Ve službách Přemyslovců: Kdo tvořil armádu českých knížat?

Vzestup přemyslovského státu za Boleslavů by nebyl možný bez dobře vycvičených a vyzbrojených bojovníků. Vojenská moc Čechů budila respekt, tvrdost českých zbraní okusili Němci, Maďaři či pohanští Slované.

Ze všech koutů Evropy

Jakou vojenskou mocí česká knížata v 10. století disponovala? Již Boleslav I. musel velet poměrně velké úderné síle (odhadují se tři tisícovky jezdců), která mu zajistila pověst mocného vládce a váženého spojence. Ve stejnou dobu například dokázal válčit proti Maďarům na dvou frontách, přičemž prameny uvádějí, že pouze do bitvy na řece Lechu roku 955 vypravil tisíc jezdců. Sám pak s Maďary úspěšně bojoval na Moravě. Jenže Čechy v polovině 10. století nemohly vyprodukovat tolik kvalitních bojovníků, aby kníže mohl bojovat účinně na více bojištích. Odkud se tedy „čeští“ bojovníci vzali? Vlastně můžeme říci, že ze všech koutů Evropy. 

Žádaní Seveřané

Český kníže měl dostatek prostředků, aby si najal profesionální válečníky z jiných zemí a „národů“. Kromě Čechů, etnika slovanského, o němž Ibráhím ibn Jakúb píše, že „Slované jsou vcelku odvážní a stateční a kdyby nebyli roztříštění na množství kmenů a oddělených skupin, žádný národ by je nezdolal silou,“ tvořili knížecí družinu válečníci ze skandinávských, franckých, pobaltských či anglosaských zemí. 

TIP: Rok 1000 v českých zemích: Co se dělo v přemyslovském knížectví?

Zejména Seveřané se v té době objevovali velmi hojně prakticky ve všech armádách křesťanských i pohanských vládců a často tvořili elitu vojska, jako například anglosaští elitní huskarlové. Jako královská stráž byli panovníkovi vždy k dispozici, chránili ho a zemřít pro něj se pro ně stalo otázkou cti. Měli vlastní vnitřní pravidla kázně, skvělý výcvik, dobrou disciplínu a bohaté bojové zkušenosti.