Útěk pronacistického žurnalisty: Co se stalo s Emanuelem Vajtauerem?

08.02.2020 - Vladimír Černý

Přes všechnu snahu se v poválečném zmatku podařilo řadě nacistických zločinců uniknout. Mezi nimi i pronacisticky orientovanému novináři Emanuelu Vajtauerovi

<p><strong>Emanuel Vajtauer</strong> (1892-?), zastával krajně levicové názory, později se přiklonil k národně socialistické politické orientaci. Během okupace kolaboroval otevřeně s nacisty.</p>

Emanuel Vajtauer (1892-?), zastával krajně levicové názory, později se přiklonil k národně socialistické politické orientaci. Během okupace kolaboroval otevřeně s nacisty.


Reklama

Československé úřady věnovaly válečným zločincům velkou pozornost. Již v červnu 1945 začaly první procesy před retribučními soudy, jejichž náplní bylo potrestání válečných zločinců a kolaborantů. Řada z nich byla zatčena přímo v českých zemích, k vyhledávání ostatních pak vznikla Komise pro stíhání válečných zločinců při Svazu osvobozených politických vězňů. Ta v letech 1945 až 1947 pátrala po válečných zločincích v okupačních zónách Německa a Rakouska, přičemž se jí podařilo zajistit a dopravit do Československa okolo 400 osob. Některé (ale zdaleka ne všechny) válečné zločince vydal Československu i Sovětský svaz. Přesto zůstalo mnoho těch, kteří se dokázali vyhnout spravedlnosti a nebyli dopadeni, nebo je využil poválečný režim. 

Nenáviděný žurnalista

Emanuel Vajtauer patřil k nejhorším českým pronacisticky píšícím novinářům. Rodák z Tábora měl 13 sourozenců a v dětství na vlastní kůži poznal, co je to bída. Navíc trpěl epilepsií a levou nohu měl kratší. O to víc se snažil vyniknout a ukázat svému okolí, že něco dovede.

Inteligence mu rozhodně nechyběla. Přes nepřízeň rodičů začal studovat, cestoval a roku 1917 získal doktorát z filozofie. Tehdejší politické dění v Evropě jej silně ovlivnilo a Vajtauer se začal angažovat v komunistickém hnutí. Psal do různých levicově orientovaných novin a vstoupil do KSČ. Se svými „soudruhy“ se však koncem dvacátých let rozešel ve zlém. Následně působil jako zahraniční zpravodaj A-Zetu. Nacismus tehdy kritizoval a prohlásil, že „hákový kříž usiluje jako kdysi Napoleon o světovou nadvládu“

S příslovečným převlékáním kabátů však neměl problém, takže po vzniku protektorátu opět otočil. Zařadil se mezi nejaktivnější novináře píšící v nacistickém duchu a v březnu 1941 se stal šéfredaktorem Večerního Českého slova. Přátelil se i s předním kolaborantem ministrem Emanuelem Moravcem. Články tohoto novináře byly natolik pronacistické, že například srovnával význam Heydricha s Karlem IV. Vajtauer také řadu lidí udal gestapu. Dobře věděl, že je všeobecně nenáviděn, a proto vycházel z domu s nabitou pistolí v kapse. 

TIP: Láska za časů nacismu: Proč Lída Baarová podlehla Goebbelsovi?

Jeho pozdější osud je nejasný. V pondělí 30. dubna 1945 odjel z Prahy vlakem do Jindřichova Hradce, údajně aby navštívil svého otce. Co bylo dál, nikdo neví. Nejpravděpodobnější bude, že se Vajtauerovi podařilo získat novou identitu a dožil někde v daleké cizině. Československé bezpečnostní orgány jeho činnost po válce pochopitelně vyšetřovaly a Národní soud ho v nepřítomnosti 22. dubna 1947 odsoudil k trestu smrti. Ten však nikdy nemohl být vykonán.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Sovětští vojáci během „bitvy o předměstí“ ve městě Puškin v lednu 1944. Od září 1941 bylo toto město ležící pouhých 25 kilometrů od centra Leningradu okupováno německými vojáky.

Válka
Zajímavosti

Jeden miligram jedu pralesničky strašné (Phyllobates terribilis) by stačil k usmrcení 10 000 myší, 10 až 20 lidí, nebo dvou samců slona afrického.

Věda

„Kosmický ohňostroj“, i tak by se dal nazvat rozpad raketového stupně z nosiče CZ-3B. (foto: © Steve Cullen Photography)

Vesmír

Milan Obrenović II. (1819–1839)

26 dnů srbským králem

Princ Milan Obrenović byl srbským knížetem a coby nejstarší syn v rodu měl garantováno dědictví koruny. Jenže když na konci června roku 1839 srbský král (a jeho otec) Miloš Obrenović abdikuje, prodělává princ těžký zápal plic. Blouzní v horečkách a trpí zimnicí, vůbec netuší, co se kolem něj děje. Nepostřehne ani to, že už je vlastně panovníkem. Po šestadvaceti dnech od svého čestného jmenování umírá, aniž by podepsal jediný dokument nebo list. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907