Válka vytesaná do skály: Dolomity dodnes ukrývají zákopy, podzemní chodby i kaverny z krvavých bojů první světové války
Horská turistika na italsko-rakouském pomezí nabízí kromě sportovního také historický zážitek. Těmi místy před více než sto lety procházela část jižní fronty a dodnes nesou stopy války, která lze navštívit i bez toho, aby si zájemce musel hlídat otevírací dobu muzea.
Celkový pohled z Passa Falzarega na vrchol Lagazuoi Piccolo (2 778 m n. m.). Horní vstup do Galleria dell’Anticima se nachází několik desítek metrů pod úrovní lanovky na odvrácené straně hory. (foto: Michal Lánský - se souhlasem k publikování)
Sedíme v chladné jeskyni, kam nás zahnalo neúnavné polední slunce. Oči se postupně přizpůsobují drobným detailům úkrytu a myšlenky se začínají ubírat k mužům, kteří toto místo vybudovali, obývali, kteří zde žili a umírali. I tak by se dal popsat jeden z našich zážitků ze zajištěných cest via ferrata u hranic Itálie a Rakouska. Během nich jsme zavítali do komplexu kavern Galleria dell‘Anticima, který se nachází mezi vrcholem Lagazuoi Piccolo (2 778 m n. m.) a horským sedlem Forcella Lagazuoi (2 572 m n. m.).
Jedná se o so stikovanou soustavu tunelů a místností, jež bývala součástí italské linie. Z nich pak vede štola pod někdejší pozice rakousko-uherské armády, které chtěli královští vojáci podminovat. Místo je přístupné lanovkou ze sedla Passo Falzarego, z Cortiny d’Ampezzo se k němu dá během 30 minut dojet autem. Milovníci ferrat však mohou zvolit cestu dolů z Punta Sud di Fanes (2 989 m n. m.).
Do útrob hory
Na hřebeni se nacházejí pozůstatky kamenných zákopů, z nichž se dá sestoupit do temných tunelů a šachet. Nezbytnou součástí výbavy musí být čelovka či jiná svítilna, která návštěvníkům kousek po kousku ukazuje cestu dolů po schodech nebo žebřících hlouběji do spletitého labyrintu cest. Z hlavního směru se dá odbočit do uměle vyhloubených prostor kdysi sloužících jako ubikace, pozorovatelny, skladiště či technické místnosti. Dnes se v nich nachází jen pár naaranžovaných exponátů, jiné zůstávají prázdné a jejich někdejší účel prozrazují pouze informativní tabule.
Když naše výprava procházela tunely, venku přišla bouře a vzdálené hřmění dunělo skálou. Spustil se také déšť a voda si pomalu začínala klestit cestu chodbami, aby se na jejich dně spojila do menšího potůčku protékajícího komplexem. V takovou chvíli na návštěvníky naplno zapůsobí „genius loci“. Člověka naplní stísňující pocit a představuje si, co zde zažívali muži před více než sto lety.
Chmurné myšlenky však často zaženou procházející hovorné skupinky či hlaholící děti. Chodby jsou ale naštěstí dostatečně dlouhé a návštěvníci se tak pohodlně rozprostřou po celém komplexu. Temnou atmosféru pak narušuje také světlo pronikající dovnitř pozorovatelnami.
Muzeum pod otevřeným nebem
Síť cest na konci ústí do polootevřené kaverny s výhledem do údolí. Odtud se dá po vytesaných schodech dojít níže a napojit se na turistickou trasu vedoucí k parkovišti při Passu Falzaregu. Někdejší pozice italské armády stojí za vidění, ale rozhodně není radno podcenit přípravu, co se týče vybavení. Sice ji mohou absolvovat i fyzicky nepříliš zdatní jedinci – ve strmějších místech je natažené ocelové lano, jehož se dá přidržet – ale určitě doporučuji vzít si s sebou helmu s čelovkou.
Severní Itálie nabízí mnoho míst, která umožňují návštěvu historicky významných lokalit a současně poskytují vyžití, co se týče horské turistiky. Zachované pozůstatky pevnostních komplexů, zákopů i systémů kavern pak připomenou boje na italské frontě, jichž se účastnili předkové mnohých z nás. Forma volně přístupného „muzea pod nebem“ navíc nabízí možnost plánování trasy bez ohledu na otevírací dobu.
