Lev berberský byl jedním z nejimpozantnějších velkých predátorů. Na území severní Afriky byl tento lví poddruh kdysi hojný, dnes jej už ve volné přírodě neuvidíte
Identifikovat jedince s čistě berberskými geny mezi obyvateli zoologických zahrad není nic jednoduchého a obnova populace je zřejmě nemožná.
Důstojné vzezření lva berberského (Panthera leo leo) korunované mohutnou hřívou sahající přes břicho až do slabin můžete dnes obdivovat jen v některých zoologických zahradách, kde přežívají poslední geneticky neověřené kusy.
Ze všech lvů měl právě tento poddruh nejcharakterističtější rysy. Kromě již zmíněné hřívy se odlišoval špičatějším temenem hlavy, užším čumákem a našedlou srstí. Patřil k největším poddruhům lva – jeho váha často přesahovala 200 kg.
Podle Simona Blacka z Durrellova institutu ochrany zvířat a ekologie lze z historických pramenů vyčíst, že i jeho chování bylo jiné než v případě ostatních lvů. Lev berberský žil například v párech či malých rodinných skupinách a nikoli ve smečkách, které afričtí lvi obvykle tvoří.
Poslední filmový záznam volně žijícího lva berberského pochází z roku 1927 z Maroka, nicméně existují nahodilé důkazy o jeho výskytu v pohoří Atlasu až do roku 1942. Již od konce 90. let 19. století začal být tento druh v divoké přírodě vzácným jevem. Největší množství lvů berberských vlastnil až do roku 1953 marocký sultán. Vědci se domnívají, že zbytek těchto lvů původně odchycených v divočině byl převezen do zoo v hlavním městě Maroka Rabatu. Jejich potomky mapuje plemenná kniha, která vznikla ve snaze udržet přehled o čistokrevných jedincích a zabránit příbuzenskému křížení.
TIP: Problémy krále zvířat: Někdejší africký vládce bojuje o holé přežití
Postupem času vzniklo několik projektů na znovuobnovení populace lva berberského, většinou však narazily na složitost celé situace a nedostatek prostředků. Některé studie uvádějí, že v roce 2007 zemřela na rakovinu poslední čistokrevná lvice, a tak nám zřejmě nezbývá, než se s obry, kterým byli ve starověkém Římě předhazováni prvotní křesťané, navždycky rozloučit.
časopis Příroda
ZajímavostiBanánový byznys - z každého utraceného dolaru obdrží dělníci nanejvýš deset centů. Zbytek jde obchodníkovi, přepravcům, obchodům a státu.
HistorieVojenskou posádku města Otranta tvořilo pouze 400 mužů. Proti nim stálo patnáct až dvacet tisíc tureckých vojáků.
ZajímavostiPolicie kontroluje, zda u sebe místní nenosí zbraně. Akce se však odehrává s „požehnáním“ gangů.
PřírodaJednou z největších pochoutek je zatopená tráva.
VesmírModré opozdilce nacházíme v centrech hustých kup, přičemž mezi ostatními hvězdami nápadně vyčnívají právě mladistvým vzhledem – přestože podle všech ostatních indicií dosahují stejného stáří jako jejich souputnice zrozené zřejmě v tomtéž čase z identické zárodečné mlhoviny.
VědaVlevo hlava jedné ze sfing Amenhotepa III., vpravo jedna z objevených soch bohyně války Sachmet.
