Uhranutí světelným tancem: Islandská výprava za polární září
Polární záře většinou vzniká ve výškách kolem 100 kilometrů a je možné ji sledovat především v polárních oblastech. Přestože Island leží těsně pod polárním kruhem, za příznivých podmínek se tímto světelným jevem můžete nechat očarovat i zde
Téměř každý, komu jsem řekl o svém záměru jet v zimě na Island za polární září, se tvářil nechápavě, někdo i trochu posměšně. I tak jsem ale věřil, že to vyjde. Stačilo totiž jen málo – aby bylo alespoň nějakou noc jasno. Díky příhodné době se zvýšenou aktivitou Slunce a v ideální geografické poloze byla pravděpodobnost pozorování polární záře velmi vysoká.
Když je Slunce na vrcholu
Polární záře vznikají, když částice s vysokou energií dosáhnou díky slunečnímu větru zemské atmosféry. Jejich směřování je ovlivněno magnetickým polem Země, a proto ke vstupu do atmosféry dochází jen na pólech. Polární záře se projevují jako zářící a vlnící se záclony, jejichž barva, jak jsem se několikrát přesvědčil, může být velmi pestrá. Obvykle jsou však zelené a růžové.
Světlo vzniká ve výškách mezi 100 a 500 km a je důsledkem kolize slunečního větru s atomy kyslíku (zelené tóny) nebo molekulami dusíku (načervenalé tóny). Zvýšení četnosti a jasu polárních září aktuálně souvisí se silnou sluneční aktivitou, která je na maximu každých přibližně jedenáct let.
Polární záře je velmi dynamický jev a ne vše, co člověk vidí, stihne opravdu zaznamenat. Barevné šmouhy se neustále vlní, někdy rychleji, jindy sotva znatelně.
TIP: Překvapivé vysvětlení: Proč se liší polární záře na severní a na jižní polokouli
V přírodě jsem při poznávání aktivních sopek a později při fotografování divokých zvířat viděl leccos, ale tohle bylo něco nepopsatelného! Musím přiznat, že když se na obloze polární záře vlnila nejrychleji, pokrývala celou oblohu a měnila barvu od zelené po růžovofialovou, jen jsem s úžasem zíral a zapomínal, že držím v ruce fotoaparát. Ani teď toho ale vlastně vůbec nelituju.
Jak fotografovat polární záři
Na internetu lze najít četná doporučení, jak fotografovat polární záři. Je dobré si tyto rady projít, rozšířit si rozhled… a pak to dělat úplně jinak. Všude se píše, že je ideální bezměsíčná noc, ale já chtěl v popředí prokreslenou krajinu a Měsíc za zády mi ji dokonale nasvítil.
Každý doporučuje expoziční časy 30 sekund, ale já jsem nechtěl jen barevné šmouhy, chtěl jsem pohyb polární záře v rámci možností zmrazit. S ohledem na aktuální podmínky jsem si hledal vlastní cestu.
