Reklama


Ve službách Říše: Proč spolupracoval Ferdinand Porsche s nacisty?

01.02.2019 - Vladimír Černý

Mnozí jej označují za nejlepšího automobilového konstruktéra 20. století. Ferdinand Porsche měl bezpochyby mimořádný talent, avšak jeho kariéru poznamenala spolupráce s nacistickým režimem

<p>Alfred Neubauer a Ferdinand Porsche v roce 1924.</p>

Alfred Neubauer a Ferdinand Porsche v roce 1924.


Reklama

Počátky slavného konstruktéra byly skromné. Narodil se 3. září 1875 ve Vratislavicích nad Nisou nedaleko Liberce, které ovšem tehdy jejich němečtí obyvatelé nazývali Maffersdorf. Ferdinandův otec Anton Porsche vlastnil klempířskou dílnu a jako vratislavický místostarosta se aktivně podílel na místní politice. Žádným boháčem však nebyl. Svého staršího syna Antona dal do učení na klempíře a předpokládal, že řemeslo se stane obživou i pro Ferdinanda. Jenže ten nejevil pro otcovy plány žádné nadšení. Od dětství ho totiž fascinovala technika a doufal, že se jí bude moci věnovat. Když však jeho bratr utrpěl v učení smrtelný úraz, byl otec neoblomný: rodinný podnik musí převzít Ferdinand, protože zde už žádný jiný muž není!

První kroky

Do vývoje situace však zasáhla náhoda. Ferdinand byl totiž ve své rodné obci nepřehlédnutelný, jelikož neustále něco kutil a sestavoval různé stroje. V 15 letech pak sousedy šokoval tím, že se mu vlastnoručně vyrobeným generátorem podařilo elektrifikovat rodinný domek. Nadějného mladíka si všiml majitel místní továrny na koberce Ignaz Ginzkey, který Antona Porsche přesvědčil, že jeho syn má velký talent a bylo by velkým hříchem jej nevyužít. Nadšený Ferdinand tak mohl s otcovým požehnáním začít studovat elektrotechniku na průmyslovce v Liberci. Zdejší profesoři však pro nového studenta neměli pochopení a jeho snaha neustále něco vylepšovat, měnit a poučovat ostatní jim nebyla zrovna sympatická. 

Ferdinandova vysvědčení tak nepatřila k nejlepším, ale to mladému snílkovi nevadilo. Za tři roky odešel pracovat do jedné elektrotechnické firmy ve Vídni a každou volnou chvíli po práci využíval k tomu, aby mohl navštěvovat přednášky na vídeňské technice.

Získané poznatky mohl využít v roce 1898, kdy nastoupil do prvního významného zaměstnání. Dvorní továrna na výrobu kočárů Lohner totiž začala vyrábět první automobily na elektrický pohon a Ferdinand se mohl podílet na jejich konstrukci. Nebyla to přitom ledajaká firma, vždyť vyráběla kočáry pro samotného císaře Františka Josefa I. a další korunované hlavy Evropy. Když se pak o dva roky později konala světová výstava v Paříži, Rakousko-Uhersko se tady pochlubilo automobilem, v jehož předních kolech byly umístěny elektromotory navržené Ferdinandem. Auto získalo zlatou medaili a první velký úspěch byl na světě. 

Práce pro armádu

Mladý Porsche sám zajel na vozech Lohner několik rychlostních rekordů, ale brzy se začalo ukazovat, že auta s elektrickým pohonem nejsou to pravé. Přišel tedy s vlastním nápadem v podobě smíšeného benzínově-elektrického vozu, ve kterém vyráběl elektřinu pro elektromotory benzínový motor. Věhlas nekonformního vynálezce stoupal a v roce 1906 jej jako šéfkonstruktéra najala proslulá vídeňská firma Austro-Daimler. Zde mohl Porsche vyvíjet sportovní i závodní automobily, ale to nebylo všechno. Firma totiž spolupracovala na různých zbrojních programech Rakouska-Uherska a Porsche tak měl možnost poprvé v praxi předvést, co dovede i v této oblasti. 

Své chlebodárce ani tentokrát nezklamal. Přišel totiž s návrhem motorizace přepravy těžkého dělostřelectva, což by umožnilo překonávat i strmé horské cesty v Alpách. Tak vznikl motorový silniční vlak der Hunderter schopný přepravovat i šestadvacet tun vážící děla určená k ostřelování pevností.

Porsche však rozhodně jenom neseděl ve své konstrukční kanceláři. V době před první světovou válkou se projevil jako talentovaný automobilový závodník a získal několik dobrých umístění. Jako průkopník motorizace armády měl značný význam a oficiální místa si to dobře uvědomovala. V roce 1917 tak získal čestný doktorát na vídeňské technice a mimoto byl dekorován Řádem Františka Josefa. Porážka a následný rozpad Rakouska-Uherska však už na sebe nenechaly dlouho čekat a Porsche se v nastalé složité situaci musel rozhodnout, jak dál.

Po válce nakonec přijal československé státní občanství, což vzhledem k místu svého narození mohl bez problémů učinit. Nadále však podnikal v jiných zemích. U firmy Austro-Daimler zatím zůstával, ale jeho vlastní představy se s názory vedení rozcházely stále víc.

V roce 1923 už konstruktérova trpělivost skončila a po mnoha letech spolupráce odešel. Vzhledem ke své reputaci neměl o nabídky nouzi, takže brzy nastoupil jako šéfkonstruktér firmy Daimler ve Stuttgartu. Tady se věnoval konstrukci závodních vozů a stál také u zrodu první luxusní limuzíny Mercedes-Benz. Nakonec si v dubnu 1931 splnil dávný sen, když založil vlastní firmu Dr. Ing. h. c. F. Porsche Gesellschaft. Zaměstnal zde řadu talentovaných mladších konstruktérů a firma i přes tehdejší hospodářskou krizi prosperovala. 

Za vlády nacistů 

Spolupráce s Hitlerovým režimem představuje na stránkách Porscheho životopisu bezpochyby temnou kapitolu. Přesvědčeným nacistou sice nebyl, ale zároveň věděl, že jít režimu na ruku bude pro jeho firmu prospěšné. Podle toho také jednal. Československého občanství se vzdal už v roce 1934 a následně přijal německé. Tři roky poté vstoupil do nacistické strany NSDAP, kde obdržel členskou legitimaci s číslem 5 643 287. Ve stejném roce se také stal jedním z prvních laureátů Hitlerem zřízené Německé národní ceny pro umění a vědu. Nerozpakoval se ani vstoupit do organizace SS a zde to v lednu 1942 dotáhl až do vysoké hodnosti Oberführera. Esesáci pracovali jako jeho testovací řidiči a v továrně působila ochranka s názvem SS Sturmwerk Volkswagen

Nacistický režim Porscheho veřejně oslavoval a propaganda jej označovala za „velkého německého konstruktéra“. Za války se pak kromě výroby vozidel pro německou armádu podílel na konstrukčních plánech těžkých tanků. Bojového nasazení se dočkal stíhač tanků Panzerjäger Tiger (P) známý podle konstruktérova křestního jména jako Ferdinand.

Jelikož se v té době jeho koncernu nedostávalo pracovních sil, vyžádal si v říjnu 1941 u říšského vedoucího SS Himmlera nasazení sovětských válečných zajatců. Kromě toho museli pro Porscheho nuceně pracovat Poláci, Francouzi, Belgičané či Italové, stejně tak jako vojáci Wehrmachtu potrestaní za nějaké prohřešky. Neváhal využít ani pracovní síly vězňů z koncentračního tábora. Odhaduje se, že v letech 1942–1945 zahynulo ve Wolfsburgu během nedobrovolného pracovního nasazení asi 500 lidí

Poválečný postih

V lednu 1945 už bylo Porschemu jasné, že Německo válku prohraje. S dcerou Louisou a synem Ferrym se proto stáhl do rakouského Gmündu, kam už předtím přestěhoval svou konstrukční kancelář. Posléze jej však Francouzi vylákali do své okupační zóny Německa a v prosinci 1945 byl Porsche zatčen. Následovalo obvinění ze zavlečení Francouzů na nucené práce v jeho koncernu a také z toho, že po okupaci Francie demontoval technická zařízení firmy Peugeot a převezl je k vlastní potřebě do Německa.

TIP: Napravený Wernher von Braun: Jak se stal z nacisty první muž kosmonautiky?

Ve vazbě prožil Porsche 20 měsíců, ale nakonec jej v srpnu 1947 pustili po složení vysoké kauce ve výši 62 000 dolarů. O rok později byl francouzským tribunálem pro válečné zločince osvobozen, následnou žádost o udělení rakouského občanství však úřady kvůli jeho nacistické minulosti zamítly. Porsche se pak znovu vrhnul do podnikání a v Gmündu začal vyrábět sportovní vozy. V roce 1949 se rodina vrátila do Stuttgartu, ale stárnoucí konstruktér utrpěl v prosinci následujícího roku mozkovou mrtvici a 30. ledna 1951 zemřel. 

  • Zdroj textu:

    Tajemství české minulosti

  • Zdroj fotografií: Porsche AG

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Lovci mamutů se vyhýbali studeným jeskyním – naopak si stavěli teplé domy, kde mohli chodit polonazí.

Zajímavosti

Jed vylučovaný ropuchou coloradskou, která dorůstá až do délky 19 centimetrů a živí se mimo jiné i malými hlodavci, způsobuje intenzivní psychedelické stavy.

Věda

Škola má být zábava

A pokud není, zábavná by měla být alespoň cesta do ní. Není pochyb, že mladí studenti z nejmenovaného místa v Súdánu si vzrušení na rozbitých silnicích užijí až až. Jedna z nejchudších zemí subsaharské Afriky přesto úspěšně bojuje s negramotností: za posledních deset let se podařilo do škol dostat o třetinu více dětí. Nyní dostane základní vzdělání alespoň 80 % z nich.

Revue

Ultrafialové ultra hluboké pole z roku 2014

Vesmír

Královský pár často navštěvoval místa poškozená bombardováním, tentokrát si však vzali Němci na mušku jejich palác.

Válka

Římský palác Farnese na dobové rytině. Takhle mohl vypadat, když si ho chodil prohlížet Ferdinand August na své druhé kavalírské cestě.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907