Úřady vyzývají obyvatele Illionis k ničení vajíček obávané invazní můry

Bekyně velkohlavá (Lymantria dispar), respektive její věčně hladové housenky, patří mezi nejnebezpečnější listožravé škůdce. Jsou neblaze proslulé vytvářením takzvaných holožír listnatých stromů a keřů, kdy při přemnožení sežerou všechny listy z celého stromu, odshora až dolů. Tímto způsobem dovedou odlistit stromy na rozsáhlých plochách. V Česku patří její housenky mezi nejobávanější listožravé škůdce. 

Boj s invazní můrou

Na konci 19. století pronikla bekyně velkohlavá coby invazní druh i na východní pobřeží Severní Ameriky, kde se postupně rozšířila ve 20 státech USA. Nyní odborníci varují, že další oblastí, kde by se mohla usadit, je Illinois. 

V průběhu roku tvoří bekyně velkohlavá jednu generaci. Z přezimovavších vajíček se líhnou drobné housenky, které dokáží pasivně využívat přenášení větrem. Housenky se na živných rostlinách vyskytují zhruba v období mezi koncem dubna a červencem, jejich vývoj trvá 50–80 dní. Mladé housenky ožírají nejprve pučící pupeny, postupem času konzumují celé listy. 

Proti přemnoženým housenkám se nejčastěji používají postřiky obsahující bakterie Bacillus thuringiensis, přičemž nejzranitelnější jsou tito nebezpeční škůdci ale během jara, kdy zhruba sedm týdnů procházejí stadiem vajíček. Illinoiské úřady proto žádají veřejnost, aby lidé věnovali zvýšenou pozornost svému okolí, a pokud narazí na hnízda s typickými krémově zbarvenými vajíčky bekyně, mají je nekompromisně likvidovat.

Jak uvádí Kathryn Bronskyová z vedení amerického ministerstva zemědělství, je důležité bránit bekyním v likvidaci stromů ve státech, kam už tyto invazní můry pronikly. Ještě mnohem důležitější ale je zajistit, aby se tito škůdci nešířili do dalších oblastí. Soudě dle zkušeností s podobnými invazemi v minulosti je ale více než pravděpodobné, že obyvatele Illinois čeká velice těžký a nejspíš i předem ztracený boj.