Baobaby do svých mohutných kmenů načerpají během období dešťů až 140 tisíc litrů vody, a díky tomu pak můžou poskytovat plody v době, kdy je všechno kolem vyprahlé. Právě proto se jim říká stromy života
Baobaby se staly neodmyslitelnou součástí subsaharské Afriky. Jejich kmeny mají průměr i několik metrů a ten nejsilnější se pyšní průměrem přes 10 metrů. Odedávna byly tyto stromy součástí krajiny také v provincii Limpopo, která leží v Jihoafrické republice. Právě tam jsou domorodci svědky záhadného vymírání baobabů.
Strážci Afriky shlížejí celou věčnost do nekonečné zlatavé, vyprahlé krajiny. Některé z těchto majestátních stromů života už přečkaly více než 2 000 let. Baobaby se staly symbolem afrického kontinentu. Teď bychom se měli začít obávat o jejich osud.
S baňatými obry savan se můžete setkat v Indii, na Madagaskaru nebo v Austrálii. Na jihu Afriky ale baobaby začaly zničehonic umírat a potíže pozorují i domorodci na východě. S baobaby se lidé loučí hned v několika zemích – v Botswaně, Namibii, Jihoafrické republice, Zambii i v Zimbabwe. Náhlý konec jejich předlouhých životů je zahalený tajemstvím. Místním obyvatelům nezbývá než jen bezradně kroutit hlavou a smutně přihlížet.
„Uzdravují nás, dávají nám jídlo a přístřeší. Když se podíváme na baobab, vzpomeneme si na slona, protože je to jediné zvíře, které dosáhne až nahoru a může jíst plody baobabu,“ popisuje důležitost těchto stromů pro místní obyvatele Siphuga Lazarus, jenž v provincii Limpopo prožil celý svůj život.
Afričané se naučili baobaby všestranně využívat – jejich duté kmeny jim poskytují bezpečná útočiště, ze semen baobabů prstnatých se získává jedlý olej a dřeň plodů je bohatá na vitamin C, vápník, železo a další tělu prospěšné látky a dá se jíst čerstvá i sušená. Plody přijdou vhod při přípravě nápojů i léků – působí proti dehydrataci a domorodci je využívají například k léčbě úplavice. „Dodává nám to sílu, působí to na naše těla. Je to jako druh medicíny, získáváme z toho energii,“ vysvětluje Anna Munzhelele ze zdejší vesnice. Lolepo Tetile ukazuje na jeden z nejmohutnějších baobabů: „Tenhle strom tady byl už tehdy, když se narodili naši dědečkové. Ptali jsme se jich a říkali, že tady stál, když sem do vesnice lidé přišli. Sloni porazili ty ostatní stromy, ale tenhle by shodit nedokázali.“
Za posledních 12 let zemřelo 9 ze 13 nejstarších baobabů. Bylo jim 1 000 až 2 500 let. Podle biologů stromy netrpěly žádnou chorobou, kterou by se jejich zánik dal zdůvodnit. Paradoxní ovšem je, že stromy začaly umírat v době, kdy se badatelé pustili do zkoumání jejich věku a snažili se zjistit, jak je možné, že žijí tak dlouho. Nejpravděpodobnější příčinou úhynu jsou podle odborníků klimatické změny.
Technický poradce pro Afriku při OSN Daniel Pouakouyou má pocit, že do osudu baobabů je potřeba zasáhnout: „Teď, když si uvědomujeme, že baobaby už nebudou žít tak dlouho jako dřív a že jsou tak významné pro naše životy i pro ekosystém, je možná načase přidat je na seznam druhů potřebujících rekultivaci. Můžeme pěstovat stromy jako je baobab – pro ty, kteří vědí jak na to, je velmi jednoduché vypěstovat ze semene rostlinu. Stejně jako u jiných významných druhů je možná načase začít přemýšlet o rekultivaci a umělém pěstování.“
TIP: Stromy naopak: Rýžové smrákání nad madagaskarskými baobaby
Znepokojivé je, že zatímco ty nejstarší z baobabů umírají, vyrůstá stále méně nových stromů. Může to souviset s nižším počtem slonů a kaloňů, kteří pomáhají baobabům s roznášením semen. Jestli jsou klimatické změny skutečně na vině, ukáže až podrobnější zkoumání. Možná prostě nadešel čas, kdy by baobaby tak jako tak zemřely. A možná je načase začít přírodu skutečně poslouchat, snažit se pochopit to, co se nám pokouší vzkázat a její prosby vyslyšet.
V některých regionech chodí lidé dodnes prosit k nejstarším baobabům o splnění svých přání a nosí jim dárky – kusy oblečení, jídlo, lahve s nápojem, drobné dárky nebo i malé bankovky.
Celkem osm druhů baobabů se vyskytuje v suchých oblastech subsaharské Afriky, v severozápadní Austrálii a na Madagaskaru. Všechny rostou v sezónně suchých oblastech, kde se střídá období srážek a sucha, které trvá i deset měsíců v roce. K tomu jsou baobaby skvěle přizpůsobené. Jejich měkké, pórovité dřevo dokáže nasát a zadržet vodu a udává se, že nejmohutnějších kmeny dokážou absorbovat až 120 000 litrů.
V suchém období baobab tekutinu spotřebovává a „hubne“ až o několik desítek centimetrů. Kmen je pod kůrou vyztužen pevnými tuhými vlákny, která ho chrání před nadbytečnou ztrátou vláhy a před ohněm a také bobtnající měkké dřevo zpevňují.