Reklama


Tyrani pod nadvládou chorob: Léčba, která zabila Adolfa Hitlera

17.11.2018 - Vilém Koubek

Není nic nebezpečnějšího než nemocný diktátor. Absolutní moc v rukou člověka, jehož podlomené zdraví vede k záchvatům paranoie, vzteku nebo depresím, stála napříč historií životy milionů lidí

<p>Na veřejnosti působil Hitler energicky, v soukromí polykal hrsti prášků a ruce měl rozpíchané od injekcí.</p>

Na veřejnosti působil Hitler energicky, v soukromí polykal hrsti prášků a ruce měl rozpíchané od injekcí.


Reklama

Adolf Hitler se jako vychytralý nacista svezl na vlně ekonomické krize, do níž se Německo propadlo po první světové válce. Lidský strach využil nejen k tomu, aby upevnil svůj mocenský status, ale také aby rozpoutal druhý globální konflikt. Svými proslovy uchvacoval davy a jeho rozhodnutí ovládnout Evropu násilím změnilo chod dějin. Na konci války z něj však byla rozklepaná shrbená troska, která se nedokázala sama najíst, bez opory nemohla chodit a v jejíchž očích se podle doktora Ernsta-Günthera Schencka zračila jen prázdnota a smrt. 

Zázračný Morell

Cesta k Hitlerově zkáze přitom začala vcelku nevinně: zažívacími potížemi. Budoucí vůdce již odmala trpěl nevolností, bolestmi žaludku a nadměrnou plynatostí, která se projevovala, kdykoliv se ocitl ve vypjaté situaci. Nelibé příhody ho – již jako čelného představitele země – postihovaly převážně po jídle, takže se nezřídka stávalo, že se zničehonic zvedl od stolu a utekl z místnosti, kde právě večeřel s politickými stoupenci či jinými hodnostáři. Odebral se pak do svých pokojů, aby dal průchod plynatosti, nebo na záchod, pokud ho postihl průjem. 

Své potíže se nejprve pokoušel řešit sám příklonem k vegetariánské stravě, ovšem bez většího úspěchu. Nicméně jeho plyny po bezmasé dietě tolik nepáchly, takže se i nadále držel striktního jídelníčku. Teprve roku 1936 potkal Theodora Morella, který se v odborných kruzích „těšil“ pověsti absolutně neschopného lékaře, jehož metody hraničily se šarlatánstvím. Když mu však Hitler popsal své problémy, Morell vůdci slíbil, že ho do měsíce vyléčí. 

Magické injekce

Doktor předepsal hlavě Říše nejen prášky proti nadýmání, ale také pilulky nazvané Mutaflor (viz Prospěšná stolice). Nelze říct, zda skutečně zabraly, nebo pacientův podrážděný žaludek zklidnil už pouhý fakt, že se svěřil do rukou lékaře. Morellovi se každopádně v očích vůdce podařil zázrak a stal se jeho předním ošetřovatelem. „Jeho způsob léčení je tak logický, že v něj mám bezmeznou důvěru a jeho předpisy budu dodržovat do písmene,“ prohlásil údajně Hitler – a sám se tak odsoudil k záhubě.  

Zázračná medikace totiž postupem času přestala účinkovat a lékař musel přejít k drastičtějším metodám: Podával Hitlerovi injekce s vlastními „léčivými“ směsmi, o jejichž složení se dodnes vedou spory. Podle vyprávění očitých svědků však politik po aplikaci okamžitě ožíval a z malátného muže se mrknutím oka měnil v člověka energického a komunikativního. Je proto pravděpodobné, že v magických injekcích byla i nějaká droga na bázi amfetaminu

Zbědovaný vůdce

Přestože se Hitler sám cítil dobře, jeho zdravotní stav se pod Morellovým dohledem stále zhoršoval: Injekcí přibývalo – už v roce 1941 jich údajně dostával i víc než deset denně. Drtivé tempo způsobilo, že v roce 1944 měl již lékař problém najít na zničené kůži místo, kam by mohl aplikovat další dávku. Kromě toho vůdce užíval přes devadesát druhů léčiv, mnoho z nich každý den. Příznaků nemoci jej však zbavovaly pouze zdánlivě.  

V 56 letech tak z kontroverzní postavy dějin zbyla jen prázdná, na drogách závislá troska, která nedokázala rozumně uvažovat ani samostatně fungovat. Hitler si těsně před koncem války sáhl ve svém berlínském bunkru na život. Morella zabil infarkt v roce 1947. 

Prospěšná stolice

Přípravek Mutaflor vznikl na základě myšlenky, že pokud má člověk zažívací potíže, mohou za ně škodlivé bakterie, které ve střevech obklopí užitečné mikroorganismy a zabrání jim zpracovávat pozřené jídlo. Polykání bakteriálních kultur získaných ze stolice zdravých mladých bulharských venkovanů tak mělo v těle převážit nad škodlivinami a podpořit správnou funkci střevní mikroflóry. 


Utajené nemoci diktátorů

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock, Wikimedia, thejorvikgroup.com

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda

Tajemství slavné Dürerovy Růžencové slavnosti už dnes vlastně neexistuje, i když právě tento obraz je českému publiku nejpřístupnější: visí v Národní galerii.

Zajímavosti

Sonda Voyager 2 se již nachází v tzv. mezihvězdného prostoru. Aktuálně ji dělí od Země 120 AU. Její dvojče Voyager 1 se pohybuje ve vzdálenosti 150 AU.

Vesmír
Zajímavosti

Při lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.

Příroda

LeTourneau: Terénní stonožka

Obří terénní vozidlo se zrodilo v hlavě geniálního amerického vynálezce Roberta Gilmoura LeTourneaua. Délkou i provozním řešením připomíná vlak a jeho základní myšlenka vychází z lokomotivy, která díky dieselelektrickým generátorům produkuje dost energie na uvedení zbylé části soupravy do pohybu. Netřeba dodávat, že zkonstruování takového kolosu nebylo snadné, nicméně v roce 1958 konečně vznikla zcela funkční verze TC-497: poháněly ji čtyři turbínové motory s celkovým výkonem 4 680 koní, její kola měřila 3 m v průměru a celá souprava dosahovala úctyhodných 170 m. V „lokomotivě“ dokonce zbylo místo pro ubikaci, v níž mohlo žít až šest zaměstnanců. Maximální rychlost kolosu ovšem činila pouhých 32 km/h.

Funkční mnohokolka navíc bohužel přišla v době, kdy už se o přepravu těžkých břemen v terénu staraly výkonné transportní vrtulníky. Pozemní vlaky proto skončily na vrakovištích nebo v muzejních expozicích.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907