Turci u Vídně: Jak pomohli čeští vojáci v obraně města?

21.02.2019 - Zdeněk Munzar

Čeští bojovníci se pravidelně střetávali se sultánovými vojáky od 15. století až do roku 1878. Velké zásluhy si připsali i na uhájení Vídně roku 1529. Tehdy se zřejmě rozhodovalo o tom, jestli Turci proniknou do Evropy i hlouběji, nebo zůstanou na Balkáně v blízkém okolí

<p>První osmanští vojáci se objevili před Vídní 21. září 1529. Hlavní osmanské vojsko dorazilo o pět dnů později.</p>

První osmanští vojáci se objevili před Vídní 21. září 1529. Hlavní osmanské vojsko dorazilo o pět dnů později.


Reklama

Ohrožení Osmany začalo být pro Středoevropany aktuální již v první polovině 15. století a uherský král Zikmund (vládl 1387–1437) značnou část svého úsilí věnoval právě obraně před Turky. Několikrát s nimi přímo válčil a s ním i někteří čeští šlechtici. Dále pak bojovali čeští žoldnéři proti Turkům například v nešťastné bitvě u Varny (1444) nebo při úspěšné obraně Bělehradu (1456). Válečníci z českých zemí tvořili také nemalou část takzvané černé armády uherského krále Matyáše Korvína (vládl 1458–1490), která se s Turky opakovaně střetávala. 

Uherský úpadek

Po nástupu Jagellonců se Uhry začaly propadat do anarchie, čehož Osmané využili. Roku 1521 dobyli Bělehrad a několik dalších hraničních pevností a otevřeli si tak cestu dále do uherské nížiny. Boje pokračovaly dalších pět let a pro krále Ludvíka Jagellonského (vládl 1516–1526) skončily katastrofální porážkou v bitvě u Moháče (1526) a jeho smrtí

Většina uherské šlechty vinila z porážky cizího panovníka, a proto nerespektovala smlouvu, podle níž měl na trůn nastoupit Ludvíkův švagr, Ferdinand I. Habsburský (vládl 1526–1564). Část Uhrů zvolila v listopadu králem sedmihradského knížete Jana Zápolského, menšina pak v prosinci hlasovala pro českého krále Ferdinanda I.

Dvojvládí vedlo k občanské válce. Během roku 1527 Ferdinandova vojska porazila Jana Zápolského, dobyla Budín (dnes součást Budapešti) a obsadila většinu země. Jan Zápolský uprchl do Polska a roku 1528 požádal o pomoc v boji o Uhry tureckého sultána.

Již v těchto bojích Ferdinandovi I. sloužily žoldnéřské jednotky z českých zemí placené českými stavy, roku 1528 se například jednalo o 6 000 pěších a 600 jezdců z Čech a 3 000 pěších a 200 jezdců z Moravy. Česká šlechta si zkrátka po porážce u Moháče, kde čeští vojáci také krváceli a padl tam nejeden šlechtic (například Štěpán hrabě Šlik), uvědomila osmanské nebezpečí a boj o Uhry podpořila.

Tažení roku 1529

Pro tureckého sultána Sulejmana I. (vládl 1520–1566) znamenala podpora od Jana Zápolského prakticky „zvací dopis“ k dalšímu rozšíření své říše. Situace v Evropě pro něho byla příznivá – římskoněmecký císař Karel V. (bratr Ferdinanda I.) byl stále vázán válkou v Itálii, říše byla oslabena probíhající reformací a ve Středomoří Osmanská říše úspěšně expandovala.

Sultánovo vojsko vytáhlo do Uher 10. května 1529. Obrovská armáda zahrnovala 120 až 150 tisíc mužů. Na konfrontaci se připravoval také Ferdinand I., jak mu finance schválené stavovskými sněmy dovolovaly, protože zemská hotovost se svolávala jen v případě přímého ohrožení země. Čeští stavové platili opět 6 tisíc pěších a tisíc jezdců, ale král žádal i svolání hotovosti každého desátého muže.

Mezitím Turci postupovali Uhrami a v polovině srpna se u Moháče spojili s jednotkami Jana Zápolského, který zde složil Sulejmanovi lenní přísahu. Počátkem září padl Budín, poté Osmané dobyli Ostřihom, Tatu, Komárno a Uherské Staré Hrady. V posledně jmenované pevnosti padlo do zajetí také 300 Čechů. První osmanští vojáci se objevili před Vídní 21. září. Hlavní osmanské vojsko dorazilo k Vídni 26. září.

Posádka na Dunaji s českou účastí

V čele obrany Vídně stanul letitý osvědčený válečník Niklas hrabě Salm, z jehož čtyř pobočníků pocházeli z českých zemí Jiří Němec a Melichar Krekvic. Dále k vyššímu velení patřili falckrabě Philipp von Pfalz-Neuburg a Wilhelm von Roggendorf, v jehož družině byli tři slezští šlechtici včetně nejvyššího proviantmistra a nejvyššího zbrojmistra. Z dvaceti vojenských radů a komisařů jsou mezi nejzasloužilejšími obránci Vídně uváděni Mikuláš Robmhap ze Suché a Bernard Říčanský z Říčan

Celkově čítala posádka 17 až 20 tisíc mužů pěchoty a kolem 2 tisíc jezdců. V tom je zahrnut pluk českých knechtů Ernesta von Brandensteina, který byl verbován v českých zemích a placen českými stavy. Pluk čítal asi 2 tisíce mužů a dělil se do čtyř praporců (kumpanií) po 500 mužích. První kumpanii velel hejtman a plukovníkův zástupce Vilém Zvířetický z Vartemberka, druhému praporci hejtman Petr Had z Proseče a třetímu a čtvrtému Petr Opit řečený Peřina z Maličína

TIP: Nepřítel, nebo spojenec? Jak vnímalo obyvatelstvo českých zemí osmanské Turky?

Českou pěchotu doplnila jezdecká korouhev veterána moháčské bitvy Jana Hanuše hraběte Hardegga z Kladska v počtu 250 jezdců z Čech, Moravy a Slezska. Zvláště je uváděn také pěší praporec Kašpara Říčanského z Říčan, náležící k pluku Leonharda Collony von Fels. Nevíme jistě, zda byl pluk verbován v českých zemích, ale máme v něm jmenovitě doloženy i další české šlechtice, stejně jako v jiných jednotkách. Celkový počet obránců Vídně z našich zemí je odhadován na asi 2 800 mužů, přičemž 172 šlechticů je doloženo jmenovitě.  

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Tající ledy sice uvolňují cestu ledoborcům, pro běžné lodě však zůstává Severozápadní průjezd nedostupný. Poprvé tudy dokázal proplout Roald Amundsen při výpravě, jež započala roku 1903. 

Zajímavosti
Revue
Věda

Netopýři se kořistí pavouků stávají mnohem častěji, než si biologové dříve mysleli.

Příroda

Podle některých věděckých teorií existuje na Plutu skrytý podpovrchový kapalný oceán.

Vesmír
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907