Vzdušní giganti moderní doby: Americká výsadková letadla Hercules, Galaxy a Globemaster III

Čtyřmotorový turbovrtulový transportní letoun americké výroby Lockheed C-130 Hercules se stal jedním z nejúspěšnějších a nejrozšířenějších strojů své kategorie. Poprvé vzlétl v létě 1954 a od té doby se vyprodukovalo přes 2 500 exemplářů pro desítky zákazníků. Díky své spolehlivosti, robustní konstrukci a schopnosti operovat z krátkých a nezpevněných ploch se „Herky Bird“ stal páteří logistických schopností zemí NATO i řady dalších ozbrojených sil.

Víceúčelový pracant

Primární úkol herculesu spočívá v přepravě vojáků, materiálu a techniky, ovšem jeho variabilita umožnila vznik mnoha specializovaných verzí. Mezi nejznámější patří vzdušné tankery KC-130, stroje palebné podpory AC-130 osazené kanony, meteorologické WC-130, námořní hlídkové PC-130 či letouny pro elektronický boj EC-130. Modulární konstrukce umožňuje uzpůsobit hercules pro širokou paletu misí od humanitární pomoci po výsadkové operace.

Ačkoliv od vzniku C-130 uplynulo více než sedm dekád, výroba stále pokračuje. Vzhledem k téměř bezkonkurenčnímu úspěchu prošla jeho avionika několika modernizacemi. Bojové schopnosti herculesu v poslední době rozšířil například systém Rapid Dragon: paletový výsadkový box, z něhož lze po shozu z paluby hromadně odpalovat různé řízené střely v čele s AGM-158 JASSM.

Modernizované verze „Herky Birdu“ disponují oproti svým předchůdkyním výkonnějšími motory s kompozitními vrtulemi, zvýšeným doletem i nosností – varianta C-130H unese například 19 tun nákladu nebo 72 pěšáků či 64 plně vyzbrojených výsadkářů. Hercules se zapojil do řady konfliktů i mírových operací a dosud slouží ve více než 60 státech, přičemž jeho provoz se plánuje minimálně do roku 2050.

Létající obr

Čtyřmotorový strategický transportní Lockheed C-5 Galaxy byl navržen pro americké letectvo společností Lockheed Martin během 60. let a poprvé se vznesl na jaře 1968. Jeho hlavní určení spočívalo v přepravě nadrozměrných a těžkých nákladů mezi kontinenty – nejčastějšími „pasažéry“ se měly stávat tanky M1 Abrams nebo vrtulníky Apache a Chinook. Kdosi spočítal, že do mamutího trupu by se vešlo 25 844 746 pingpongových míčků, 8 bowlingových drah nebo 24 automobilů Škoda Superb.

Čas se nedá zastavit, a tak dnes většina provozovaných strojů připadá na modernizovanou variantu C-5M Super Galaxy s novou avionikou, podvozkem a výkonnějšími proudovými motory General Electric CF6-80C2 (F-138) s tahem po 230 kN. Ty spolu s podvozkem o 28 kolech umožňují obrovi přistávat na relativně krátkých drahách. Pro účely transportu lze otevřít nos letadla i zadní vrata, takže pozemní personál může stroj zároveň nakládat i vykládat. Celkově C-5M Super Galaxy, zpravidla obsluhovaný sedmičlennou osádkou, unese přes 127 tun nákladu nebo 350 osob.

Jediným uživatelem dálkového giganta se stalo letectvo Spojených států amerických, které disponuje zhruba 50 kusy ve verzích B/C/M. Od zařazení do služby v roce 1970 použil strýček Sam své C-5 pro podporu všech větších konfliktů, do kterých se USA zapojily: od Vietnamu po Afghánistán. Strategické transportní stroje jsou k dispozici i ostatním koaličním partnerům, kteří potřebují zajistit přepravu osob a materiálu, ovšem pomáhaly také při humanitárních krizích a evakuacích.

Nejmodernější tahoun

Velkou kapacitu přepravovaného nákladu, patřičný dolet a spolehlivost v provozu nabízí též jeden z nejmodernějších transportních letounů Boeing/McDonnell Douglas C-17 Globemaster III, poháněný čtyřmi proudovými motory Pratt & Whitney F117-PW-100 o tahu po 180 kN.

Kořeny jeho vývoje sahají do přelomu 70. a 80. let, kdy zástupci amerického vojenského letectva vyhlásili předběžné podmínky pro nový transportní letoun zatím označený C-X. Po posouzení přihlášených projektů byl k realizaci vybrán návrh společnosti McDonnell Douglas. První prototyp – mezitím přeznačený na C-17 – si odbyl úvodní let na podzim 1991, o dva roky později dostal typ označení Globemaster III a zároveň vstoupil do výzbroje.

Zadní část trupu se sklopnou rampou usnadňuje nakládku materiálu nebo vojáků. Kabina má objem 592 m³ a pojme 134 pěšáků či 102 plně vyzbrojených výsadkářů. Hlavní úkol globemasteru však spočívá v přepravě nákladu, který může mít celkovou hmotnost až 77,5 tuny (ekvivalent 18 standardizovaných palet či dvou bojových vozidel pěchoty M3 Bradley).

Na palubě lze přepravit také hlavní bojový tank M1 Abrams nebo třeba čtyři vrtulníky UH-60 Black Hawk. Dolet bez nákladu činí 8 710 km a při maximálním zatížení klesne na polovinu, ovšem lze jej navýšit tankováním během letu. Ke vzletu a přistání může C-17 používat i dráhy s nezpevněným povrchem.

Modulárně řešená konstrukce dovoluje postupnou modernizaci letounu, která zahrnuje lepší přístrojové a navigační vybavení usnadňující práci tříčlenné osádce. Produkce skončila v roce 2015 a dala vzniknout 279 kusům. Hlavním uživatelem zůstává USAF, dále Globemaster provozuje Velká Británie, Austrálie, Kanada, Indie, Katar, Kuvajt, Spojené arabské emiráty nebo společně některé státy NATO v rámci programu Strategic Airlift Capability.