Krvavý boj o německé město Aschaffenburg a fabriku Nilkheimu v posledních dnech 2. světové války

V roce 1922 založil Bernhard Seibert v Nilkheimu u Aschaffenburgu továrnu na zpracování oceli. Podnik známý jako Seibert-Werke vyráběl zejména mostní konstrukce, hangáry pro vzducholodě a další podobně rozměrné produkty. S vypuknutím druhé světové války však došlo k militarizaci provozu, který začal sloužit především k opravám poškozených tanků, a to v podřízenosti společnosti Adler-Werke z nedalekého Frankfurtu nad Mohanem. 

Důležitost Seibertovy továrny nicméně vzrostla až v druhé polovině války, poté co velení Kriegsmarine přišlo s plánem na masovou výrobu ponorek Typ XXI, s jejichž pomocí hodlalo zvrátit bitvu o Atlantik. Vzhledem k rizikům vyplývajícím ze spojeneckého bombardování však měla být tato produkce silně decentralizovaná. Jednou z částí nově vznikajícího systému se měla stát i Seibert-Werke, odkud by vyráběné sekce putovaly poříční dopravou do dalších továren zajišťujících finální sestavování ponorek.

Kromě práce na U-bootech ale v Nilkheimu dělníci i nadále opravovali tankovou techniku. Přesněji řečeno, od srpna 1944 tam putovaly některé v boji poškozené PzKpfw V Panther, z nichž se v Seibertově továrně stávala po patřičných úpravách vyprošťovací vozidla Bergepanther. Nazmar nepřišly ani z původních tanků sejmuté věže, které byly po opravě dodávány buď zpět do výrobního procesu standardních pantherů, nebo putovaly do opevnění jako statické palposty.

Nepřítel před branami

Bohužel pro Němce ani velká tovární hala v Nilkheimu neunikla pozornosti spojeneckých průzkumných letců a ta se tak společně se seřaďovacím nádražím v Aschaffenburgu a další infrastrukturou v okolí stala cílem několika ničivých náletů.

Zdroje se ale neshodují, kdy byla továrně definitivně vyřazena z činnosti. Zpravidla se udává, že se tak stalo až 25. února 1945, nicméně jiné zdroje uvádějí, že město a jeho okolí čelilo náletům RAF již v rozmezí září a prosince 1944 a americké letectvo podniklo poslední těžký nálet na Aschaffenburg a Seibertovu továrnu 21. ledna 1945, načež následovaly už „jen“ údery takzvaných hloubkařů. Je tedy možné, že největší škody způsobili už v listopadu 1944 Britové a továrna pak fungovala jen v omezeném režimu.

Když spojenečtí vojáci místo 13. dubna 1945 prozkoumali, našli v továrně sedm hotových bergepantherů připravených k odeslání na frontu, 150 věží uskladněných v nekrytém venkovním prostoru, 12 trupů tanků PzKpfw V seřazených na montážní lince a kromě toho dalších 10 trupů a 23 poškozených kompletních pantherů skladovaných pod otevřeným nebem.

O samotný Aschaffenburg museli spojenečtí vojáci svést tvrdou desetidenní bitvu s ad hoc složenou bojovou skupinou pod velením majora Emila Lambertha. Ten proměnil město doslova v pevnost a za cenu těžkých ztrát odrážel údery mnohem silnějších útočníků, jejichž jádro tvořila 45. pěší divize.

Na konci bitvy 3. dubna 1945 zůstalo v troskách zhruba 70 % zástavby a z původních asi 8 500 obránců jich 1 600 padlo nebo utrpělo zranění a dalších 3 500 Američané zajali. Sami přišli přibližně o 400 mužů.