Senzorická archeologie: Popel z Pompejí odhalil, jak před 2 000 lety vonělo město odsouzené k zániku

V dnešní době dokážeme nahlížet do vzdálených koutů vesmíru, pronikat do nitra buněk a díky pokročilým analytickým metodám dokonce zjišťovat, jak voněl svět našim dávným předkům. Právě o to se snaží mladý obor senzorická archeologie, který umožňuje odborníkům rekonstruovat pachy a vůně minulosti.

Příkladem mohou být Pompeje. Díky novému výzkumu, který publikoval odborný časopis Antiquity víme, že interiéry domů bohatých obyvatel tohoto města Římské říše voněly po dřevě a zemině, s lehkým nádechem citrusů. Tedy až do chvíle, než je pohřbila erupce Vesuvu v roce 79 našeho letopočtu.

Vůně z antického světa

K tomuto velmi konkrétnímu zjištění dospěl tým evropských vědců detailní analýzou 2 000 let starých kadidelnic. Badatelé se zaměřili na dvě terakotové kadidelnice (censers), které byly odkryty už před několika desetiletími v Pompejích a nedalekém Boscoreale.

Jedna pocházela z budovy, která byla v době erupce Vesuvu v roce 79 n. l. přestavována na hostinec. Druhá byla objevena přímo v domácí svatyni venkovské vily, kde stále stála spolu s dalšími rituálními předměty.

Tvar, výzdoba i okolnosti těchto nálezů jednoznačně ukazovaly k jedinému účelu: pálení vonných obětin při domácích náboženských obřadech. Vědci pátrali po mikroskopických pozůstatcích po spalování rostlin, zaměřili se i na fytolity, drobné křemičité struktury vytvářené rostlinami, které mohou přetrvat dlouho poté, co samotné rostliny zmizí. Nakonec využili plynovou chromatografii a hmotnostní spektrometrii, aby identifikovali molekulární otisky dávných pryskyřic, olejů a dalších organických sloučenin.

Ani jedna z kadidelnic nenesla důkazy o tom, že by jako palivo byl použit sušený zvířecí trus, což bylo v jiných částech starověkého světa běžné. Naopak v obou nádobách se nacházelo velké množství mikroskopických stop svědčících o spalování dřevin. Dále se ukázalo, že tam byla spalována směs různých rostlin, pravděpodobně včetně dubu, vavřínu a zástupců čeledi růžovitých, spolu s různými travinami.

Tyto rostliny mohly sloužit jako palivo pro kadidlo i jako obětiny. Mnohé z těchto rostlin byly v okolí Pompejí běžně dostupné. Tyto nálezy posilují představu, že běžná vegetace hrála v domácích náboženských praktikách významnou roli. Významný byl nález pryskyřice v jedné z kadidelnic. Zřejmě jde o elemi, pryskyřici získávanou z tropického stromu kanárníku luzonského (Canarium luzonicum), která pocházela ze vzdálených končin Asie.