Záhadní hobiti na indonéském ostrově Flores se zřejmě živili zbytky po hostinách varanů komodských
Analýza kostí z proslulé jeskyně Liang Bua přináší nový pohled na život člověka floreského a naznačuje, že jeho lovecké schopnosti byly zřejmě mnohem skromnější, než se dosud předpokládalo.
Nelítostný predátor varan komodský (ilustrace: Wikimedia Commons, Clément Bardot, CC BY-SA 4.0)
Jedním z nejpozoruhodnějších příbuzných našeho druhu byl bezpochyby „hobit“ – přibližně metr vysoký člověk floreský (Homo floresiensis), který žil na indonéském ostrově Flores. Přestože měl malý mozek, odborníci se dlouho domnívali, že byl překvapivě vyspělý. Dřívější výzkumy totiž naznačovaly, že mohl lovit poměrně velkou zvěř, zejména vyhynulé trpasličí slony (Stegodon florensis insularis) a používat oheň.
V poslední době se ale množí důkazy, podle nichž byly lovecké i dalších schopnosti těchto malých lidí spíše omezené. Platí to i pro novou studii, kterou nedávno publikoval vědecký časopis Science Advances. Ukazuje se, že hobiti získávali značnou část své stravy ze zbytků kořisti, na které se předtím nakrmili varani komodští (Varanus komodoensis).
Dojídači zbytků
Výzkumný tým, který vedla Grace Veatchová z Národního přírodovědného muzea Smithsonova Institutu, analyzoval více než 3 100 kousků kostí trpasličích slonů a téměř 7 000 pozůstatků hlodavců nalezených v jeskyni Liang Bua, odkud jsou známé fosilie hobitů. Zaměřili se přitom na stopy, které se nacházejí na těchto kostech.
Aby dokázali správně určit původ zmíněných stop, vydali se do ZOO Atlanta v Georgii. Tam pozorně sledovali varana komodského jménem Rinca při hodování na kozí mršině. Jakmile varan dojedl, vědci prozkoumali zbylé kosti kozy a s využitím moderních 3D skenerů přesně zaznamenali tvar, hloubku i šířku otisků zubů, které varan na kostech zanechal. Stejným způsobem zpracovali stopy na objevených pravěkých kostech a údaje porovnali.
Výsledky byly jednoznačné. Čerstvé stopy po zubech varana se velmi podobaly těm na kostech trpasličích slonů. To naznačuje, že trpasličí slony ulovili obří ještěři. Jak na moderních, tak na fosilních kostech se stopy po zubech varanů nacházejí hlavně na částech těla s největším množstvím masa.
Naproti tomu řezy vytvořené kamennými nástroji hobitů se vyskytují převážně na kostech s nižší nutriční hodnotou, například na žebrech nebo kostech chodidel. Podle autorů studie to odpovídá situaci, kdy člověk floreský zpracovával zbytky, které tehdy varani nedojedli. Stejně skepticky se vědci nyní stavějí i k představě, že hobiti z jeskyně Liang Bua běžně používali oheň.
