Válečný vůdce Velké Británie: Buldok Winston Churchill (3)

Winston Churchill se od samého počátku válečného působení ve vrcholném úřadě rozhodl, že zapomene na nepřátelství a osobní antipatie z předchozího období. Mnohá vysoce postavená místa svěřil svým dávným oponentům se slovy: „Pokud jde o mne, minulost je mrtvá. Nenávist si nechme pro společného nepřítele.“ 

V roli sjednotitele

K tomu patřilo i udržování dobrých vztahů se Spojenými státy americkými. Churchill už jako první lord admirality navázal korespondenci s prezidentem Franklinem Rooseveltem, který sice projevoval zájem o osud ostrovního království, ale musel ctít americkou neutralitu. To se začalo měnit v létě 1940, kdy britská armáda trpěla akutním nedostatkem výzbroje. Za první světové války se Churchill coby ministr zbrojní výroby bezprostředně přesvědčil o ekonomické síle USA a i tentokrát se nutnost materiální podpory ze zámoří zdála nevyhnutelná.

Po japonském útoku na Pearl Harbor se Churchill snažil Roosevelta přesvědčit o prvořadém významu porážky Německa. A skutečně získal jeho příslib spojenecké invaze v severozápadní Evropě při nejbližší možné příležitosti. Premiér věřil, že tato akce bude realizovatelná do konce roku 1942, ale nedostatek lodní tonáže potřebné pro gigantické přesuny, stejně jako nutnost udržovat velké armády v Africe a na Středním východě tomu zabránily. Spojenci odmítali vysadit na břeh malé síly a riskovat neúspěch, takže k vylodění v Normandii došlo až v červnu 1944. 

Síla psaného slova 

Celý svůj politický život byl Churchill přesvědčen, že jasná formulace názorů na papíře je příležitostí k ovlivnění názorových protivníků. Ne vždy byl úspěšný – například s výzvou zaslanou v květnu 1940 Mussolinimu, aby nepřijal závazek aktivního spojenectví Itálie s Německem. Italský ministr zahraničí Galeazzo Ciano sice označil jeho varování za důstojné a ušlechtilé, avšak duce, vzrušený možností využití Hitlerova útoku na Francii ve svůj prospěch, jej na vědomí nevzal.

Jindy se skrze dopis zaslaný ministru zahraničí Jósuke Macuokovi pokusil zamezit japonskému vstupu do války po boku Osy. Pošetilost takového kroku podpořil schválením náletu na Berlín právě v době jeho pobytu tam. Macuoka v protileteckém krytu poslouchal, jak se jeho německý kolega Joachim von Ribbentrop s jistotou vyjadřuje o porážce Británie za svistu pum vybuchujících nad jejich hlavami.

Velká trojka

Úspěšnější naopak byl v již zmíněné korespondenci s americkým prezidentem Rooseveltem. Churchillův dopis jej přesvědčil o naléhavosti situace a během roku 1940 postupně začaly loděpřivážet americké zbraně. Zámořská velmoc si ale nechala vše zaplatit. Za předání 50 starších torpédoborců potřebných pro protiponorkovou službu získali Američané do správy několik základen v západním Atlantiku, a co se peněz týče, Velká Británie splatila svůj válečný dluh až v roce 2006. 

Dokončení: Válečný vůdce Velké Británie: Buldok Winston Churchill (4)

Churchill kladl velký důraz také na osobní setkání. Hned v květnu 1940 se pokusil třemi návštěvami Francie povzbudit její vůli k pokračování v boji. Jednání s Rooseveltem proběhla celá řada, především ohledně přípravy společného postupu před konferencemi se Stalinem. Společně se Velká trojka sešla v Teheránu v listopadu 1943 a na Jaltě v únoru 1945. Jednání se sovětským diktátorem nebyla úspěšná, Churchill se svými snahami vymanit poválečnou střední Evropu ze sféry vlivu SSSR neuspěl.