeví první srpek nového měsíce a trvá 30 nebo 29 dní. Kvůli důležitým náboženským svátkům se ale délky měsíců upravují – například Jom kipur, čili Den smíření, nejdůležitější hebrejský svátek, totiž nesmí připadnout na pátek nebo neděli. Co se letopočtu týče, tak ten se datuje od začátku světa. Aktuálně tedy mají rok 5781.

Ve starověku se o tom, který den a měsíc zrovna budou mít, rozhodovalo v Jeruzalémě a třebas vyhlašování přestupného roku se řídilo podle dozrávání ječmene v Izraeli. Jenže když už v zemi zaslíbené nezůstal skoro nikdo, patriarcha Hilel II. ve 4. století ustanovil přesně daný cyklus platný pro všechny židy žijící v diaspoře.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Obsahy izotopů stroncia a kyslíku v pozůstatcích padlých v bitvě u Himéry prozrazují, že většinou nešlo o sicilské bojovníky, ale žoldáky ze vzdálených míst.

Věda
Vesmír

Z rybníka na talíř

skokan zelený | výskyt: Evropa

Tento hybrid skokana skřehotavého a krátkonohého dorůstá 5–11 cm a jeho obvykle hnědé oči mění v době páření barvu: U samců přecházejí do zelenožluté, zatímco samicím žloutnou nebo získávají žlutohnědý odstín. Díky svému jasně zelenému zbarvení skokani na svou hmyzí oběť rádi číhají například v záplavě lístků okřehku menšího, lidově zvaného žabinec. K jejich nejurputnějším predátorům přitom patří člověk – zmíněný žabí druh se totiž považuje za delikatesu. (foto: Profimedia)

Zajímavosti

Na malou plachetnici Sundowner se nacpalo na 130 vojáků. Za jejím kormidlem stál Charles Lightoller, někdejší druhý důstojník Titanicu.

Válka
Revue

V napjaté atmosféře na počátku 17. století se rozbuškou k rozpoutání násilí mezi katolíky a nekatolíky mohla stát i zdánlivá drobnost. 

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907