Vynález foukaného skla na konci 1. století př. n. l. v Levantě úplně změnil každodenní život ve starověkém Římě
Skleněné nádoby, okna i poháry se staly dostupnými až díky jednoduchému nápadu, který vznikl v Levantě před více než dvěma tisíci lety.
Objev foukaného skla zkrátil výrobu z hodin na minuty a proměnil luxusní komoditu v předmět běžné spotřeby. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, Nyuso Za Nairobi, CC BY-SA 4.0)
Nejstarší skleněné korálky se objevily ve starověké Mezopotámii ve druhé polovině 3. tisíciletí př. n. l., tedy přibližně před 4 500 až 4 000 lety. Postupně se k nim přidávaly další a další výrobky ze skla včetně skleněných nádob. Výroba skleněných předmětů ale byla velmi náročná a zdlouhavá, takže si sklo mohli dovolit jen ti nejbohatší.
Jak uvádí Thomas Derrick z australské Macquarieho univerzity v Sydney na platformě The Conversation, zásadní změnu přinesl vynález foukaného skla, k němuž došlo ke konci 1. století př. n. l. v oblasti Levanty (na území dnešní Sýrie, Libanonu, Izraele, Palestiny a Jordánska). Tento postup zkrátil dobu výroby skleněných nádob a mnoha dalších výrobků na minuty.
Sklo za lidové ceny
Nejstarší důkazy pocházejí z oblasti dnešního Jeruzaléma. Podle archeologických nálezů tam skláři experimentovali se zahříváním konců skleněných trubic a jejich opětovným zpracováním. Podle některých badatelů šlo o pokusy s recyklací skla. Pak ale někdo do takové trubice foukl a navždy změnil výrobu i využití skla. Skláři i jejich výrobky se brzy rozšířili po celém římském světě.
Skleněné nádoby se často prodávaly a sloužily také jako dar i za hranice římské říše. Dostaly se až do severního Skotska, Skandinávie, Sahary nebo dokonce do Číny. Foukané sklo se zároveň stalo dostupným pro velkou část společnosti. Řecký historik Strabón uvádí, že krátce po objevu foukání skla bylo možné v Římě koupit skleněný pohár už za jedinou měděnou minci.
Skleněné nádoby umožnily zákazníkům kupovat menší množství zboží. Stačilo si přinést nádobu a nechat si ji v obchodě nebo hostinci naplnit. Sklo je také chemicky velmi stálé a neovlivňuje chuť potravin ani nápojů. Díky tomu bylo možné uchovávat obsah nádob delší dobu.
Kromě toho sklo změnilo i způsob, jakým lidé zacházeli s jídlem, pitím i osobní hygienou a zvýšilo také komfort bydlení. Skleněná okna totiž přiváděla do domů a lázní světlo, aniž by dovnitř pronikal venkovní chlad.
