Reklama


V osidlech sňatkové politiky: Jaké byly dynastické plány Karla IV.?

05.12.2018 - Jitka Tláskalová

„Cizím statkem jsem sebe neobohacoval nikdy, násilím jsem nezískal ničeho,“ vyznává se Karel IV. ve Vrchlického hře Noc na Karlštejně. Skutečného císaře by podobná slova jistě velmi překvapila. Pro jeho vysokou hru totiž účel světil prostředky. Slovo tak dostala nejen vojenská síla, ale třeba i bezskrupulózní prodej vlastních dětí


Reklama

Vyčítat mocnému vladaři chladný vztah k potomkům by však nebylo spravedlivé. Podle všeho k nim naopak mimořádně lnul. To dokazuje nejen nebývalá láska k malému Václavovi IV. (1378–1419), ale třeba i nesmírně důstojný pohřeb jeho nemanželského šestiměsíčního dítěte, kterému se dostalo prominentního místa posledního odpočinku po boku zákonných sourozenců. Karel prostě praktikoval jen tu politiku, jejímž objektem se kdysi stal.

Kdo je Omtela?

Sám se narodil 14. května roku 1316 a již v roce 1322 byla jeho ruka nabídnuta Markétě z Valois (žila 1316–1348) známější jako Blanka. Nešlo přitom o nikoho menšího, než o jedinou dceru Karla z Valois a sestřenici krále Karla IV. Francouzského (1322–1328). Sedmiletý princ, kterému se v té době ještě říkalo Václav, měl být tedy co nejrychleji převezen z hradu Křivoklát do Paříže. Jistě netušil, že zde zůstane celých sedm let. Stejně tak by ho asi nenapadlo, že je tato snaha vedena pragmatickou úvahou „krále cizince“ Jana Lucemburského (1310–1346), který se prostě bál, aby malý dědic nebyl v jeho nepřítomnosti prohlášen za krále. To alespoň tvrdí zbraslavský kronikář a důkladné odstavení kralevice do Francie mu v tom dává za pravdu.

Čistě politický sňatek dvou malých dětí zjevně velmi spěchal. Vždyť i papež Jan XXII. (pontifikát 1316–1334) vydal své povolení doslova bleskurychle. K uzavření svazku tak mohlo dojít hned roku 1323. Vznikl však jiný a značně nečekaný problém. Český princ je totiž v papežské listině uveden jako Omtela. Co má toto jméno znamenat? Pravděpodobně vůbec nic. Zdá se, že jde jen o zkomoleninu, které se dopustil písař píšící podivné jméno na základě ústního diktátu. Tyto těžkosti ovšem vyřešila svátost biřmování, ke které došlo už v den svatby. Tehdy princ přijal mnohem „civilizovanější“ jméno Karel a bylo po problému.  

Nešťastná princezna

V roce 1338 odjel Karel do Visegradu, aby provdal svou pouze tříletou prvorozenou dceru Markétu. Jejím mužem byl budoucí uherský král Ludvík I. Veliký (1342–1382). Smělé plány narušila dívčina smrt roku 1349. Karel měl ale ještě druhorozenou Kateřinu, která spatřila světlo světa roku 1342. Ta byla v jedenácti provdána za pozdějšího rakouského vévodu Rudolfa IV. Roku 1365 však ovdověla, aby se následně stala chotí kurfiřta Oty IV. Bavorského, protože mít v zádech volitelský hlas se prostě vždy hodilo. Co na tom, že manželství bylo nešťastné a choť lucemburskou manželku ponižoval svým pohoršlivým životem a zálibou v lehkých ženách.

Nechtěná anglická nevěsta

Dne 11. července roku 1346 byl moravský markrabě zvolen většinou kurfiřtů římským králem. Smrtí Jana Lucemburského v témže roce se stal i jeho nástupcem na českém trůně. Korunován byl 2. září roku 1347. Hned v následujícím roce zemřela Blanka z Valois a nový král se prozíravě začal ucházet o dceru anglického krále Eduarda III. (1327–1377) Isabelu. Její urozený otec tomuto plánu velice přál. Český ženich ovšem na poslední chvíli couvl a jeho pozornost se upřela jinam. 

Výhodnější než insulární ženitba mu totiž náhle přišlo spojení s falckou větví Wittelsbachů, kteří hráli důležitou roli v akcích jeho protikrále. Vhodné manželství by ale jistě změnilo jejich orientaci a bylo tedy lepší. Události proto nabraly rychlý spád. Ještě 7. února roku 1349 holdoval Wittelsbach Rudolf Karlově konkurentovi a už o týden později jednal s lucemburským ženichem. Ten navíc přinesl 9 000 hřiven stříbra a nevěsta řadu držav, které slibovaly rozšíření západní hranice až do Horní Falce. Dvacetiletá Anna Falcká nádavkem dodala dědický nárok na všechny říšské državy a panství svého otce v případě, že ten zemře bez synů. 

Co ale s anglickou princeznou? Jak se jí taktně zbavit? Karel to dokázal, a to aniž by si Eduarda III. znepřátelil. Časem pak na ostrovy dokonce vyvdal další ze svých mnoha dcer. Až takový to byl státník. Nešťastnou Isabelu takových nerealizovaných manželství čekalo ještě několik, až jí otec konečně dovolil „vyvdat se jen z lásky“. 

Vše pro Svídnicko

Karel roku 1349 uzavřel sňatek s o třináct let mladší Annou Falckou. Svazek byl skutečným dobovým skandálem, něco takového nikdo nečekal. Vladař byl ale na vrcholu blaha, neboť mu mladá choť hned roku 1350 povila chlapce, kterého pojmenoval Václav. Hoch však v dalším roce zemřel, což byla pro Karla velká rána. Vždyť už měl pro miminko nalezenou nevěstu, která by zemi rozšířila o Svídnicko!

Panovníkova touha po tomto koutu světa byla velmi silná. Když tedy pouhé čtyři roky po svatbě královna zemřela, vzal si sedmatřicetiletý dvojnásobný vdovec čtrnáctiletou Annu Svídnickou. Tento svazek tentokrát sledoval především územní zajištění české koruny. Svídnické vévodství bylo jediným piastovským údělem ve Slezsku, který zatím unikal lennímu svazku s českou mocí. Navíc to byla země prvořadého strategického významu těsně doléhající až ke Krkonoším.

K realizaci manželství bylo nutné domluvit se i s bývalým zetěm Ludvíkem I. Velikým. Jelikož jeho žena a Karlova dcera Markéta již tehdy byla po smrti, přišel Karel o cennou páku při vyjednávání. Nicméně po tomto svazku velmi toužil. Od mladé ženy si kromě územních zisků totiž sliboval i dědice. V tomto ohledu ho čekalo zklamání. Potomek přišel až po pěti letech a byla jím „jen“ princezna Eliška, která byla v osmi letech zaslíbena rakouskému vévodovi Albrechtovi.

Syn Václav na sebe nechal čekat a na svět přišel až 26. února roku 1361. Při dalším porodu pak Anna zemřela. Císař netruchlil ani „povinný“ rok a už se ženil znovu. Stalo se tak po skandálních deseti měsících, což vůči zesnulé nebylo zrovna uctivé. 

Císařovna láme meče

Jeho zrak tentokrát padl na o třicet jedna let mladší Elišku (Alžbětu) Pomořanskou. Toto šestnáctileté a mimořádně silné děvče bylo velmi výraznou osobností. Eliška byla urostlá, zdravá, tvrdohlavá a samozřejmě dobrá partie, neboť šlo o vnučku polského krále Kazimíra III. (1333–1370). Ani tentokrát se ale Karel neženil z nějakých romantických důvodů, potřeboval hlavně rozbít protilucemburskou koalici vedenou rakouským zetěm Rudolfem IV. Habsburským. K jeho čelným spojencům vedle věčně problematického uherského Ludvíka patřil i Kazimír, který nyní skrze vdavky změnil tábor.

TIP: Milovaná Francouzka na českém dvoře: Blanku z Valois zbožňoval Karel i šlechta

Dva dny před Alžbětinou korunovací nechal Karel korunovat i dvouletého syna Václava z předchozího manželství. Nový svazek ale také nezůstal bez potomstva. Mezi lety 1366 až 1377 se Elišce narodilo celkem šest dětí. Jaká to líheň pro Karlovy další politické ambice!

  • Zdroj textu:

    Živá historie

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Potřeba spánku je individuální záležitost. Přesto platí, že dospělý zdravý člověk by měl spát přibližně 8 hodin denně. Někdo potřebuje o hodinu více, jinému stačí o dvě hodiny méně.

Věda
Věda
Historie
Zajímavosti
Vesmír

Na tomto záběru je krásně vidět nejen zbarvení, podle nějž dostal tuleň leopardí druhové jméno, ale rovněž jeho úctyhodné zuby.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907