V obyvatelné zóně Proximy Centauri vědci objevili kamennou planetu

25.08.2016 - Martin Reichman

Doslova „za humny“ Sluneční soustavy objevili vědci planetu jen o málo hmotnější než je Země. Kolem své mateřské hvězdy navíc obíhá v tzv. obyvatelné zóně


Reklama

O něco dále než čtyři světelné roky od nás (39,9 bilionu kilometrů) se nachází malý červený trpaslík – Proxima Centauri, který je, mimo naše Slunce, tou nejbližší hvězdou k planetě Zemi. Tato nenápadná hvězdička je příliš slabá pro pozorování pouhým okem, malým dalekohledem bychom ji ale na obloze našli v jižním souhvězdí Kentaura, nedaleko mnohem jasnější dvojhvězdy Alfa Centauri. Nejnovější zjištění navíc ukazují, že Proxima Centauri je po Slunci nejen nejbližší hvězdou, ale pravděpodobně je také domovem nejbližší kamenné planety mimo naši Sluneční soustavu.

Kamenná planeta za humny Sluneční soustavy

První náznaky možné přítomnosti planety u Proximy Centauri byly pozorovány již v roce 2013, výsledky ale nebyly dostatečně přesvědčivé. Změnu přinesly až výsledky nových pozorování pomocí spektrografu HARPS a dalších teleskopů rozmístěných po celém světě.

Periodické změny v jasnosti mateřské hvězdy ukazují, že Proximu Centauri ve vzdálenosti asi 7 milionů kilometrů (tedy 20× blíže než obíhá Země kolem Slunce) obíhá planeta minimálně 1,3× hmotnější než Země.

Voda možná ano, život zřejmě ne 

Planeta, označovaná jako Proxima b, obíhá ke své hvězdě mnohem blíže, než se ve Sluneční soustavě pohybuje Merkur kolem Slunce. Jelikož je ale Proxima Centauri výrazně slabší než Slunce, znamená to, že planeta obíhá uvnitř takzvané obyvatelné zóny své hvězdy, kde by se odhadovaná teplota na jejím povrchu měla pohybovat v rozmezí, které umožňuje existenci kapalné vody.

Schopnost takového typu planety udržet vodu a umožnit život podobný pozemskému je otázkou víceméně teoretických úvah. Hlavní argumenty proti možné přítomnosti života se opírají o blízkost mateřské hvězdy. Například vzájemné gravitační působení by mohlo způsobit, že planeta bude mít takzvanou vázanou rotaci, kdy jedna stále stejná strana planety je neustále osvětlena, zatímco druhá je v permanentní temnotě.

Atmosféra planety se také může pomalu ztrácet do kosmu a její chemické procesy budou pravděpodobně mnohem složitější díky silnému ultrafialovému a rentgenovému záření (to zvláště platí během první miliardy let existence hvězdy). Žádný z těchto argumentů však nebyl jednoznačně doložen a je nepravděpodobné, že by se tak stalo bez přímého pozorování a zkoumání atmosféry planety.

Pokud se kapalná voda na povrchu opravdu vyskytuje, tak pouze na nejvíce osvětlovaných místech – na hemisféře trvale přivrácené ke hvězdě (v případně vázané rotace) nebo v tropickém pásmu (pokud má planeta rezonanční rotaci 3:2).

I když dráha planetě zajišťuje příznivou teplotu, podmínky na povrchu Proximy b negativně ovlivňuje ultrafialové a rentgenové záření mateřské hvězdy, které je naopak mnohem intenzivnější, než jakému je vystavena Země. Rotační stav planety, silné záření mateřské hvězdy a další vývojové faktory způsobují, že klima na planetě se nejspíše výrazně liší od pozemského, je například nepravděpodobné, že by se zde vyskytovala roční období.

Reklama

  • Zdroj textu:

    ESO

  • Zdroj fotografií: ESO, M. Kornmesser

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Experimenty ve Francii a ve Španělsku ukázaly, že po kávě se hůře odolává svodům nákupů. (foto: PixabayCC0)

Věda

Vizualizace polární záře tančící v atmosféře rudé planety. (foto: Shutterstock)

Vesmír

Noráky se nazývali čeští muži, kteří museli za druhé světové války odejít do totálního nasazení do Norska. Bylo jich 1300. Většinu z nich Němci poslali až za polární kruh, kde stavěli opevnění, silnice a železnice. (foto: soukromý archiv příbuzných Jana Novotného)

Zajímavosti

Růžoví elegáni se často hašteří. Vzrušením se jim načepýří peří a obzvlášť v zapadajícím slunci, kdy jeho barvy zázračně ožívají, bývají nádherní. (foto: David Říha)

Příroda

Aby se dostala na palubu, musela Jeanne Barretová oblékat mužský oděv. Námořníci však nic nepoznali. Její skutečná identita vyšla najevo při vylodění na Tahiti v dubnu 1768. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie

Objevená hlava mramorového Hérákla z Antikythéry. (foto: Nikos GiannoulakisCC BY 4.0)

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907